Já, legenda

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Tak první dvě třetiny jsou naprostá bomba - jediný člověk co přežil bloumá se psem zničeným městem a pořád doufá, že někde někdo přežil. Will Smith skvěle zvládá stav takového člověka - deprese, beznaděj, naděje, strach, smutek, všechno mu to beze zbytku věříte. Velká škoda té poslední třetiny filmu, kdy to sklouzne do něčeho klasického a obyčejného, co jsme už mockrát viděli. Ale i tak to byl skvělý film, takže slabší 5*. (25.01.2008)

Lawrence potvrzuje pověst velešikovného režiséra, ale na rozdíl od Constantinea mu s vyšším rozpočtem přišel i o poznání méně kvalitní scénář. Hlavně kvůli němu přichází výborná akce a velkolepá a zároveň dusivá atmosféra do jisté míry vniveč. Chybí tu alespoň trocha kompromisu. Ta hranice mezi dramatem a sci-fi podívanou je tu totiž hodně klikatá a diváka tak silně matou přechody od bombastických a přesto "jen" osobních scén k občas až intimně pojatým soubojům. Největší příběhová zrada je nakonec celé téma. Míchá se 28 dní poté, Den trifidů, Planeta opic a další boje jedinců proti mase nepřátel, jenže trailer sliboval daleko víc než to. Chuťový ocas a nějaký ideový přesah jsem zde proto hledal marně. (13.01.2008)

Velmi slibný rozjezd, který zabírá 3/4 filmu, je dokonale zabit poslední čtvrtinou. Jakoby vám před očima kuchař připravoval delikátní specialitu a pak vám to číšník převrhl do klína. Je jedno, jak to celou dobu vypadalo nádherně, protože ten číšník celý zážitek dokonale pokazil. Stojí za vidění. Avšak kdo by chtěl něco takového dobrovolně zažít víckrát, že ano. (01.06.2008)

Od One-man show Willa Smithe jsem si rozhodně sliboval mnohem víc. Vždyť už samotný příběh je jeden z nejoriginálnějších. Francis Lawrence je velice talentovaný režisér, což potvrdil už v Constantinovi. Od filmu Já, legenda jsem ale čekal takovou menší revoluci. Čekal jsem, že budu s otevřenou pusou hltat vylidněné město a film bude mít úplně jinou atmosféru. Revoluce se ale nekoná a Já, legenda zapadá do klasické škatulky akčních filmů, kterých se v hollywoodu točí stovky. Film nemá podle mně moc povedený scénář a rozhodně by mu slušel i nějaký lepší soundtrack. I přesto mám ale z filmu příjemný dojem. Nebýt hluchých míst mohlo to být za 5 hvězdiček. Velkou poklonu si určitě zaslouží Will Smith, který je ve filmu výborný a film neuvěřitelně zvedá. (23.12.2007)