Ztracen ve vesmíru

Tohle je přesně ten případ, kdy vizuální forma filmu vítězí nad obsahem samotným. Ten sám o sobě by měl jistě co říci a po vzoru Kubrickovy nesmrtelné Odyssey diváka nechat přemýšlet a vtáhnout ho do děje pomalým plynutím. Klaustrofobicky a beznadějně citově rozervaný Moon je připomenut jen náznakem a psychedelické hrátky s myslí ve stylu Solaris jsou slabé a herecky fádní. Love je zkrátka slaboduše podpořen jen prázdným scénářem hrající si na něco, co není. Eubank si vyhrál s kamerou, režií, hudba je také dobrá, ale je to zkrátka nuda k uzoufání a ani konec filmu, který považuji za nejzajímavější, to nespraví. (25.11.2012)

Umělecký záměr mě moc nenadchl. Sledovat osamělého astronauta ano, vsuvky z jiných období světových dějin a "rozhovory" jsou ale zbytečné, byť všechno celkem hezky vypadá. Nápad dobrý, zpracování příběhem pokulhává až do nudy a nezájmu, obraz moc pěkný. Závěr jsem ale moc nepobral a tak z filmu zůstal jen vizuál a hudba. Škoda. (11.09.2012)

Nič prevratné ako DeLonge avízoval. Slabý vesmírny stroskotanec, ktorý sa prostredníctvom hlbokých myšlienok snaží upozorniť na to čo všetci vieme. 3 hviezdičku dávam, za zaujímavú vizualizáciu a podarené zábery, ale inak vládne mierne sklamanie. Zbytočné naťahovanie vydania, len kvôli magickému dátumu, a DeLongove vyhlásenia o výnimočnosti tohto snímku ( ako celej awy) tiež nerobili dobrotu. (11.11.2011)

Meditativní obrazová podívaná mající blízko k 2001:vesmírná odyssea. Výborně zvolená je hudba, která připomene tu Vangelise, tam Zeď od Pink Floyd, čemuž napomáhají rovněž válečné výjevy. Kubrick začal v pravěku, Eubank v občanské válce Severu proti Jihu. Z hledání smyslu života a touze po kontaktu se stává film určený k snění a přemítání. Hlavní hrdina je jako Robinson, který však marně čeká na Pátka. Nejkrásnější je závěr. (27.08.2012)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)