Unaveni sluncem 2: Odpor

Málokdy je hodnocení filmu takovým oříškem. Mám ho hodnotit jako pokračování výborného prvního dílu (a následně snížit hodnocení u obou), nebo se od toho zkusit oprostit a brát to jako válečné drama od režiséra, který evidentně nemusel řešit rozpočet, množství statistů či natáčecí čas? Na jednu stranu by to stejně dobře fungovalo, kdyby tam nebyl Kotov a jeho dcera, na druhou to právě tyto dvě postavy drží pohromadě. Spoiler: končí to titulkem „konec první části“, což jsem v závěru druhého dílu tak nějak nečekal. (Některé triky dělalo pražské UPP, doufám, že ne toho zbytečného motýla.) (05.11.2017)

Režisérovi Nikitovi Michalkovovi po famóznom prvom filme z trilógie Unavení slnkom regulérne ruplo v gebuli a oživil mŕtvych hrdinov prvého dielu (veď čo sú Rusi horší než Biblia? menej než Ježiš? tak oživil rovno dve hlavné mužské postavy). Následne sa s nimi vydal bojovať proti fašistom. Nekonzistentne, zdĺhavo. Ruské hrdinstvo glorifikujúci spektákel je len zopárkrát obohatený vydarenou scénou. (10.06.2020)

Moje hodnocení dalších dvou filmů o "Unavených sluncem" nemá nic společného s jejich řemeslnou kvalitou, režijním vedením, výpravou nebo s hereckými výkony, protože vytknout nemám co. Jistěže mi vadí roztříštěná vyprávěcí struktura, kterou si Michalkov mohl odpustit, nebo některé nadbytečné, často doslovné nebo v mých očích trapné scény. Dílo je to takové, jaké jsem asi čekala, sledujíc občas vysílání besogon-tv a především dění kolem režiséra v posledních měsících a letech, nemohla jsem se mýlit, ani podléhat klamu. Hodnocením především vyjadřuji míru mého zklamání z devalvace původního geniálního filmu. (08.10.2011)

„Ruský patos v té nejotravnější podobě“ jsem za minulého režimu zažil ve velké míře, coby častý kinodivák sovětských válečných filmů, ale Michalkův film k nim rozhodně nepatří. Naopak, co oceňuji, je Michalkovem systematické nabourávaní klišé válečného žánru, buď prostřednictvím jemného absurdního humoru, nebo fraškovitých situací, které dokreslují absurdnost války, či skrze nezvyklý autorský přístup, který je nečekaný a tudíž občerstvující (závěrečná scéna s odhalením poprsí). Ano, patos je zde také, ale ve velmi rozumné míře. Michalkov se určitě nemá za co stydět a těším se na druhou část vyprávění. (11.08.2011)

V Rusku se setkal Michalkovův velkofilm s vášnivým odporem a kritika si na něm s gustem smlsla, což nepochybně do značné míry souvisí s jeho postavením a politickými názory, které se dají volně přirovnat k tomu, které u nás v minulosti měl Otakar Vávra. Taky u nás filmová kritika nezakrývala rozpaky, tak jsem byl zvědavý, jaký dojem na mě tenhle kousek udělá. Je neoddiskutovatelné, že Unaveni sluncem 2 představuje do určité míry nastavovanou kaši vzhledem k zakončení původního snímku, které tvoří velice kompaktní dílo završené smrtí všech hlavních hrdinů, a tudíž prakticky neumožňující pokračování. Když vám zázračně ožije jeden hrdina, je to příjemné překvapení, ale v tomhle případě to už připomíná jisté výjevy z bible. Michalkov jednoduše chtěl natočit válečný velkofilm a využil popularity svého oskarového filmu i za cenu, že vlastně znásilnil své předchozí umělecké dílo. Taky je pravda, že Unaveni sluncem 2 zdaleka nedostahuje takové umělecké úrovně jako první díl nebo snímek 12. Scénář je moc roztříštěný neustálým střídáním časových rovin a mnoha postavami, které nejsou vždycky adekvátně využité. Je to na jednu stranu načichlé hollywoodštinou - takové ty zázračné úniky na poslední chvíli nebo okamžitá odplata shůry padouchovi za jeho nemorální čin - na druhou stranu se tam zrcadlí snad nejvíc z Michalkovovy filmografie za poslední dvacetiletí jeho politické názory nasáklé ruským nacionalismem, "slavjanofilstvím", které mísí pravoslaví s komunismem ve jménu budování silného státu a obrany národa. Filmu by se dala vytknout i řada menších scénáristických nedodělků, naproti tomu ale Michalkov pořád předvádí, že je velkým režisérem současnosti a především že disponuje dostatečně velkým rozpočtem, aby dokázal předvést řadu velkorysých válečných scén s masovým komparzem a přesvědčivou ukázku apokalypsy letních měsíců roku 1941. Kromě něj si nikdo z ruských filmových tvůrců nedovolí předvést letecké nálety dobovou technikou nebo masový útok německých tanků a pěchoty na postavení trestné jednotky. Celkový dojem: 45 %. (08.06.2011)