Marie Antoinetta

Pěkně naaranžované obrázky a kostýmy na historický velkofilm rozhodně nestačí. Obsazení talentované Kirsten Dunst a moderní hudba v několika scénách sice potěší, ale kostrbatý příběh, ve kterém se skoro nemluví a jednotlivé scénky, jež na sebe moc nenavazují a chybí jim potřebná údernost, potěší už méně. Celý film je navíc dost krotký a učesaný, a tak dává Královna svou divokost spíš tušit. Po skvělém Ztraceno v překladu, je tak Antoinetta docela zklamání. (10.01.2009)

Film nebyl dělán v koprodukci a to se také hodně projevilo na chaotickém scénáři s blbě doplněnou hudbou, která nebyla vždy dost dobrá. Snad jen začátek dopadl ''celkem'' dobře a tím udávám i svoje hodnocení. Prostředek filmu se trapně a zdlouhavě táhne. Přičemž konec, pak byl opravdu mizerný a krátký. Žádné hlučně tvrdé demonstrace ''Velké francouzské revoluce'', krom pár minut a to je opravdu trapné a k zoufalství. A abych si já, jakožto špatný dějepisný pamětník, pak u životopisného filmu, musel dohledat konec příběhu na Wikipedii, to se mi snad ještě nikdy nestalo. (21.01.2012)

Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie, se byla přinucena provdat v 15 letech za syna francouzskeho krále. Snímek ji ukazuje jako mladou dámu, která si chce užívat života, ale je neustále svazována státnickými konvencemi a rituály, obklopená armádou služek, a všichni od ní očekávají pouze aby "zkonzumovala" své manželství s nemožným dauphinem a přivedla na svět následníka trůnu. Vyprávění o nelehkém životě uprostřed přepychu. Snímek končí na začátku revoluce, takže popravy se bohužel nedočkáme. Sofia Coppola stále potvrzuje svou kvalitu, ale druhé Lost in translation z toho nebude. Jednotlivé složky snímku tu nechám vychválit ostatní. Já se zmíním o hudbě - zazní tu mnoho moderních songů (The Cure, The Strokes, New Order, Air...) a nepůsobí to nijak rušivě. Doufám, že se teď producenti historických snímků přestanou bát moderní hudbu používat. I když se jistě najde (i na této stránce) spousta pomatených konzervativců, kteří budou tvrdit, že moderní hudba do historického snímku nepatří. Jejich problém. (28.01.2007)

Mé čekání se vyplatilo. Po dvou naprosto dokonalých snímcích mě Sofia Coppola nepřestává udivovat. Marie Antoinetta je opravdu citlivý a v některých okamžicích dechberoucí film. Už ve Smrti panen se Kirsten Dunst osvědčila jako dokonalá představitelka Sofiiných děl a v roli Marie je okouzlující a zároveň neskonale přesvědčivá. Při scéně "podíváme se na západ slunce" mi bylo opravdu krásně a já myslell, že už film ani nemůže být lepší. Pche, jsem to ale naiva. Posledních 15 minut se nese v neskutečně temném hávu a emocema se fakt nešetří . Jste-li fanoušky Sofie Coppoly, nesmíte tenhle barevný snímek minout. Viva la France! (30.06.2007)

Ke konci už to jen tak volně plyne, bez velkého dramatického oblouku, ale kdo řekl, že historické spektákly musí být tíživé a natáčené podle dějepisných učebnic? Marie Antoinetta zažila Versailles jako bizarní místo, kde se při večeři nediskutuje, ale šeptem pomlouvá, kde vám k prvnímu sexu žehná sám biskup, kde nemůžete vstát z postele bez cizí pomoci, o právo obléci vás se děli armáda dvorních dam a když se snažíte vykonávat manželské povinnosti, manžel vás v posteli prostě ignoruje. A tak se nikdo nemůže divit, že si najdete jinou zábavu... Byla by škoda zpracovat toto téma klasickým způsobem, bez moderní hudby, bez exhibicí bot, šatů a jídla? Bez Sofie Coppoly a Kirsten Dunst? Obrovská. 80% (15.02.2009)