31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023

Předávání bylo zvládnuto asi nejlépe za poslední dobu. Docela to odsýpalo, žádné trapné komické scénky, úvodní noir koláž se povedla, a Eben je prostě vtipný profík. Nápad s kouřem pobavil, byť moc nefungoval (pomyslel jsem si, že lepší by bylo propadlo, a Eben mi četl myšlenky a na konci to řekl nahlas). Nejhorší tak byl křečovitý projev Kaščejevové, kterou musel z pódia vyhánět režisér (i když by se dalo s obsahem souhlasit, dalo se to říct i ve třech krátkých větách). Výsledky: po úplně tragických nominacích  (paběrkování #annyismissing a TondySlávky, a naopak 15 nominací pro průměrné Bratry) začali sošky získávat vesměs akceptovatelní vítězové, takže jsem začal doufat, že Bratři půjdou domů s prázdnou, a pak bác ho - cena za Nejlepší film. Takže nejlepším filmem je film, který nemá ani nejlepší režii, ani nejlepší scénář, ani nejlepší herecké výkony, ani nejlepší kameru, ani nejlepší střih, ani nejlepší zvuk, ani nejlepší hudbu, ani nejlepší kostýmy, ani nejlepší scénografii..."akademici", potlesk! (09.03.2024)

Pan Eben podal opět kvalitní výkon. Daria se chopila o nejzajímavější část večera, kdy sice mluvila o důležitém tématu, ale forma alá student co prezentuje před třídou s iphonem v ruce a neumí nazpaměť ani kkt, nebyla dle mého ta nejšťastnější. Bod obnovy vyhrál z filmů nejvíce ocenění (za což jsem rád), a i ta Volha mi nevadila, i když míchat filmy a seriály je docela fuj. Suma sumárum vlastně docela podařený lev. (10.03.2024)

Mám jenom pár poznámek k celému večeru. Filmové zahájení předávání cen s panem Ebenem jako detektivem hledajícím sošku lva se mi moc líbilo. Nápad s kouřem u pultíku, který měl naznačit, že děkování je dlouhé, mi přišel vtipný. A dle mého názoru určitá daná pravidla mají dodržovat všichni s ohledem na další tvůrce. O nic jiného nejde. Průběh byl jinak standardní, někdy více někdy méně vtipný či k zamyšlení. Velkou radost mi udělalo několik ocenění pro Bod obnovy. A potom ještě jedno nepochopení, jak je možné, že film, který nedostal v průběhu večera žádné ocenění, se mohl stát nejlepším filmem roku? Divné.....spontánní radost z hlavní ceny měl snad jen producent filmu Bratři. Ostatní tvůrci tohoto snímku mi nepřišli zrovna nadšeni vzhledem k průběhu slavnostního večera. No a na závěr posílám velkou gratulaci panu Smutnému! (10.03.2024)

Tvůrčí profese ostrouhaly, ale hlavní cenu Bratři nakonec mají. Úsvit nemá nic. V publiku kyselý Roden zrovna tak. České lvy poprvé v jejich historii, co se počtu sošek týče, ovládl seriál. Stane se z toho standard? Předně oceňuju, že tvůrci vyhodili oknem nominované jen suše postávající mezi kulisami, ale po letech zvolili krátké ukázky jejich práce. Za to velký palec nahoru. Povedl se i moderátor (jak jinak), navíc na scéně nebyl po vzoru Oscarů furt, takže zejména technické kategorie měly spád, důstojně se povedlo in memoriam, stejně tak výběr laureáta za mimořádný přínos kinematografii. Kdyby se kameraman Vladimír Smutný narodil za oceánem… Radost mám z dua Němá tajemství a Přišla v noci, Simona Peková miluje pozornost. Zasloužená cena, svou bezprostřednost ukázala v samotném filmu i u pultíku, který při příliš dlouhých proslovech „vykuřoval“ řečníky. „Dva dobrodruzi mě vykopali jako trilobita v pasáži Alfa v Brně, kde naše HaDivadlo sídlí, a vynesli na světlo. (…) Chlapci byli odvážní, babku vyhrabali, moc o ní nevěděli, a ono nám to vyšlo,“ pronesla. Mimochodem letošní ženská herecká sestava (za hlavní roli) byla neobyčejně silná. No a těch pár politických (a jiných) výzev v dnešní době bez pokory a v hysterických kulisách raději nechám bez komentáře. (10.03.2024)

Předávání Českých lvů bylo vždycky bizarním zážitkem. Nikdy se nestalo, aby večer proběhl jako důstojná ceremonie hodná svého významu. Nikdy to nebylo bez problémů, nikdy to nebyla čistá práce, vždycky se objevil nějaký problém. Ať už byl styl celého večera záměrně takový nebo jiný, nikdy to nebyl kladný zážitek, solidní zábava. Přesto je to vždycky sledovaná událost, svátek českého filmu (a televize). Hlavní chyba z minulých let byla sice už přehodnocena a byl odstraněn Plyšový lev, přesto průběžně vyvstávají problémy nové. Letos jako nejvýraznější disproporce vyniklo klání mezi filmovou a televizní tvorbou. A samozřejmě jedna kauza zastínila ostatní. Nedokončený proslov Darii Kashcheevy. Tato zdánlivá profesionálka, cenami ověnčená absolventka FAMU, se rozhodla, že přečte svoji řeč z mobilu. Což se nepovedlo, bylo to primárně selhání z její strany, nepochopila, že nesoutěží v žádné z hlavních kategorií a opravdu má přidělenu jen tu jednu minutu. Nevím, kde se stala chyba, jestli ztratila víru ve svou znalost češtiny, kterou má na velmi dobré úrovni (což prokázala už před lety při propagaci svého prvního filmu) a proč se těch pár vět nenaučila přednést spatra. Chtěla upozornit na podmínky práce kreativních rodičů, kterým by dle jejího názoru zřejmě prospělo zařazení dětských skupin podle skandinávského vzoru. Potud je to myšlenka v základu dobrá. Nelze se ale divit problematickému vyznění, pokud se o něj chce zasadit koktající a přetékající ze svého slotu. Jakožto bývalá cizinka, která se etablovala a dnes už reprezentuje český film a jako taková je široce respektovaná, má všechny páky na to, prosadit změny ve svém oboru, aniž by musela své přání na změnu takto devalvovat. (14.03.2024)