Strážci - Watchmen

"Co se stalo s americkým snem? - Splnil se." Nemohu si stěžovat na nedostatek suchejch hlášek, ale přesto blahem nevrním. Nevím totiž zcela přesně, co si mám myslet o snímku, ve kterým zlo může být prezentováno jako dobro, maskovaní tvorové neustále propocují přiléhavý trikoty při záchraně světa a do toho, místo filmový hudby, pěje Bob Dylan o měnících se časech, Simon s Garfunkelem šeptají do zvuku ticha nebo Nena vypouští 99 balonků. Po nepříliš zralý úvaze jsem se rozhodl, že budu tento snímek brát jako slušně natočenej, poměrně zábavně zfilmovanej comics s hodně přepálenou stopáží. Pokud další případná mise nebude výrazně zkrácena, tak se jí odmítám zúčastnit. (05.04.2016)

Prvních deset minut filmu bylo zábavných. Komiks jsem nikdy nedržela v ruce a měla načtenou pouze základní mytologii watchmenovského universa. Vedle mě seděl partner, který o Watchmenech nikdy v životě neslyšel a házel lehce vyjevené pohledy na všechny strany. Ty vyčítavé si schovával pro mě. Okénko první: analýza superhdinského mýtu je výrazně zajímavější od Eca, Watchmeni nepřekračují limity komiksovosti. Okénko druhé: jediné dvě zajímavé postavy jsou polobůh achilleovského druhu Adrian Veidt a diovský Dr. Manhattan, který se pohybuje napříč časem a prostorem a víří transcendentálno a modrý falus. Ti dva veskrze dobrosrdeční trumberové brutálních metod a rádobymarloweovský Rorschach zastupují v podstatě onen klasický typus superhrdinů s vyšší mírou brutality, ale i při sekání končetin jsou vedeni nezdolnou touhou páchat dobro a prosazovat spravedlnost drsnými, ale férovými metodami. Mnohem lépe rozpad superhrdinské osobnosti demonstrují Veidt v alexandrovsky nelidském podání Matthew Goodea a zejména Dr. Manhattan, jehož myšlenkové pochody a distanční ve-smírná moudra relativizují civilizaci více než cokoli jiného. Okénko třetí: antiutopistické vyznění a protest proti idealistické zásadě účel světí prostředky v éře na pokraji jaderné války působí lehce naivně, stejně jako politické pozadí, do něhož jsou Watchmeni vsazeni. Okénko poslední: Hlavní otázka asi měla znít: Qui custodiet ipsos custodes? Ale na konci je spíš připomenuto, že Hominem te esse, memento. Těžko si představit něco beznadějnějšího... 70% Special thanks to: Adrian (11.03.2009)

Pokud je na Watchmenech něco chvályhodného, tak je to jejich ochota nelíbit se. Že z tohoto prvku ale dělají někteří lidé klad, nechápu - je to pouze rozhodnutí, z něhož může vzejít něco dobrého, ale taky nemusí. Jsou každopádně velmi pěkný film (zvlášť pěkný na koukání), ale schematický, bez filmové stavby, zbytečně doslovný a ve všech verzích neadekvátně dlouhý. (12.12.2009)

Zack Snyder byl zrozen k točení videoklipů a dravých akčních nátěrů, nikoliv pro mnohovstevnaté adaptace geniálních komiksů, v nichž se toho děje tolik, že by na to nestačila ani trojdílná minisérie - dekonstrukce superhrdinů jako bezproblémových zastánců pořádku, anti-jaderná agitka, bizarní glosa společnosti, etc.. Přidejte si k tomu odvážné komponování komiksových okének, do posledního detailu promyšlený příběh, psychologii a hlavně "poselství"... Zack Snyder všechna zmíněná (i nevyřčená) pozitiva předlohy vzal, ořezal a vypadl mu z toho sterilní polotovar, na němž je poutavá pouze postava Rorschacha a vyleštěný vizuál, jenž ve spojení se stylizací místy připomíná dílo hodně velkého fetišisty. Snyder zdatně opisuje přímo z Mooreova komiksu, skládá mu holt s každou vteřinou, ale jelikož ani po třech filmech neví, jak pracovat s dějem a postavami, rozpadá se mu celá ambiciózní freska pod rukami. Z celé sebranky (super)hrdinů je zajímavý akorát ten největší psychopat (Rorschach), a to z toho důvodu, že se v jeho případě nadmíru povedl casting, je dobře zahrán a jako jediný pochopen. Z ostatních se stali buď machističtí násilníci a idioti, filozofující měkoty, až na problémy s erekcí nemotivovaní důchodci či modelkoidní primadony s IQ tykve. A zoufale mdlý Matthew Good je skutečně špatný "joke". Snyder skládá za sebe okénko po okénku, vytváří poměrně hezké koláže, podbarvené vynikajícím soundtrackem, ale jakmile dojde na emoce a posunování děje kupředu, tápe jako prvák na filmové škole. Nesmyslně si se světem Watchmenů občas pohraje za pomoci scenáristického brku (zvýšení síly všech postav nechápu jako nedomrlý konec, jenž původnímu komiksovému, byť silně nefilmovému, nesahá ani po kotníky), jindy svou neúnavností pokud jde o snímání ve slow-motionu a i ty triky mu občas létají všude možně, jen ne tam, kde by měly. Alan Moore může být ve své kobce opět spokojen. Měl totiž opět pravdu. Watchmeny zfilmovat nejde. Ne s režisérem jako je Snyder, jenž nejdříve vidí efektní pozlátko a pak teprve myšlenky, bez nichž to tentokrát vážně nejde. Nebo vy snad máte rádi, když místo pizzy s pěti sýry dostanete tu se dvěma a ještě se vám nikdo neomluví? 5/10 (27.02.2009)