Pouta

Tento psychologický film bol až príliš natiahnutý na môj vkus. Nielen, že to bola spŕška polopresvedčivých a polonudných scén, ale nepresvedčil ma o svojich kvalitách. Je to proste taká čiastočná konverzačka, akých máme v tunajších krajinách veľa, najmä s ohľadom na minulosť, lebo o súčasnosti akosi nevieme točiť normálne filmy. Také Kawasakiho ruže sa mi páčili o málinko viac, ale vidím, že podobných filmov je veľa o frustrácii z režimu, z totality a z chýbajúcej lásky a často končia rezignovane a smutne naproti tomu málu z tunajšej doby, no popravde mám niekedy pocit, že sa to preháňa, najmä s tým chladom v obraze. To s tou cigaretou, sprejom, občianskym preukazom, chýbajúce pátranie po jednej osobe na konci, či nejaká chýbajúca silnejšia dráma sú výrazné problémy, kvôli ktorým nemôžem brať tento film vážne a nepriniesol mi nejaké emócie, ale ak chceli vyvolať depresiu, tak sa im to u mňa z časti podarilo. (12.07.2013)

Víc takovýchto filmů z prostředí minulého režimu. Atmosféra se povedla opravdu na jedničku, estébáci jsou ukázkový kokoti a Antonín je zase totální psychopat, kterej je svojí prací vymletej až na úplný dno. Skvělí neokoukaní herci a hodně zajímavej příběh. (20.09.2013)

Nejčernější a nejnasranější film posledních let, který nemá zapotřebí křičet známá jména a opájet se vymazlenou výpravou minulého režimu. Hnusní a opotřebovaní lidé uprostřed hnusných a opotřebovaných kulis uprostřed hnusného a opotřebovaného režimu, který Pouta nevyužívají jako strůjce všeho zla, ale jen jako prostředek, který si každá svině využije po svém, jako kulisu, která jim umožní páchat ty největší zbabělosti i ty největší zparchantěnosti, ale nesoudí, nejsou jednoznačným a tupým snímkem " z jiné doby". Za zvuků nepříjemně glitchovitého soundtracku, uprostřed pečlivě komponovaných záběrů se pohybují neskutečně živoucí postavy( snad poprvé mi takové množství a způsob klení jako u Antonína nepřipadalo nemístné a násilně napsané) a je jen na nás, koho odsoudíme a komu odpustíme. Snad jen přechod od živelného neorealismu( ukáže všechno co je třeba vidět tak jak to chceme vidět, i když nečekaně) k nežánrovému a poetickému éterismu v poslední čtvrtině filmu je trochu příliš uspěchaný, ale i díky tomu mají Pouta příznačně nejednoznačnou atmosféru i dozvuk, (07.02.2010)

Ondřej Malý jako ten nejlepší parchant, temná hudba Tomáše Vtípila, hořící nebe a titulková Pikola. Pouta na pět hvězd nejsou, ale já nemám tak chladnou hlavu jako Antonín. (Téměř po roce mi hlava stačila vychladnout.) (27.12.2010)

Poutavé drama odehrávající se v 82. roce, které si mě svojí dusnou a mrazivou atmosferou přidrželo pěkně až do konce. Oceňuji veškeré dobové efekty a myšlenku, že hlavním hrdinou je STBáckej fízl, který snad nemuže v nikom vzbudit sympatie. Všechno to pronásledování, vydírání, zastrašování a výslechy jsem hodně prožíval, protože jsem vyslechl dost historek od svých prarodičů, kteří si tímhle vším bouhžel prošli. Ať už se jednalo o sledovačky, výslechy až po vyhazov z práce, zákaz cestovaní a hlavně nemoci přihlásit svoje děti na jakoukoliv střední školu. Troufám si tvrdit, že tohle byl nejostřejší odraz tehdejší doby bez jakýchkoliv příkras. (08.03.2011)

Českou kinematografii už nějaký ten pátek nesleduju, takže když prohlasím že jsou Pouta náš nejlepší film od Karamazových (viděno 2012), nebude to asi mít tu správnou vypovídací hodnotu. Přesto za mě po dlouhatánské době spokojenost. Pouta jsou totiž filmem který má hlavu, má patu, má svůj styl, respektuje dobu. Je dobře zrežírovaný a skvěle zahraný, zjeména samozřejmě Ondřejem Malým. Prostě a jednoduše poctivě udělaný film, který nema potřebu prvoplánovaného podbízení. Klobouk dolů před Radimem Špačekem. Proč doprdele nechceš být trochu šťastný? (06.08.2012)

