Reklama

Reklama

VOD (1)

Sportovní drama dle skutečného příběhu černošského hráče amerického fotbalu Ernie Davise, který tvrdou prací a nepřehlédnutelným talentem uskutečňuje svůj sen v době rasových problému šedesátých let dvacátého století ve Spojených státech. (JOHN.NY)

Videa (2)

Trailer

Recenze (122)

*CARNIFEX* 

všechny recenze uživatele

Ernie Davis je malým černošským chlapcom, ktorý sníva svoj sen. Raz by chcel hrať americkú N.F.L. Má to však háčik. Vyrastá v časoch kedy sa sny mužom čiernej pleti plnia len výnimočne. Jeho životná cesta za úspechom bude ťažšia ako si myslel. Filmy podľa skutočnosti so športovou tématikou patria medzi moje najobľúbenejšie. Tento nie je výnimkou. Na podobný snímok s rasistickým podtextom "REMEMBER THE TITANS" sa však nechytá. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Mám rád filmy, ktoré dokážu človeka motivovať alebo aspoň v niečom povzbudiť. To je aj tento prípad. Hlavný hrdina je černoško, ktorý miluje americký futbal. Začne na sebe makať a dotiahne to na najlepšieho hráča, ktorého všetci rešpektujú, dokonca aj bieli. A to bolo v Amerike tých čias niečo nevídané. Síce je americký futbal pre mňa španielska dedina, dokázal som si užiť aj jednotlivé zápasy, ktoré boli po dramatickej stránke veľmi dobre spracované a napínavé. Ku koncu film nabral aj po emotívnej stránke. Naozaj silný film, smutný, ale v konečnom dôsledku pozitívny. Jedna z najlepších športových drám, vrelo odporúčam. ()

Reklama

Kratoc 

všechny recenze uživatele

Hodně to připomíná Vzpomínku na Titány. Jak by také ne, když je film v podstatě úplně o tom samém, jenomže teď je to z pohledu hráče. Opět sledujeme příběh o složitém prosazování afroameričana ve fotbale v době rasové nesnášenlivosti (obzvláště na jihu USA), kdy nestačil jenom talent a touha po vítězství, ale museli jste mít i správnou barvu kůže. Mám rád sportovní filmy založené na skutečných příbězích, v poslední době se ale v kině setkáváme převážně jenom s fotbalisty, což samo o sobě není úplně špatné, ale dochází k tomu, že filmy si navzájem silně konkurují a vy si prostě chtě nechtě říkáte, že tohle jste už někdy někde viděli. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

21 přímých čar, 5 yardů od sebe. To je fotbalové hřiště. Ale jsou tu i jiné dráhy, které protínají hluboce a široce celou zemi a nejsou součástí každé hry…. KOPNU TU TVOJI ČERNOU PRDEL ZPÁTKY DO AFRIKY! Ernie je výjimečný hráč. V zápasech nám předvádí své umění a moje sportovně založená duše je spokojená. Ovšem i díky ostatním věcem má film moc dobrou atmosféru. Lví podíl na ní má trenér D.Quaid jenž se podobá těm ,,ze žurnálu“. Chvíli se hraje, chvíli mluví (ve skutečnosti se mluví víc), hudba ,,tvrdí“ atmosféru 60tých let. Málem bych zapomněl: rasismus – žádné brečení, ale zlehka byť jasně naznačený a gradující ve finále ,,Severu proti Jihu“, které není ani tak o fotbale, ale o nalezení správné cesty a přebíhání těch ,,jiných“ drah. Tenhle životopis říznutý sportem (či obráceně) se mi velmi líbil! A za to, jakým Ernie Davis byl, si SVŮJ film zasloužil. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ *** FOTBAL JE JENOM HRA. DŮLEŽITĚJŠÍ JE O CO HRAJETE! ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Sportovní filmy mají zpravidla výhodu předlohy skutečného příběhu a předem daného napětí plynoucího už ze samé podstaty těchto příběhů. Scénáristé tak mají usnadněnou pozici, a pokud jim práci nepokazí režiséři a herci, obvykle bodují. Expres je přesně ten případ, kdy tato šťastná shoda nastala. Obohacení o motiv rasové averze také vyšlo, jak asi bylo zamýšlené, a tak nevidím nic, proč bych neměl dát plný počet *. ()

Galerie (31)

Zajímavosti (5)

  • Ernie Davis se stal prvním Afroameričanem, který byl jedničkou draftu do slavné NFL od roku 1962. (Koldyn)
  • Na začátku filmu kouká Ernie (Rob Brown) s dědečkem na baseballový zápas, kde exceluje Jacke Robinson a Ernie dědečkovi říká, že Jackie je jeho vzor a chce být jako on. Načež na konci filmu, když vede rozhovor Ernie s Floydem Littlem (Chadwick Boseman), Flod mu povídá, že právě on je jeho vzor a chce být jako on. A právě Chadwick Boseman hraje o 5 let později Jackieho Robinsona ve filmu 42. (Attia)
  • Číslo 44 syracuských Orangemanů bylo v roce 2005 oficiálně vyřazeno a žádné jiné číslo nemá v historii univerzitního amerického fotbalu takovou historii. Oblékali ho Jim Brown (1954-1956), Ernie Davis (1959-1961) a Floyd Little (1964-1966). (JOHN.NY)

Reklama

Reklama