Kniha přežití

Film vizuálem a námětem silně připomínající The Road. Jenomže Cesta byla mnohem depresivnější a syrovější. Book of Eli to zase vynahrazuje akcí, postavami a pořádnou zápletkou. A když odhlédnu od té neskutečné propagandy Bible tak mě to vážně bavilo a i přestože rozhodně nejsem věřící, věřím (:D), že v takové nepřátelské době by si k sobě lidé mohli díky víře najít zase cestu, takže na tom něco (neochotně přiznávám) bude.Washington podal svůj standardní výkon, Mila mi byla projednou sympatičtější a Gary Oldman zkrátka příšerně výborný záporák :) (02.07.2012)

Velmi originální námět zasazen do postapokalyptického světa, který se ukazuje jako drsný, ale spíš než např. k Cestě má blíž k Falloutu. Ultracool bojovej klerik (nebo co je zač) Denzel Washington snímán krásnými záběry putuje na západ šířit bibli. Po krku mu jde Gary Oldman, který jí chce využít k ovládání davů (jednou už se to podařilo, půjde to i znovu) a má k ruce Raye Stevensona, což mi udělalo radost, že se tenhle bouchač konečně prosadil. Navíc je tam tak akorát hezky vypadající akce na efekt a k Washingtonovi se pak přidá i božská Mila Kunis. Ten film prostě strašně dobře vypadá a udělal mi hroznou radost. Křesťanskej podtext tam nebyl využit vůbec hloupě, jak si tady někteří myslí. Naopak díky lačné postavě Garyho Oldmana to mělo smysl a bylo to chytře vymyšlené. Herci jsou přesní a chuť pařit Fallout po dokoukání nečekaně velká. (05.06.2010)

Země budiž prokleta kvůli nám samotným. Trny a bodláčí se rozlezou.. kvůli nám. Ze země jsme povstali, neb jsme jen prach. A v prach se obrátíme..... Klasika postapokalyptického světa – přežije ten, kdo něco najde a mrtvému nekoukej na zuby, ale na boty. Po 30ti minutách se ptám, proč to nemá bejt dobrý? Akce se mi líbí, atmosféra je solidní. Pak mi to došlo: PŘÍBĚH! Myšlenka není moc silná. Nebo je jen otázkou, jak silná je naše víra? Inu jak říkám, není moc silná... I když – nebylo by fajn, kdyby všechno co potřebujeme byla TA kniha? Hranice mezi průserem a sračkou je malá. Když opomenu biblickou osvětu a výše zmíněné, je tu uvěřitelný D.Washington a několik zajímavých scén, u kterých jsem se dobře bavil. Hlasuji pro: menší průser. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám rád neohrožené hrdiny a apokalyptické filmy. 2.) Furt doma čteme jednu knihu a nevím proč. 3.) Po našem ,,no future“ sídlišti chodím bez ochrany. 4.) Chci ukázat dětem, proč je důležité mít dobrou paměť. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (24.05.2010)

║Rozpočet $80miliónov║Tržby USA $94,835,059║Tržby Celosvetovo $158,750,817▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $18,207,921 //počet predaných kusov 550,466║ Tržby za predaj DVD v USA $42,702,508 //počet predaných kusov 1,871,484║ Vo svojej podstate to je neskutočná samoúčelná záležitosť, kde hľadať nejaký hlbší zmysel príbehu je asi zbytočné, hlavne že to je dobre sfilmované na čele s tajomným pútnikom v podobe skvelého Denzela Washingtona, ktorý celý film drží nad vodou, akcia zaujme, hudba fajn, tmavý/ šedý filter zo začiatku strašne otravuje ale postupne som si naň zvykol. Gary Oldman je tu na nespoznanie, stále som váhal či to je vlastne on. Film tipovo ako Cesta ale určite je omnoho pútavejší. /70%/ (06.09.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)