Bracia Karamazow
The Karamazov Brothers
Karamazovi
Režie:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková, Lucie Žáčková, Marek Matějka, Jan Kolařík (více)Obsahy(1)
Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který projeví nezvyklé přání: poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vystupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jevišti, ale v hledišti... KARAMAZOVI jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (758)
Moc teda nechapu to vysoky hodnoceni. Jiste, na cesky pomery ma film hodne kvalitni herecky vykony, kterejm kraluje Trojan a jedinej, kdo se sem vylozene nehodil, byl Radek Holub, to je takovy desny hovado. Diky tomu, ze se celej dej odehrava v ocelarne a je tu perfektni hudba, tak ma film i paradni atmosferu. Ale to je tak vse, kdybych chtel cumet 90 minut na divadelni predstaveni, tak si zajdu do divadla, fakt sem cekal, ze sem Zelenka da neco navic, ale to ne, proste jen atmosfericky natoceny divadelni predstaveni. ()
Netradiční příběh, ve kterém se prolíná divadlo s filmem i skutečností. Klíčem k celému příběhu je ovšem nenápadný Polák ... Nebýt totiž jeho, bylo by to neukončené. Největším plusem jsou výborné herecké výkony, zejména Ivana Trojana. Nezaostává Zelenkova režie či Kaczmarekova hudba. ()
"Nebudu mrdat MUDr. Drdovou z Otorhinolaryngologie." Tak tento rozmlouvací jazykolam mě pobavil ze všeho nejvíc, což je jednoznačným důkazem toho, že na české divadelní předvedení ruského dramatu v polské ocelárně nejsem dostatečně duševně připraven, A domnívám se, že asi ani nikdy nebudu, ale přesto mě pobavilo, jak ti diváci v montérkách do hry krásně zapadli. ()
Hravá i emocionálně silná adaptace, vyloženě lákající k seznámení se s předlohou. Slibuju, že tak brzy učiním. Herecky mě nejvíc dostal určitě Ivan Trojan - přímo smrdí peklem. :o) ()
Stačilo málo, abychom tu měli své české Dogville. Místy to ale moc přebíhá k manýře a "hláškování" Dostojevského bez nějakého kontextu. Rozhodně ale pozitivně ambiciózní a příjemně sebejisté. ()
Konečně po dlouhé době český film, který jsem hned na první pohled zamilovala. Velmi vtipná scénka s Dostojevskim. Jasný konec. Úžasní bratři Karamazovi v popředí s "milujícím" tatíčkem. Z Chmeli i z Trojana jsem byla prostě nadšená! Výborně! :-) ()
Zelenka a jeho mystifikace tomu filmu kouká úplně ze všeho, takže dramatické zvraty, těžící z jiných zdrojů než z Dostojevského hry, mne nechaly chladným a Zelenkovy pokusy o Českého Lynche (několik výrazných wtf) filmu také nepomohly. Technické zpracování je ale brilantní a hercké výkony jakbysmet (Trojana ale imho přehrál Novotný) ()
Pan Zelenka pěkně vzkvétá... od mozaiky knoflíkářů přes příběhy obyčejných lidí a jejich šíleností až k bratrům Karamazovým. Pro mě se tento snímek jednoznačně stává úchvatným výplodem současné české kinematografie, který mě svým podáním zcela ohromil a jméno Petr Zelenka se nyní stává symbolem jednoho z největších zjevů dnešního filmu. Jednak jsem vášnivým milovníkem Dostojevského, jednak jsem hlubokým obdivovatelem divadla, jednak jsem nenapravitelným divákem netypických filmů. A Karamazovi mě naplnili nevídanou dávkou emocí včetně všech jejich vedlejších účinků... Divadlo ve filmu? Divadlo v továrně? Divadlo v životě? Ano, ano, ano! Vynikající nápad natočit divadelníky, jak se připravují na vystoupení v polské továrně, jak se poddávají svým postavám, jak se vžívají do života velkého hříšníka a jeho synů, jak procítěně inscenují realistický román velkého myslitele a jaký to může mít dopad na obyčejného člověka, kterým zmítají jeho osobní problémy (a nutno podotknout, že se jedná o člověka věřícího). Zásadně nesouhlasím s tím, že postava dělníka, který během "zkoušky" přišel o syna, nezapadá do kontextu - právě naopak. On se svými pochybnostmi, který se zničehonic ocitl před osudovou zkouškou a zcela bezbranně stojí tváří tvář otázce, zda-li je bůh či není, a kterému se před očima rozehrává filosofie Dostojevského a vidí důsledky, právě on doplňuje a stvrzuje onen mrazivý pocit, který ve mě snímek vyvolal. Jinak by to byla "jen" báječná podívaná na divadelní představení odherávající se