S nástupem Rodriga Borgii na papežský stolec se dostává rod Borgiů k téměř neomezené moci. Borgia se coby papež Alexandr VI. nezdráhá použít jakýchkoliv metod, aby dostal své veřejně přiznané levobočky na výhodné posty. Jeho nástrojem v boji s protivníky jsou jedy a dýka syna Cesareho. Když však Alexandr VI. sám umírá na otravu, je to konec takřka celé rodiny nenáviděných Borgiů...(H.C.E.)
Rok 1492. Na pápežský trón zasadá po (takmer) jednomyseľnej voľbe Rodrigo Borgia ako Alexander VI. a krvavý rod Borgia sa dostáva k (takmer) neobmedzenej moci. Jeho Svätosť sa nerozpakuje nielen vyzdvihovať svoje verejne priznané ratolesti (z ktorých veľmi zvučné mená majú najmä dve: Cesar Borgia, hlavný hrdina Macchiavelliho „Vladára“ a Lucrezia Borgia, múza a zároveň mecenáška mnohých významných umelcov renesančného Talianska) na najvyššie posty, ale ani odstraňovať svojich odporcov dobre nadávkovanou porciou jedu. Čo nezmôže jed, premôže pápežov syn dýkou a mečom. A v momente, keď sa zdá že rod Borgia je už svojou mocou natrvalo spätý s Rímom a pápežským trónom, rúca sa táto ilúzia silnou dávkou jedu, ktorá skosila Alexandra VI. S tajomným úsmevom zasadá na pápežský trón kardinál Della Rovere ako Julius II. (ten, ktorý Michelangela takmer násilím prinútil vymaľovať strop Sixtínskej kaplnky a ktorý v brnení sám velil svojim vojskám pri vojenských výpravách), čo znamená aj koniec pre Cesara z nenávideného rodu Borgia. Jediným prežívajúcim členom tohto rodu tak zostáva pápežova dcéra Lucrezia, ako vojvodkyňa d´Este. Film podáva nielen obraz fungovania života na pápežskom dvore koncom 15. storočia, ale predstavuje Rodriga Borgiu ako človeka a predovšetkým milujúceho otca.(Pontifex)
Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem. Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta… Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže, okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům, nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo měnící tužby ve skutky. I když je to cesta vykoupena: záludností, intrikami a krutostí. Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena; a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i oni mohli dopřát ten slastný pocit „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci: „dobyli jsme Itálii“.(23.9.2010)
Nějak mě to nevzalo. Po celou dlouhou dobu trvání filmu jsem měl dojem, že samotní autoři na vyprávěný příběh nemají svůj vnitřní názor, že jen povrchně zobrazují zajímavé období italských dějin. Vlastně jde o vršení bizarních někdy drsných někdy erotických scén zajímavých jen svou drsností nebo otevřenou erotičností bez hledání hlubších významů. Dějiné události samy myšlenky neobsahují, ty jim musejí dodat vypravěči, což se zde neděje.(10.9.2010)
Rodina Borgiů je zde vylíčena obvyklým stereotypním pojetím a děj se překotně hrne sem a tam zahalen do obšírných mýtů. Pohlédneme-li na defilé osudů skutečných historických postav, které zvolily autokratický styl vládnutí za použití těžko uvěřitelných zločinů a extremních intrik, tak vše nebylo asi tak černobílé jak líčí film. Snad pouhý fakt je důkazem, že hmatatelný život třeba Francisco Borgia, který taktéž vyšel z jejich rodu, byl úplně jiný. Ale zpět ke zpracování filmu, který dějově nepřináší nic nového ani objevného. O to větší bylo moje zklamání, že jsem se zajímavějšího modernějšího pohledu na Borgie nedočkal. Co říci závěrem? Na druhou stranu chápu, že tvůrci neměli snadný úkol vtěsnat do dvouhodinového filmu vše. Ještě dodám, že německý režisér Oliver Hirschbiegel připravuje nový seriál pod názvem Borgia, který možná prolomí zavedené stereotypy. No co, počkáme a uvidíme, čím nás německý tvůrce překvapí.(1.1.2011)
Viděno v původním španělském znění s anglickými titulky. Krátce po zhlédnutí jsem zjistil, že to pod názvem "Rod Borgiů" vysílá TV Barrandov jako dvoudílný film, podíval jsem se na to tedy znovu, tentokrát v českém dabingu. Že by to byl ale nějaký výrazný divácký zážitek, to se tedy říct nedá. Má oblíbenkyně María Valverde, kvůli které jsem si ostatně tento film vyhledal a zhlédl, je zde sice výborná a bavila mě, ale jinak mi to celé přišlo slabé. Je to taková ta klasická historická kostýmní podívaná, která bohužel nedisponuje žádným velkým příběhem ani zajímavými postavami, s kterými by se dalo identifikovat. Film mi navíc přišel protivně přeplněný sexem a celá ta přehlídka vyšňořených postav mě nijak zvlášť nezaujala a bylo mi lhostejné, jak to skončí či nakolik se to drží historických reálií epochy, která mě nikdy dvakrát nezajímala. O úmorně dlouhé stopáži ani nemluvě. Po všech stránkách průměrný film, který se předpokládám z hlavy vykouří zatraceně rychle.(27.11.2011)
Vzostup a pád Borgiovcov je pre mňa fascinujúcou kapitolou dejín, preto som sa nesmierne potešil, že o nich vznikol film. Mario Puzo ich (vo svojej knihe The Family) označil za prvý mafiánsky klan a toto označenie je úplne presné (s trochou nadsázky je Rodrigo presne ako nejaký capo di tutti capi, len o pár storočí skôr). Film sa snaží na ploche približne dve a pol hodiny (aspoň ja som mal 145minútovú verziu) preskúmať všetky charaktery, morálku a zvrhlosti danej doby, pripomenúť najdôležitejšie persóny a dobové reálie. Je pochopiteľné, že úplne všetko čo som očakával sa do filmu nepodarilo vtesnať (napr. postavu Nicola Machiavelliho a jeho vzťah a inširáciu Cesarom Borgiom pre dielo Vladár, vraždu syna Joffrého, atď), ale tvorcovia sa skutočne snažili. Všetko čo má historická dráma mať, divák nájsť môže. Možno škoda "nehollywoodskeho" rozpočtu, šetrilo sa najmä na veľkolepých záberoch bojov a dobývania hradov, tak typických pre borgiovské ťaženia. Z pohľadu filmu a diváka som spokojný, Los Borgia je hodnotným a kvalitným filmom a aspoň malou lekciou dejepisu...(9.10.2010)
-
Alexander VI. (lat. Alexander Sextus), vl. menom Rodrigo Borgia, bol duchovný pôvodom zo Španielska a 213. rímsky pápež (v období rokov 1492 - 1503). Patrí k najvýznamnejším, ale i najrozporuplnejším postavám na Petrovom stolci.
