Rekviem

Pozvolný pomalu se rozjíždějící, navíc velice realisticky zachycený, film o vymítání ďábla. Zní to sice divně, ale pro evropskou variantu zpracování příběhu „ďáblem posedlé“ Michaele (příběh je podle skutečné události, která se stala v 70. letech v jižním Německu) je to asi ta nejlepší možná varianta. Ze začátku sice jako by film nevěděl, kterým směrem se má ubírat: dokumentárně laděná kamera se spoustou zoomů, přitom prvotně silně čitelné rozvrstvení charakterů, které přímo vybízí k „afektovanému“ herectví. Potom se ale celkový koncept ustálí v docela pohledné realistické mírně dokumentárně strohé podobě a všechno začne fungovat. Rekviem je více než mystickým hororem psychologickým dramatem. V celém filmu vlastně nenajdeme naznak nadpřirozena. Místy nadpřirozeně se jevící momenty jsou podávány tak, že jejich vysvětlení se přímo nabízí hledat jen v čistém, světskou realitou ovlivněném, podvědomí nebohé Michael. Duševní vzpoura mladé dívky, která je od mala terorizována autoritářskou citově chladnou matkou v silně puritánském prostředí, se tak pouze stává logickým vyústěním situace. Zajímavý filmový pohled na tuto kauzu pak dotváří podstatně hororově přikrášlená americká verze V moci ďábla. (22.06.2009)

Kto očakáva niečo v štýle Emily Rose bude prirodzene sklamaný, keďže tamto je špičkový horor, zatiaľ čo toto je dráma a horor len pomyslením, že sa to stalo. Je to pohľad z rodiny, asi ako sa to stalo, čo sa dialo, prečo sa to stalo. Skôr dokumentárny štýl než film. Je to o rodinných vzťahoch, nie o prípade chudery Anneliese, ktorá dopadla ako dopadla a tu jej koniec vlastne ani nie je ukázaný. Ale herečka vybraná veľmi dobre. (12.07.2023)

Na mě to působilo spíš jako pokus o psychiatrickou diagnózu. Holka má záchvaty, prášky přestávají zabírat a doktoři nemají potuchy co s tím. Nepomáhá ani víra a tak si děvče vsugeruje, že za to může ďábel. Ono to tady není tak doslovné, ale na mě to tak působilo. A jako takové to nebylo úplně nejhorší, ale i když Sandra Hüller zahrála na výbornou, dívat se hodinu a půl na to, jak se motá v kruhu, bylo docela únavné. Ale co, říkal jsem si, exorcismus to třeba ještě vystřelí nahoru. Nevystřelil, protože se nekonal. Určitě se jedná o zajímavý kousek už jen uchopením dané látky, ale to samo o sobě nestačí. Pro mě průměrné zklamání. 50% (07.04.2018)

Pokud člověka zaujmou nejvíce závěrečné titulky, je něco špatně. Rekviem není žádný horor, ale čisté drama, které téměř nic nanabídne. Závěr byl trošku lepší, ale ten celkový dojem nemohl zlepšit. První hodina je zabitá a mohla se věnovat víc exorcismu, protože právě o tom Rekviem má být. Hold jsem si asi zvykl na kvalitní film "V moci ďábla", ale ten je jen jeden a nic o exorcismu ho jen tak nepřekoná. Docela zklamání, ale i to je riziko filmového diváka.. 4/10 = 40% (20.01.2012)

Příjemná retro atmosféra Německa 70.let, nepříjemné drápky nemoci nelítostně se zasekávající do mladičké studentky Michaely. Epilepsie se zjevuje v těch nejméně očekávaných momentech. Michaela je věřící, svou nemoc začne vnímat jako posednutí ďáblem. Hlavní myšlenkou filmu je vlastně Michaelino upnutí se k Bohu tam, kde už jí nikdo jiný pomoci nedokáže, což ji vžene až do slepé uličky, kdy už není schopna rozpoznat realitu od iluze. Celý film se atmosféra zahušťuje, závěrečné vymítání je potom vypjatější, a mnohem silnější než obdobné scény z Vymítače ďábla apod. Nejedná se ale o žádný horor, ani thriller, což dokazuje právě závěr, který se v těchto nejemociálnějších scénách příliš nevyžívá, a skončí v podstatě v tom nejlepším/nejsilnějším. Film tak je spíš než „film-zábava“, „film-svědectví“. Smutné, poutavé, velmi dobře natočené. (12.07.2006)