na filmovém plátně... Ale je to mnohem víc. V mých očích jsou Zelenkovy a Schormovy Karamazovi odkaz, odkaz dnešní společnosti o odpovědnosti za své činy. "Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit." Nejde jen o nadčasovost Dostojevského či o otázku víry, to vše jen podtrhuje reálnou situaci: ztrátu syna. A otec sleduje herce, ovšem vidí hříšníky, vidí kněze, ďábla, pochybnosti, naději, vidí osud... naprosto úchvatný, ohromný a silný filmový zážitek! Kromě výtečného nápadu Petra Zelenky a Evalda Schorma musím zmínit také excelentní výkony všech zúčastněných (zejména Trojan, Holub a Myšička zazářili), malé představení Dostojevského-mončičáka v podání loutkaře Solce bylo také báječným vstupem a mě jen mrzí, že Lucie Žáčková opět měla malý prostor k tomu, aby předvedla, co v ní dýmá, protože zrovna tenhle kus by ona vybrousila k zářícímu lesku. Ovšem i tak jsem rozžhavena z téhle hluboké sondy a nechám ji v sobě pěkně doutnat... ()
Zase depka. Čím to, že já se v poslední době pořád dívám jenom na samé depresivní filmy? Přitom jsem od Petra Zelenky a jeho přátel čekala na konci filmu podobné zadostiučinění a naplnění jako u Roku ďábla. Inu, dostala jsem tedy jiný způsob vyždímání duše a aspoň mám nad čím zase hodně dlouho přemýšlet. Poslední scéna dua Chmela-Trojan skvostná. ♥♥♥ "Člověk pochopí, že je smrtelný; že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt, a přijme ji rád. Bude jako bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno!" ()
Český film si stojí dlouhodobě špatně a jeho vyhlídky nejsou růžové. Programově se mu spíš vyhýbám, abych předešel zklamání. Ale abych nebyl obviňován z nedostatku vlastenectví, snažil jsem se vybrat titul, kterému bych mohl nadělit vysoké hodnocení. Karamazovi tu podmínku splnili, i když na rovinu říkám, že hvězdičky sklízí spíš klasik Dostojevskij a herci Dejvického divadla než režisér a scénárista. Aktualizace Dostojevského, promítnutí jeho filozofie do dnešní doby prostřednictvím rodinné tragédie polského dělníka se příliš nepovedla, respektive šla mimo okruh otázek, které nastolil ve své divadelní hře. Kupříkladu Bolku Polívkovi se téma dominance a podřízenosti v Šaškovi a královně povedlo promítnout napříč epochami úspěšněji. Pokud jde o herce - a o ty jde v Karamazových především - jsou spolehlivou oporou projektu a v případě téhle herecké generace jen zamrzí, jak omezený prostor jim současná česká kinematografie nabízí. Úspěšní herci z 1. republiky nebo ze znárodněné kinematografie dokázali ve své filmografii obsáhnout stovky titulů, často s pozoruhodným diváckým a kritickým ohlasem. O tom si představitelé Karamazových dneska jen mohou nechat zdát... Celkový dojem: 90 %. ()
Karamazovi mají několik slabších bodů. Jedním z nich je provázanost, která občas drhne, poněvadž herci si chodí po prostorách oceláren kudy se jim zachce a řeší záležitosi mimo představení. Dalším je polština (pro starší ročníky angličtina), protože tato jazyková bariéra, přestože není nijak drastická, ruší (i když uznávám, že to může být můj problém). Nejhorším bodem je ale polský ocelář a jeho tragédie. Přišlo mi to jako falešné vyvolávadlo dalších emocí, vložka/vycpávka, která se tam nehodila. Jinak jsou ale Karamazovi výborným záznamem absolutního herectví. Nad tím co předvádějí třeba Ivan Trojan a Radek Holub jsem docela žasl. Pak je tento film také dost o atmosféře, na které má lví podíl skvělá hudba. A kladné dojmy převažují, takže hodnotím slabšími 4* a ještě jednou tleskám hercům za jejich chvílemi až strhující výkony. ()
Obrazově silná, herecky dobře vyvážená, scénáristicky lehce nadprůměrná, ale jinak absolutně zbytečná reklama na dejvické divadlo, jejíž největší vadou je nedostatek výraznějších vedlejších linek, kterých je v porovnání s ústřední zkouškou Dostojevského "pro mě nudné, leč skvěle odehrané" hry zatraceně málo. Méně keců a více životních trablů jednotlivých postav (s výjimkou lacině podstrčeného údržbáře) by Karamazovým v tomto případě bodlo víc než cokoliv jiného. ()
