Samurai Champloo

Velmi dobrá kresba, spíš skvěle navozující atmosféru, než bůhvíjak precizní, citlivý a téměř vždy vyvážený mix humoru a dramatu. Jinovi a Mugenovi to v tandemu docela šlape, ale Mugen sám je postava hloupá, nesympatická a přehnaná. Našel jsem si k němu cestu až v posledních dílech. Největší problém Samurai Champloo je, že snad žádná epizoda vyloženě neutkví (a některé jsou tu vyloženě navíc) a nejlepší soupeři se vyplýtvají těsně před koncem (slepá assasinka zaručeně zanechá ten nejlepší dojem). Finále mi přišlo bez dechu. Nakonec budu ale na tohle anime vzpomínat v dobrém, a proto přidávám poslední hvězdu. (12.12.2014)

Anime už mám nakoukáno poměrně dost, ale zrovna tohle mě docela zklamalo. Animace je sice zajímavá, ale dějově se dá přirovnat k většině seriálům západní produkce. Nicméně hlavně díky skvělé animaci a občas pár vtípkům se na to koukat docela dá i přesto, že občas nevíte, jestli se nacházíte v Japonském Doju, nebo černošském ghettu. Edit: Po shlédnutí dílu s hořícím polem marihuany přidávám další hvězdičku. :D (08.02.2007)

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)

Mé první setkání s anime seriálem dopadlo velmi dobře. Hip-hopu nefandím, ale zde ho nebylo tolik, aby dokázal zkazit požitek z celého seriálu a to i přesto, že jsem zvyklá na poněkud jiné samurajské filmy s Toshirem Mifunem. Jde o klidný oddechový počin, který pobaví, rozhodně neurazí a mnohé přímo nadchne. 9/10 (28.04.2008)

Málokdy o nějakém anime dovedu říci, že má všechno, avšak Samurai Champloo mezi tento vzácný druh zcela jistě patří. Madsbender ve svém komentáři použil přirovnání, které jsem se chystal použít též – tedy že se jedná o takovou anime variaci na Jméno růže –, a to jednoduše proto, že si v něm každý dokáže najít to svoje. Jak naznačuje samotný název anime – čanpurú je název okinawského pokrmu, který je charakteristický svou pestrostí užitých surovin –, jedná se o stylovou jízdu napříč časem, žánry, náladami a (pop)kulturami, vystavěnou na dobře napsaných postavách, poctivé animaci a rámcovém příběhu, jenž se v závěru dočká povedeného rozuzlení. Byť většinu stopáže zaplňují epizodní příběhy, každý z nich má v seriálu své místo a divák nikdy neví, jakým směrem se s dalším dílem seriál ubere. Rozmanitost a originalitu odráží také dnes již kultovní soundtrack, na němž spolupracovala velká jména japonského hip-hopu a jehož zásluhou se mnoho západních anime fanoušků dozvědělo o legendě jménem Nujabes. Jakkoli je Watanabe adorován ponejvíce za Bebopa (jemuž rovněž nemohu odepřít kvality), pro mě zůstává jeho nepřekonatelným dílem právě Samurai Champloo, které má své pevné místo v mé top anime desítce, a jelikož o něm bylo podobně jako o Bebopovi už napsáno tolik, nezbývá než svůj komentář zakončit výzvou: prostě se na to podívejte! (29.03.2020)