(MikaelSVK)
Faustka
Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem. Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta… Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže, okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům, nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo měnící tužby ve skutky. I když je to cesta vykoupena: záludností, intrikami a krutostí. Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena; a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i oni mohli dopřát ten slastný pocit „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci: „dobyli jsme Itálii“.(23.9.2010)
Aky
Nějak mě to nevzalo. Po celou dlouhou dobu trvání filmu jsem měl dojem, že samotní autoři na vyprávěný příběh nemají svůj vnitřní názor, že jen povrchně zobrazují zajímavé období italských dějin. Vlastně jde o vršení bizarních někdy drsných někdy erotických scén zajímavých jen svou drsností nebo otevřenou erotičností bez hledání hlubších významů. Dějiné události samy myšlenky neobsahují, ty jim musejí dodat vypravěči, což se zde neděje.(10.9.2010)
tahit
Rodina Borgiů je zde vylíčena obvyklým stereotypním pojetím a děj se překotně hrne sem a tam zahalen do obšírných mýtů. Pohlédneme-li na defilé osudů skutečných historických postav, které zvolily autokratický styl vládnutí za použití těžko uvěřitelných zločinů a extremních intrik, tak vše nebylo asi tak černobílé jak líčí film. Snad pouhý fakt je důkazem, že hmatatelný život třeba Francisco Borgia, který taktéž vyšel z jejich rodu, byl úplně jiný. Ale zpět ke zpracování filmu, který dějově nepřináší nic nového ani objevného. O to větší bylo moje zklamání, že jsem se zajímavějšího modernějšího pohledu na Borgie nedočkal. Co říci závěrem? Na druhou stranu chápu, že tvůrci neměli snadný úkol vtěsnat do dvouhodinového filmu vše. Ještě dodám, že německý režisér Oliver Hirschbiegel připravuje nový seriál pod názvem Borgia, který možná prolomí zavedené stereotypy. No co, počkáme a uvidíme, čím nás německý tvůrce překvapí.(1.1.2011)
Vančura
Viděno v původním španělském znění s anglickými titulky. Krátce po zhlédnutí jsem zjistil, že to pod názvem "Rod Borgiů" vysílá TV Barrandov jako dvoudílný film, podíval jsem se na to tedy znovu, tentokrát v českém dabingu. Že by to byl ale nějaký výrazný divácký zážitek, to se tedy říct nedá. Má oblíbenkyně María Valverde, kvůli které jsem si ostatně tento film vyhledal a zhlédl, je zde sice výborná a bavila mě, ale jinak mi to celé přišlo slabé. Je to taková ta klasická historická kostýmní podívaná, která bohužel nedisponuje žádným velkým příběhem ani zajímavými postavami, s kterými by se dalo identifikovat. Film mi navíc přišel protivně přeplněný sexem a celá ta přehlídka vyšňořených postav mě nijak zvlášť nezaujala a bylo mi lhostejné, jak to skončí či nakolik se to drží historických reálií epochy, která mě nikdy dvakrát nezajímala. O úmorně dlouhé stopáži ani nemluvě. Po všech stránkách průměrný film, který se předpokládám z hlavy vykouří zatraceně rychle.(27.11.2011)
jojinecko
Vzostup a pád Borgiovcov je pre mňa fascinujúcou kapitolou dejín, preto som sa nesmierne potešil, že o nich vznikol film. Mario Puzo ich (vo svojej knihe The Family) označil za prvý mafiánsky klan a toto označenie je úplne presné (s trochou nadsázky je Rodrigo presne ako nejaký capo di tutti capi, len o pár storočí skôr). Film sa snaží na ploche približne dve a pol hodiny (aspoň ja som mal 145minútovú verziu) preskúmať všetky charaktery, morálku a zvrhlosti danej doby, pripomenúť najdôležitejšie persóny a dobové reálie. Je pochopiteľné, že úplne všetko čo som očakával sa do filmu nepodarilo vtesnať (napr. postavu Nicola Machiavelliho a jeho vzťah a inširáciu Cesarom Borgiom pre dielo Vladár, vraždu syna Joffrého, atď), ale tvorcovia sa skutočne snažili. Všetko čo má historická dráma mať, divák nájsť môže. Možno škoda "nehollywoodskeho" rozpočtu, šetrilo sa najmä na veľkolepých záberoch bojov a dobývania hradov, tak typických pre borgiovské ťaženia. Z pohľadu filmu a diváka som spokojný, Los Borgia je hodnotným a kvalitným filmom a aspoň malou lekciou dejepisu...(9.10.2010)