Petr Zelenka - stačí slyšet tohle jméno a je mi jasné, že netřeba číst recenze či sledovat ohlasy diváků. Zelenka totiž špatný film natočit nedokáže. Kdyby Dostojevskij viděl svoji klasiku v tomto hávu, asi by se hodně divil, ale určitě by se neurazil. Geniální využití prostor Nové Hutě, výborný Ivan Trojen, ovšem totálně vynikající David Novotný, ale hlavně soundtrack Jana A. P. Kaczmarka - ten musím okamžitě mít! Lvi pro tento rok jsou jasní - Venkovský učitel a Karamazovi. ()
Něco podobného jsem v české produkci ještě neviděla a mám dojem, že dalších pár let v té záplavě tragikomedií z let šedesátých a teen komedií zase neuvidím. Kdo by vůbec očekával, že se někdo u nás ujme filmu o partě divadelních herců zkoušejících si svou hru ve staré továrně, kde se místy posouvají hranice mezi tím, co je ještě reálný život, a tím, co je už jen hra? K tomu si připočtěte výborný soundtrack (kdy se naposledy u českého filmu stalo, že by hudba tak dokonale podbarvovala dramatické scény?), úžasnou oddechovou část s mončičákem a trojici herců Ivan Trojan (šílenec-komediant, který mi v jedné své ďábelské scéně připomněl Al Pacina), Radek Holub (dokonale vyšinutý epileptik, z jehož smíchu mrazí), David Novotný (hrdý neústupný syn). Ne, že by ostatní hráli špatně, mizerného herce ve filmu neuvidíte. A ačkoliv někteří můžou tvrdit, že jsou Karamazovi zbytečně "přehrávaní", pro mě se jedná prostě jen o silně absurdní film, ve kterém musí být postavy zahnány do extrémů až karikatur, aby neztratily část svého osobního kouzla. Mimochodem, všimli jste si, že má Trojan podobný smích jako Tříska v Šílených? ()
Ptám se tě naposledy! Je bůh?! Spojit film a divadlo v jedno. Spojit tyto dva tak odlišné a zároveň stejné aspekty, že člověk ani netuší, kdy se hraje a kdy je to skutečnost. Spojit to tak, že se člověk při sledování pomaličku dostává do kolosální deprese, jenž vrcholí smrtí a smutkem? Petru Zelenkovi se to povedlo. Skvěle napsaný scénář, chytlavá hudba a naprosto úžasní herci (nezapomenutelný Trojan). Depresivní atmosféra odporné slevárny se zažere do hlavy, do duše a nepustí do závěrečných titulků. Experiment? Ano, ale kurevsky vydařený! ()
Tento divadelní film si vysloužil tzv. povinný respekt. Natočil ho přece oblíbený Zelenka, vzdal poctu oblíbenému Schormovi, natočil to s miláčky Dejvického divadla a někde ve spodních vrstvách je přece ten Dostojevský naučený jako básnička. Takže prostě není možné, aby se to nelíbilo. Nelze. Neexistuje. ()
Tak to byla síla! Pokud si myslíte, že jste Trojana viděli hrát, tak se podívejte na tento film. Pokud jste si mysleli, že Badinková neumí hrát, podívejte se na tento film. Pokud si myslíte, že Češi neumí natočit kvalitní drama, tak se podívejte na tento film. Zkrátka a dobře, podívejte se na tento film! :-) Teď trochu vážněji. Ten Český lev za Film roku + režii je ve velice správných rukou. Škoda jen, že Trojan neproměnil svou nominaci. Ale co mě nejvíc zarazilo, bylo, že HUDBA neproměnila svou nominaci!! Proč!! Je to velká škoda, protože ta hudba je jednoduše excelentní! Ale pozor, i přes to, že tento film můžu doporučit všemi prsty, které mám k dispozici, tak vás musím varovat. Tenhle film není pro každého. Opravdu ne. Věřím, že pokud někdy budu sestavovat svůj TOP 10, co se týče českých filmů, tak tenhle určitě bude mezi nimi. Těším se na opětovnou projekci už teď pár minut po dokoukání a to už je co říct! BTW: Karamazovi jsou 1900. filmem, který tu hodnotím. Jsem rád, že to takhle pěkně vyšlo. Člověk pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt, a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno! ()
Dostojevského fikce plná rozsáhlých popisných pasáží, košatého vyjadřování a filozofických úvah jde tak trochu mimo mě. Četl jsem, ale určitě ne dobrovolně. Pražští herci z Dejvického divadla zrovna přijeli do krakovských oceláren sehrát adaptaci náročné hry. Čeká je tovární generálka, hrají jak o život, přičemž tu a tam tvůrci přihodí krátké epizody z „reality“. Továrna s odstavenými stroji je atraktivním prostředím, kterému navíc další body přinášejí samotní herci. Výsledek má své kvality, ač si nemyslím, že zrovna tenhle ojedinělý Zelenkův kus slupne „běžný“ divák. Filmové zjevení ano, mně se ale nestrefilo do vkusu. ()
