Krev Borgiů

Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem. Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta… Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže, okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům, nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo měnící tužby ve skutky. I když je to cesta vykoupena: záludností, intrikami a krutostí. Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena; a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i oni mohli dopřát ten slastný pocit „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci: „dobyli jsme Itálii“. (23.09.2010)

Nějak mě to nevzalo. Po celou dlouhou dobu trvání filmu jsem měl dojem, že samotní autoři na vyprávěný příběh nemají svůj vnitřní názor, že jen povrchně zobrazují zajímavé období italských dějin. Vlastně jde o vršení bizarních někdy drsných někdy erotických scén zajímavých jen svou drsností nebo otevřenou erotičností bez hledání hlubších významů. Dějiné události samy myšlenky neobsahují, ty jim musejí dodat vypravěči, což se zde neděje. (10.09.2010)

Viděno v původním španělském znění s anglickými titulky. Krátce po zhlédnutí jsem zjistil, že to pod názvem "Rod Borgiů" vysílá TV Barrandov jako dvoudílný film, podíval jsem se na to tedy znovu, tentokrát v českém dabingu. Že by to byl ale nějaký výrazný divácký zážitek, to se tedy říct nedá. Má oblíbenkyně María Valverde, kvůli které jsem si ostatně tento film vyhledal a zhlédl, je zde sice výborná a bavila mě, ale jinak mi to celé přišlo slabé. Je to taková ta klasická historická kostýmní podívaná, která bohužel nedisponuje žádným velkým příběhem ani zajímavými postavami, s kterými by se dalo identifikovat. Film mi navíc přišel protivně přeplněný sexem a celá ta přehlídka vyšňořených postav mě nijak zvlášť nezaujala a bylo mi lhostejné, jak to skončí či nakolik se to drží historických reálií epochy, která mě nikdy dvakrát nezajímala. O úmorně dlouhé stopáži ani nemluvě. Po všech stránkách průměrný film, který se předpokládám z hlavy vykouří zatraceně rychle. (27.11.2011)

Kulantně vykreslené lapálie nejotravnější italské famílie. Má to vše, co má správný romantický doják mít - vraždy, loupeže, krvesmilstvo, požadování manželek bližního svého, pohrdání rodiči a snad jedině Boha měli furt toho samého (Ten už má holt asi definitivu). Rodrigo Borghia ukázal, jak zábavně se dá přistupovat k Desateru, když je jeden Oberkudlanka a ostatní papežové jsou proti němu jen nudní zástupci Ředitele. Jen ta dvouapůlhodinová stopáž způsobila, že jsem byl ke konci trochu otrávený. (23.11.2010)

Rodina Borgiů je zde vylíčena obvyklým stereotypním pojetím a děj se překotně hrne sem a tam zahalen do obšírných mýtů. Pohlédneme-li na defilé osudů skutečných historických postav, které zvolily autokratický styl vládnutí za použití těžko uvěřitelných zločinů a extremních intrik, tak vše nebylo asi tak černobílé jak líčí film. Snad pouhý fakt je důkazem, že hmatatelný život třeba Francisco Borgia, který taktéž vyšel z jejich rodu, byl úplně jiný. Ale zpět ke zpracování filmu, který dějově nepřináší nic nového ani objevného. O to větší bylo moje zklamání, že jsem se zajímavějšího modernějšího pohledu na Borgie nedočkal. Co říci závěrem? Na druhou stranu chápu, že tvůrci neměli snadný úkol vtěsnat do dvouhodinového filmu vše. Ještě dodám, že německý režisér Oliver Hirschbiegel připravuje nový seriál pod názvem Borgia, který možná prolomí zavedené stereotypy. No co, počkáme a uvidíme, čím nás německý tvůrce překvapí. (01.01.2011)