** ČT2 HD - Na začátku roku 2010 jsem se zúčastnil čsfd projekce v kině Atlas a pamatuji si, že jsem byl z filmu nadšený. Také mě potěšila po skončení filmu účast samotného režiséra, který nám řekl pár slov k natáčení. Takže 5 hvězdiček na sebe nenechalo dlouho čekat. Dnes, po 4 a půl letech, jsem se k tomuto filmu dostal znovu a znovu mě pan Malý svojí rolí odrovnal. Zahrál to naprosto realisticky a dokonale vykreslil postavu příslušníka STB. Také musím ocenit výkon pana Latináka a i pan Kaiser, byť nedostal tolik prostoru, byl skvělý. Sice po dnešním promítání strhávám jednu hvězdičku, jelikož mi dnes přišlo, že na 2 hodiny a 20 minut je snímek příliš táhlý a ospalý, ale několik velice silných scén, kde jsme měli možnost vidět tu idiocii tehdejšího režimu, to stále drží ve velmi silných 4 hvězdách. 80% (21.08.2014)

Pouta nabízejí víc otázek, než odpovědí. Což je sice v českém filmu ojedinělé, leč poněkud zavádějící a umělecké. Jako mainstreamový film mě Pouta zklamaly, jako artový mě zklamaly méně. Chybí mi silnější dějová konstrukce, která by film držela pohromadě. Po hodině sledování se Pouta totiž rozpadnou, rozbřednou a už se je nepodaří dát dohromady. Oceňuji hlavně nové herecké tváře a snahu zachytit atmosféru doby. (11.09.2012)

Pochmurný příběh obsese jednoho Kozoroha od STB je okénkem do hnusných 80. let v nenormální normalizační době. Ondřej Malý je jeho Clintem Eastwoodem i Kuním ksichtem. (10.10.2017)

Svým způsobem zcela výjimečný pseudotrezorový film, který pravděpodobně podává věrný obrázek minulosti našich existencí. Na nic si nehraje, tedy není ničím víc ani ničím míň, což je to, co velice potěší, ale nedá se na to nalákat masa lidí, a to je věc, které si velmi vážím. Můj názor je takový, že čím méně lidí se film chystá oslovit, tím větší je intenzita kladného prožitku těch, kterým se zalíbí. Od starších kamarádů jsem slýchal spousty vyprávění o tom, jak se u nich ukázali „tajní“ a vyzvídali na sousedy, ale jestli to bylo byť jen z půlky tak nervy drásající a hnusně syrově příšerné, tak jsem velice rád, že jsem si minulý režim „užil“ jen necelý rok. Stejně jako ve většině jiných filmů i tady jsou „ti hodní“ a „ti zlí“. S tím, že „ti zlí“ jsou zde vpodstatě jenom zlí a „ti hodní“ zde ukazují, že jsou také jen lidi a nechovají se ve všech situacích učebnicově pionýrsky a přečestně, což je často vlastní americkým filmovým hrdinům. Nikdy jsem nechápal tu existenciální sebetrýzeň některých „mučedníků“, kteří svévolně opouštěli své rodiny a putovali za mříže i několikrát za rok za rozvracení režimu svými antikomunistickými hláškami a nemysleli přitom na své blízké. Možná bych byl také jedním z nich, ale to se doufám nikdy nedozvím. Ve filmu se mi velice líbily vzpomínky na „dobové předměty“ které jsem neviděl již mnoho let. Třeba taková klovatyna nebo zvlhčovače vzduchu na ústředním topení, to jsou střípky mého dětství a ten film mi jej částečně připoměl. Ondřej Malý zde hraje geniální, komunistům vlastní, psychologickou hru a ač je to spíš takový malý protivný skrček, tak respektu má na rozdávání a to není jen tak lehké zahrát. Čímž se přikláním k názorům některých lidí zde a ptám se:“Jak je možné, že máme tak dobré herce a téměř o nich nevíme?“ Jedno je však jisté: Radim Špaček objevil zapomenuté herce a natočil nezapomenutelný film, který se dlouho vrývá pod kůži a ještě déle ho z té podkůže budete dostávat ven. A věřte, že ho ani cigaretou nevypálíte. A možná ani nebudete chtít. A i když budete chtít a dostanete ho ven. Zbyde jizva od toho, jak vás ten plamen rudé bezradnosti šoustal dvě a půl hodiny a vy jste se nemohli ani pohnout. Velice děkuji za nevšední zážitek a za to, že mi tento neobyčejný snímek poskytl oprávněnou touhu věřit, že inteligentní film u nás ještě zcela nevymřel. Mimochodem opravdu se mi líbil konec filmu, který jakoby parafrázoval smrt komunismu v hlubokých vodách a přeexponováním posledního záběru, jakoby filmaři naznačili příchod světla, tedy demokracie. (23.01.2010)