Obával som sa, že ma to vzhľadom na námet a jeho formu spracovania nebude baviť. Všetko zbytočne, lebo tie herecké výkony počas "skúšky" sú tak strhujúce, že naposledy ma takto emocionálne zasiahol Žiakov návrh v parlamente, ktorý si myslí, že ideálnym riešením do budúcna, by bolo zlegalizovanie predaja drog v lekárňach. Kým je však Žiak kokotkom na pohľadanie, Trojan a spol sú excelentnými hercami, ktorí mi pripravili plnohodnotný, emocionálny zážitok. Výborná, v originálnom šate poprepletaná "divadelná skúška" vo filme, ktorý sám o sebe, disponuje vlastnou príbehovou váhou .. ()
Související novinky
Oscaroví tvůrci míří do Prahy
Praha se už brzy zařadí po bok dalších světových měst, která mají štěstí na velké kulturní akce s účastí zajímavých hostů. V pondělí 21. listopadu 2011 totiž Rudolfinum hostí benefiční Concert for… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Český herecký úspěch v Karlových Varech
Přestože si nejnovější režijní počin Michaely Pavlátové Děti noci samotný cenu neodnesl, hlavní herečtí představitelé filmu Martha Issová a Jiří Mádl doslova ovládli podium velkého sálu hotelu… (více)
Ráda bych napsala, že jsem se k Bratrům Karamazovým dostala nějakou romantickou cestou, kupříkladu prostřednictvím zamilovaného studenta, s kterým bychom vysedávali v podkrovním pokojíku nad zažloutlými stránkami a dojímali se nad drahocennými myšlenkami prostřednictvím levného alkoholu, ale to bych bohužel lhala přímo čunkovsky. Ráda bych napsala, že jsem před lety odpověděla na otázku svého otce, co mi má přivézt ze služební cesty, skromným "co tě cestou cvrnkne do nosu, tatínku," jenže jsem coby spratek rozcapený projevila touhu po pěkné knížce. Ráda bych napsala, že moje matka poté, co mi táta po návratu předal tři svazky, aby pod vahou toho třetího potupně klesla má jedenáctiletá kolena, projevila nadšení nad jeho péčí o můj duchovní rozvoj, ale skutečnost je taková, že pronesla nejčastější partnerskou větu: "A jinak seš normální?" Ráda napíšu, že tatínek projevil vysokou inteligenci pro náš rod typickou a prohlásil: "Najdeš tam všechno, co lidi trápí odjakživa a nikdy to nevyřešej. Ne proto, že jsou blbí, ale proto, že je toho strašně moc, co je zaslepuje. Lidi u nás toho zaslepuje tolik, že knížky jako tyhle strkaj do antikvariátů a tvářej se, jako by všechno z Ruska mělo jedovatý zuby, stejně jako se dřív tvářili, že je naše svatý poslání jim lízt do zadku. Prostě si pamatuj, že lidi jsou ovce, ovce tvořej stádo a stádo nemyslí, stádo tak akorát všechno zdupe!" Ráda napíšu, že Míťa, Váňa, Aljoša a jejich milovaní a nenávidění se mnou pro/pře/žili pubertu, první lásky, x tříd, druhé lásky, několik stěhování, několik zaměstnání a mnoho cest a návratů a jejich místem na stupni vítězů mých ostránkovaných přátel od té doby nic neotřáslo. Ráda bych napsala, že jsem do kina vyrážela dychtivě a radostně, ale musím s hanbou přiznat, že jsem vyrážela obtěžkána nemalou dávkou skepse. Zato ráda napíšu, že jsem se propadla do jiného a přitom známého světa a že jsem v pekle stalinské huti, místa, které mělo zabít božství, našla ne božské okamžiky, ale božských 110 minut božského herectví, umění a myšlenek. Nerada bych napsala, že mě překvapuje, kolik u nás máme skvělých herců a dalších filmových a divadelních osobností, tudíž to nenapíšu, protože mě to díky tomu, že účinkování v nepovedeném seriálu nepokládám za příznak degenství bez mozku, stejně jako za totéž nepokládám setrvávání v nenáviděné práci, aby se děti najedly a šatstvo zůstalo celé, nepřekvapuje. Nerada bych napsala, že mi vadilo vypuštění legendy o Velkém inkvizitorovi a příběhu starce Zosimy a že mi nakrčilo nos přidání civilní linie, a psát to nemusím, protože obojí chápu. Nerada bych napsala, že se po dlouhé době objevil slušný český film, protože populární plivání na český film pokládám za orwellovské bečení "světové dobré, naše špatné" a mnoho českých filmů pokládám za mnohem víc než slušné. Zato napíšu velmi a nesmírně ráda, že se podle mého názoru jedná o film mimořádný a že dnes, prvního červencového večera roku dvoutisícího osmého řadím jeden z českých filmů do své osobní filmové TOP. () (méně) (více)