Já, legenda

Já, legenda je podivnost. Film, který je vlastně v dnešním SF Hollywoodu naprosto neobvyklý. Minimum postav, nepříliš bombastické efekty, snaha o hlubší děj i nějakou tu pointu, snaha přenechat herci prostor k vyjádření a nechat ho jak se říká hrát. Druhá strana mince je, že to moc nefunguje a největším důvodem toho je opět jako prakticky poslední dobou vždycky v Hollywoodu nedodělaný scénář. Dějově to je velice podobné mnoha příběhům, kde je hlavní hrdina spoustu let sám, protože všichni ostatní lidé jsou mrtví, nebo se jim něco stalo. Prostě začne blbnout a pak musí nastat něco, co ho z toho blbnutí buď dostane, nebo co ho zabije. Jako román by to mohlo být zajímavé čtení, pokud by to napsal průměrný autor, jako film by to musel napsat výborný autor-filozof, který se nebojí dostat do děje své nitro (protože věřte nevěřte, o tom je autorství, vyjádřit sebe a své nitro). Herecky, Will Smith je herec a hrát umí, ale ani on neutáhne všechno sám, není prostě Atlas. Jinak, prázdnota scénáře tohoto filmu je krásně ukázaná těmi mnoha "levnými" metry (které byly ale jak se patří drahé, když doktor Neville jede autem po prázdném New Yorku. A taky je krása, jak jsou všechny auta naskládaný u krajnic a jenom trošku zaprášený a špinavý. Dovedete si představit, kolik tisíc hodin by strávil tím, že by ty auta odhrnoval na bok třeba jen nějakým velkým tahačem? A to by byly rozflákaný a ony jsou očividně odstavený ke kraji. Lidi by totiž chtěli pryč z města, umírali by po tisících, ale chtěli by zmizet. Umírali by všude, venku, v autech, domech... Dovedete si představit, co by to bylo za smrad, co by to bylo za líheň nemocí? Mor a cholera, úplavice a tyfus, to by bylo to poslední, co by z toho vzniklo. A jsem si jistej, že proti tomu nebyl imunní ani doktor Legenda. No a dostávám se k tomu opravdu hloupýmu konci. Tedy, ten byl opravdu hloupej. Tak dobře rozjetej film a takhle strašně to zprasí tak ohavným happyendem. Divím se jen, že tam nerozvedli tu linii posledního muže a poslední ženy, čili VSL (velká světová láska). Styďte se, pánové... (10.03.2008)

Dokud je Dr. Neville jen se svým psem, je to výborné, i když Smith není zrovna dramatický herec. Když ale přijde vlastní blbostí o Sam, tak mě to nakrklo, že ztratil veškeré mé sympatie. Smrt Sam je ovšem emoční vrchol filmu, jehož úroveň potom dost poklesne. Krátce nato se jako deus ex machina zjeví ženská s blbejma kecama o božím záměru, objeví se lék, mutanti vtrhnou dovnitř (tahle scéna je oproti úvodní v doupěti nakažených co do atmosféry o tři třídy horší) a je konec. BTW i studio může mít někdy pravdu, to alternativní zakončeními přijde ještě mnohem směšnější. Nebýt Sam, dal bych asi dvě. (11.05.2008)

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

I když v tomto filmu Will Smith předvádí kvalitní výkon, i když atmosféra vyprázdněného New Yorku oslovuje, i když stmívání přináší větší děs než v Pitch Black, přesto nejsem touhle Legendou nadšen. Pro virus, který mění lidi v zombíky, pro nepotřebné akční scény, pro nedotaženou psychologii postav. Někdy člověku film vadí i z ideologického hlediska. Já kupříkladu těžko přenáším přes srdce, že úvodní tři minuty viní z vyhynutí lidstva genové inženýrství. Zbytek filmu o tom sice až tak není, ale přesto si člověk odnese z kina lehce posílené vědomí, že tenhle obor je nebezpečný frankesteinismus par excellance. A jelikož vyhynutí šlo zdůvodnit ve scénáři i jinak, chorobou člověkem nestvořenou, je tam toto ideologické poselství vloženo záměrně za účelem boje proti genetickým manipulacím. Útok na city místo racionální argumentace. S objevením se Anny vstupuje do filmu naivní náboženská agitace, kterou film předkládá jako velikou moudrost. Ke konci se ke všemu náboženství snoubí s ekologickou propagandou. Těžko ode mě očekávat, že z toho budu skákat radostí. Ano, tam, na konci putování, za těmi dveřmi, je nejen bezpečí a naděje, ale i bůh. Bůh je s těmi, kteří používají jen obnovitelné zdroje. Kdo si myslí, že mi hráblo, ať mi zodpoví, proč, krom lidí, na úplném konci kamera zabírá kostel a větrnou elektrárnu. Slabé *** (26.08.2008)

Neobvykle se tvůrci poprali s pojmem velkofilm, který právě zde dostává docela na frak samotným příběhem, který je vlastně...komorním. Na velkofilm zvláštní, ale velice zajímavé. Will Smith si neskutečným způsobem užívá one-man-show a opravdu mu nemohu nic vytknout, to ani nelze. On opravdu dělá naprosto všechno, a možná, že je to taky jeho nejlepší herecký výkon vůbec. Od Já, legenda se nejspíš čekalo něco jiného než z toho nakonec vzniklo, ale já byl spokojen, opravdu hodně spokojen. Plno lidí si stěžuje na nudu nebo fakt, že se v příběhu vlastně nic moc neděje. Ale to není pravda. Je to život posledního člověka v New Yorku a on se k tomu patřičným způsobem chová. Škoda jen, že hudební stránka je trochu slabší, ale ne špatná. No a efekty relativně průměrné. Samotný příběh přesto má něco do sebe a kdyby měl trochu hlubší myšlenku, nepřemýšlel bych a okamžitě bych mu dal plný počet. Takhle je to (pouze) film, který se tváří na velko, ale přitom je komorní, tak mocně, že se plno lidí bude divit a možná právě proto bude mít relativně průměrné hodnocení. (12.01.2008)