Film jsem nechala chvíli uležet, ale i tak bylo mnoho k vytknutí. Byl krásně mistrovsky natočen, v každém záběru musel být symnol 1982 a dbalo se na kazdou patentku a každý obraz. Troufám si tvrdit, že je to jeden z nejlepších českých historických filmů. Bohužel při píli nad obrazy se trochu zanedbával děj a herectví postav. Aspoň do poloviny filmu jsem se nemohla ponořit do děje a herecké výkony mi přišly více než mizerné. Druhá polovina byla už napínavá a dramatická. Přeci jenom kdyby měl film hodinu a půl, byl by naprosto dokonalý. Dvě a půl hodiny jsou fakt úmorné i přes nádheru každého detailu. Hlavně se zase blbci točili kolem jedný zrzavý krávy... (24.01.2010)

Takhle chladné surové drama z dob totalitního režimu v tak nekompromisním podání nemá na české poměry obdoby. Příběh člena STB který se v rámci případu seznámí s Klárou, milenkou jeho cíle, je podán i přes svoji odtažitost a přímočarost naprosto sympatickým způsobem, kde v roli psychopatického Antonína naprosto exceluje Ondřej Malý. Celé je to navíc zabaleno do vydařených vizuálů a podkresleno neobvyklou ale perfektně fungující muzikou. Film který má možnost ustát i zahraniční konkurenci a přidat ještě něco navíc. Naprosto zasloužených 5* (17.11.2010)

Mezi současnou českou kinematografií naprostý klenot. Sám sobě nadávám, že jsem se k němu dostal až na letošním festivalu. [MFF KV 2011] (08.07.2011)

Těžká existenciální krize jednoho estébáckého fízla. Těžká nuda. Těžce o ničem. Těžce rádoby moderně umělecké. Těžce inspirováno Životy těch druhých. Těžce typicky český novodobý film - období komunismu. ~~~ Zapomenutelný, nezapamatováníhodný. ~~~ Tohle má Českého lva? Tak to by možná měl jít Český lev pomalu do pryč. (16.07.2011)

Vynikající kamera a herci, (především samozřejmě sugestivní Ondřej Malý) a na nich umně vystavěná tíživě nejasná a nelehce uchopitelná látka, jejíž obsah je ovšem velmi široce interpretovatelný. Jednoduše řečeno - Pouta každého zasáhnou jinak a i když je tahle jejich vlasnost vykoupena jistým nezdravým kolísáním tempa a místy (zvláště ve druhé polovině) až totálním dějovým bezvětřím, nijak moc to nevadí. Obraz a scénář vás odrovnají a zbytek už je vyloženě individuální záležitost. P.S.: Těší i fakt, že Pouta využívají mimulý režim jako kulisu a ne coby záminku k prvoplánové sebelítosti. (07.01.2012)

Předně bych upozornil, že jsem v této době nežil. Tudíž až tak nemohu soudit jak moc je to reálné či nikoliv. Téma silné a také se objevuje na výročí 20 let osvobození od východního bloku. Neznámí herci hrají naprosto fantasticky. Avšak jediný mě známý Oldřich Kaiser mi nepřišel zrovna věrohodný. To už bych tam raději na jeho míste viděl Milana Kňažka, kterému bych věřil že je estébácký bos. Pokud se chcete porozhlídnout po socialistické architektuře a věcech. které jste jistě doma měl každý je to také perfektní příležitost si zavzpomínat. Druhá věc která mi vadila je ta skutečnost, že mi přijde že z Pout úplně teče, že jsou natočeny co nejlevněji. Hlavní hrdinové jsou lékař a jeřábnice. Jsou z prostředí, které se posledních 50 let skoro nezměnilo a tudíž se dá lehce najít interiér, kde socialismus vládne do dnes. A na triller bych to také neviděl. 2 vážné scény a zbytek nic moc. Úvodních dvacet minut je v pološeru aby asi divák měl navozen pocit temné tvrdé doby. Osobně jsem to čekal více dramatické a více surové. (23.01.2010)

,,, když vzpomenu, co jsem viděl za skvosty den, dva před Pouty, tedy Zombieland a Ctihodnýho občana, tak tohle byl zážitel jak z jiný reality. (23.01.2010)

Po technické stránce výborné a výkon Ondřeje Malého byl bezchybný, navíc pro český film docela netypický soundtrack se k filmu krásně hodil. U mě je to tak za čtyři a půl hvězdy, ale dávám pět, protože jako plus beru i to, že vzhledem k délce filmu jsem se ani chvilku nenudil. (30.03.2010)

Dobová atmosféra a reálie na jedničku, příběh samotný je originální a docela dobře napsaný, ale ta úmorná délka film zavraždila. (13.03.2011)

Velmi dobrý film, ze kterého mrazí. Nejlepší herecké výkony Ondřej Malý a Barbora Milotová. (20.08.2020)