Paříži, miluji Tě

Osmnáctičlenná rodina pětiminutových nedokonalých dětí. Kunderovsky hravá filmová báseň složená bohy stříbrného plátna. Nejhutnější a nejprchavější esence lásky ... k životu. Ty příběhy nedokážu a nechci racionálně analyzovat, emocionálně bych je zákeřností připodobnila k Linklaterovu combu. A nejvíce miluji Tykwerovu smršť. Působí jako nadpozemská mozaika, která vás rozloží na prvočinitele a vy marně hledáte chybějící součásti. Rozdává střídavě tvrdé knockouty a jemná pohlazení,aby vás dostala na lopatky a připravenou ironii rozehřeje cestou. Zbraně vám vyrazí z ruky při prvním pokusu o cynické pousmání. Zapomeňte na Moulin Rouge, zamávejte Amélii a vydejte se do země Nezemě, kde Paříž není jen městem pohyblivého svátku... (16.05.2007)

Nemyslím, že by Paříž měla být lepším, láskyplnějším, nebo i prostě jen lidštějším městem, než jakékoliv jiné, avšak 18 režisérů dalo kamery dohromady, aby nás přesvědčilo o opaku. Pod jejich výpravou vypadá Paříž poeticky, zamilovaně, hořkosladce a zkrátka dost různorodě, ale vždy lidsky, neboť o skromných lidských příbězích tento film je. Některé jsou obyčejné (1. Montmartre, 17. Quartier Latin), méně (3. Le Marais, 5. Loin du 16éme) či více (9. Tour Eiffel, 11. Quartier des Enfants Rouges) zajímavé, až originální (14. Quartier de la Madeleine, 16. Faubourg Saint-Denis), jiné vyloženě slabé (6. Porte de Choisy), najde se i černohumorná jednohubka (4. Tuileries) a nejvíc se mi líbila 12. Place des fêtes o umírajícím čerňochovi. 7/10 (26.06.2009)

Přistupte blíže! Uvídíte nevídané a ucítíte, co jste ještě nepocítili. Zažijete například pětiminutovou lahůdku bez jednoho střihu, hravou Paříž z pohledu dvou mimů, srdceryvný příběh jednoho vztahu, vínem vonící americkou turistku, šílenou kadeřnickou jízdu, naprosto bezmyšlenkovitý příběh o náboženské toleranci, triviální pětiminutovku či naprosto minimalistický příběh plný citu a vášně Guse Van Santa, to vše a ještě více zhlédnete v Paris, je t´aime. Jistě, má to mnoho špatných dílů a jiných vad, ale můžu jí to mít za zlé, když jsem se zamiloval? Ne, neberte mě vážně, zamilovaní se nemají nikdy brát vážne. Paris, je t´aime. PS: Pozor! Návyková cestovatelská horečka přichází hned po zhlédnutí! Dodatek k 13. 10. 07 - Ano, nakonec jsem to dokázal a zažil fantastické čtyři dny v Paříži. Nejsilnější filmové deja vu mého života. (14.07.2007)

1. Montmartre (Bruno Podalydès): "Nehoda u auta" 50% 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha): "Setkání na nábřeží" 65% 3. Le Marais (Gus van Sant): "Mužské sympatie" 55% 4. Tuileries (Joel a Ethan Coen): "Nakladačka v metru" 70% 5. Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas): "Babysitter" 75% 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle): "Šílené Asiatky" 25% 7. Bastille (Isabel Coixet): "Manželčina leukémie" 65% 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa): "Kovboj a syn" 70% 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet): "Mim" 80% 10. Parc Monceau (Alfonso Cuarón): "Otec a dcera" 70% 11. Quartier des Enfants Rouges (Olivier Assayas): "Herectví a drogy" 65% 12. Place des fêtes (Oliver Schmitz): "Smrt černocha" 60% 13. Pigalle (Richard LaGravenese): "Důvěra" 45% 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali): "Upírka a hobit" 60% 15. Père-Lachaise (Wes Craven): "Na hřbitově s Oscarem Wildem" 70% 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer): "Já tě vidím" 85% 17. Quartier Latin (Gérard Depardieu a Frédéric Auburtin): "Rozvod" 55% 18. 14e arrondissement (Alexander Payne): "Paříži, miluji Tě" 80% (10.11.2009)

Individuálne režisérske línie svojpomocne vyrábajú krásné kolektívne emócie a jeden ucelený komplexný portrét - Paríž. Zdanlivo roztrieštené rozprávanie a ponuka viacerých príbehov a pohľadov núti skôr individuálne hodnotiť každý jeden príbeh. Kvalita totiž nebola štandardne konštantná. Nebudem každú režisérku snímku analyzovať, ale ako celok to rozhodne obstojí! (26.06.2008)