Star Trek: Do temnoty

J.J. Abrams je mimozemštan, kterého nám sem poslali z budoucnosti, aby smrtelníkům ukázal, jak vyrobit dokonalý blockbuster. Při té příležitosti mu vpravili do žil hravost a dětskou duši Stevena Spielberga a smysl pro destruktivní spektákl Michaela Baye, ale ponechali mu dost osobitosti, aby přidal něco svého. Možná proto je každá drobná postava propracovaná k dokonalosti, proto mezi lehkovážnými hláškami problikávají odkazy na americkou zahraniční politiku, střet civilizací a problém terorismu ve světě, kdy nepřítel může udeřit kdekoli. Snad proto je špičkování mezi inertním Vulkáncem Spockem a horkokrevným kapitánem Kirkem zábavné i symbolické, i když všichni víme, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo... Celý startrekovský systém zvratů a charakterů dává přesný smysl a přináší spoustu humoru a vizuálních parádiček. To něco navíc je brilantní Benedict Cumberbatch v roli Johna Harrisona, záporák bondovského kalibru. Jeho postava nabízí několik interpretací a celou Federaci a její snažení relativizuje, protože ačkoli je "pro většinu lidí zabiják, pro někoho může být bojovníkem za svobodu". Cesta vesmírem pro Abramse nekončí. Hvězdné toulky zanedlouho nahradí Hvězdné války. A já se nemůžu dočkat: když mne Abrams ve dvou dílech konvertoval ke klanu trekkies, je pravděpodobné, že v dalším sčítání lidu uvedu jako vyznání víru v řád rytíře Jedi. 90% (12.06.2013)

Story o tom nejopravdovějším a nejpevnějším chlapském přátelství - a dechberoucí akční výprava do míst, kam by moc lidí vkročit nechtělo, jako menší bonus. Chris Pine dokazuje, že v okamžiku, kdy navleče žlutočernou kombinaci, uhraje absolutně všechno, Karl Urban tradičně vyjádří pocity, i kdyby jen pohnul obočím a osvědčená tvůrčí sestava sází tentokrát na jistotu. Přestože na několika místech trochu zbytečně spoléhají na to, že publikum má povědomí o snímku z roku 1982, tuhle šanci Abrams ani scénáristé z ruky nepustili. Téměř každý dialog graduje ve výbušné následky a tváří v tvář nevyzpytatelnému charakteru, kterému Benedict Cumberbatch dává punc padlého anděla, musí všechny výtky nutně zblednout. Nehledě na to, že při finální půlhodině se téměř výhradně hraje na první emoční signální a racionální úvahy jdou definitivně stranou. Ohromených 90%, přetrvávající mírná rozechvělost a věčný smutek nad tím, že tvůrce nejlepšího restartu v dějinách odplul do předaleké galaxie. (21.06.2013)

Levná drahá limonáda, při níž si nemohu odpustit jedno srovnání - v dnešní éře překračování i těch nejzazších hranic a překonávání těch nejextremnějších rekordů musí jedna kultovní filmová legenda, totiž Indiana Jones, přežít uzavřený v olověné ledničce atomový výbuch, kdežto jiná podobná legenda, kapitán Kirk, je nucen vlézt dovnitř warpového jádra (a zpravit ho kopáním do něj). Kde ale první jmenovaný přežívá s elegancí a jeho čin je následně shozen režisérským vtípkem s přihlížejícím svištěm, ozářeného kapitána Kirka nechají filmaři loučit se se Spockem falešnou řečí patosu. A aby bylo kýči učiněno zadost, Mr. Spock uroní slzu. Illogical (02.09.2013)

No, tak vám tedy opravdu nevím! Štíty nestálo zato vůbec vztyčovat, ani na chvíli mi u toho necuklo ve warpovém pohonu, na můstku bylo sucho a dřelo to, a všechny ty dokonalé vizuální duperele nevykompenzovaly scénář suchý jako výraz Leonarda Nimoye při sledování Battlestar Galactiky. Nepatřím sice k těm, co si doma lepí špičaté boltce a zachraňují na conech s ostatními otylými nerdy hvězdnou flotilu od klingonské invaze, nicméně u prvního filmu jsem si nadšeně leštil phaser. Po filmu druhém jsem vyloudil akorát tak hlasitý, hrdinný kapitánský Grk a s radostí zanechal posádku lodi Entršajs v šedivém průměru nehostinné galaxie pubertálních masturbantů. (22.08.2013)

Klingona bych nikdy nedráždil, protože bych nechtěl skončit v některém z jeho přebytečných žaludků. Takže si nedělám legraci z jeho osmikomorového srdce, nešťourám ho vidličkou do dvojitých jater, neposmívám se jeho zmuchlanému obličeji a pokud si dobře vzpomínám, tak se raději pohybuji v jiné galaxii než on. To ale Kirk je jiný. Klidně si tu svou Enterprise navede na jejich území a naivně očekává, že mu to projde. To ale samozřejmě nemůže, protože pak by ten film byl o ničem a to by nešlo. Musí přece jít o akci, ale taky o zábavu, které opět jednoznačně vévodí odporně pravdomluvný Spock. Naštěstí není na to hláškování sám, takže je to nakonec fajn zábava i pro ty, kteří se na seriálové mise v papundeklové lodi pravidelně nevydávali. (12.11.2013)