Ztracen ve vesmíru

Dám 4 přestože to samo evidentně neví přesně co dělá a drží to pohromadě jen díky své neuchopitelnosti. Velká část monologů je hrozná kopa nicneříkajících, prázdných blábolů tvářících se jako nějáké moudro ale jako celek je to poměrně sympatická introspektivní tripárna, která bude vnímavějším jedincům podvědomě povědomá a aktivním psychonautům dost známá.... Odvážnej (a možná proto překvapivě funkční) pokus....... Asi by se to dalo vybrousit, ale pořád je to za mě o pár řádů lepší (odvážnější, osobitější, silnější) než pitomý Interstellar. (22.01.2015)

Jediný obyvatel mezinárodní kosmické stanice, kapitán Lee Miller, se ocitá osamocen poté, co je z neznámého důvodu přerušeno spojení se Zemí. Netucha co se děje, utíkají dny, měsíce i roky, začínají docházet zásoby i vzduch, a samota začíná přebírat vládu nad Leeho zdravým rozumem... Ač to z mého hodnocení až tolik nevyplývá, jsem z tohoto filmu hodně zklamán. Čekal jsem něco podobného jako je, takřka dokonalý Moon. A i když je Love tématicky velmi podobný, kvalitou je o jednu až dvě třídy níže. Zhruba v polovině filmu jsem se začal trochu ztrácet, ale tak nějak předpokládám, že to byl záměr, aby se divák mohl lépe vžit do myšlenek osamoceného kosmonauta. Takže - výše zmíněný Moon si pustím kdykoliv znovu (i když už zápletku znám), tento film jsem viděl a znovu již nemusím... (01.11.2012)

Eubank není špatný režisér, ale mám dojem, že si na debut ukrojil moc velké sousto. Ono mi nevadí to, že je to mix 2001, Fontány a Solaris, to by mi nevadilo vůbec, problém je v tom, že si to nedokáže udržet pozornost a nudí to. Ale teda dost. Bavilo mě to asi 25 minut a pak to šlo dolů. Někdy se mi ty části, kde nemluví a jen se tam tak pohybuje, zdály až nekonečné. Ale i přes to jsem pobral to, co mi chtěl film říct, jenže já si z toho připadám tak trochu ochuzený. S takovou myšlenkou přijde každý druhý film a že by zpracování bylo tak silné, aby mě uchvátilo, to fakt ne, to finále je sice v rámci rozpočtu působivé (s vysokým rozpočtem bych z něj byl asi hotový), ale to nezachrání veškerou tu nudu, to ji nezachrání ani náhodou. A tahle myšlenka mi do toho připadala dost jednoduchá, kdyby se v ní šlo víc do hloubky, víc se rozebrala dopodrobna, možná by to bylo i silnější, takhle to je docela slabé. Jako jo, s tou myšlenkou se dalo pracovat dobře, ale celé mi to připadá, jako kdyby někdo, kdo nemá s artovými filmy zkušenosti, se vrhl rovnou na art. Naštěstí pak Eubank natočil o dost lepší Signal. 2* (13.03.2019)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)

Po absurdnom (a značne nečakanom) úvode z Občianskej vojny sa to preklopí do sci-fi, bohužiaľ však nie do HOROROVÉHO sci-fi (ako som neviem prečo čakal). Ale to je môj problém. Čo už je problém tvorcov? Jednoznačne scenár. Dej z vesmírnej stanice sa totiž prelína s WTF scénami, kedy napríklad počujeme čudného rozprávača, tárajúceho dve na tri a vidíme pozemský život. Prípadne pred kamerou sedí starší chlapík v kraťasoch a rozpráva o tom, ako raz so synom išiel autom, zrazu ich predbehlo vlastné koleso (vy si z toho robíte srandu, ale u nás v meste koluje legenda o týpkovi, ktorý brzdil na svetelnej križovatke a predbehlo ho vlastné koleso a následne mu zostal v rukách volant) a len zázrakom auto zišlo z cesty a nikomu sa nič nestalo. Keď som tieto absurdné scény videl, bolo mi jasné, že sa na konci dočkám šokujúceho rozuzlenia. Ale skutočne sme sa ho dočkali? Neviem, priznám sa, že som ho nepochopil. Štyri palce dole. (09.01.2017)