Pach krve 4: Krvavý počátek

Na první dva díly to nemá ani náhodou, ale aspoň to je lepší než tragický třetí díl. Film začíná jako každý slasher. Parta nádherných holek se svýma klukama jedou na chatu, uvíznou, nemají signál a prostě řeší klasické hororové klišé problémy. Vraždy byly krásně brutální a zábavné. Hlavně scéna kde dozorce byl uvázán za všechny končetiny ke dveřím byla paráda. Bohužel v žánru slasher jsem neviděl nic pořádného pár měsíců a Pach krve 4 to bohužel nezměnil. Tenhle žánr je asi už mrtvej. (10.11.2011)

Toto bol jeden z najtrapnejších slasher horrorov, čo som v poslednom čase videl. Tá banda mladých blbcov a tupých kuriev mi bola tak protivná, že som si prial, aby som ich mohol sám rad radom utĺc kladivom alebo zmasakrovať sekerou. Najmä na tej hnusnej afro-americkej lesbe by som si zgustol. Našťastie ich všetkých vykántrili tí traja zdegenerovaní, retardovaní bratia. "Wrong Turn" na mňa nikdy nedokázal zapôsobiť. Štvrtá časť je suverénne najslabší diel tejto primitívnej série. Pri jej sledovaní som ani na chvíľu nezavetril "Pach krvi", celý čas som cítil len nechutný pach nepodarenej, zbytočnej filmovej sračky. * (26.01.2015)

Kvantita pitomostí je tu tak extrémní, že je prakticky nemožné brát Wrong Turn 4 vážně. Bohužel se zdá, že to Declan O'Brien a spol. vážně mysleli, z čehož vyplývá, že je tahle báchorka jedním z nejhorších slasherů všech dob. Parta debilů neustále souloží, okamžitě se ztrácí, cestu domů hledá přes vzdálený horský masiv a když už se bez rozpaků vláme do jakéhosi baráku, udělá si tradiční mejdan. Klučina vulgárně huláká na neznámou postavu, ačkoliv se vloupal do cizí budovy a nenapadne ho, že třeba huláká na správce/majitele objektu. Všichni permanentně ječí a běhají, nicméně v kritické chvíli během pěti sekund vymyslí dokonalý akční plán. Maník, hlídající tři KONEČNĚ polapené mutanty, okamžitě usne. Zřejmě rezignoval, protože jeho parta krátce předtím spustila moralistickou ódu na téma "nejsme přece jako oni!" Poslední dvě přeživší se samy dekapitují, čímž podtrhávají mou myšlenku, že jde o imbecilní počin plný imbecilních kreténů. Odpustil bych mnohé, ale ona v tom vážně není ani špetka nadhledu. Digitální gore také sráží body. (27.06.2012)

Už podruhé se mé zvrhlé nízké pudy nechaly zlákat Verbalovým komentářem k filmu, který se nachází zcela mimo můj obzor. A v obou případech se s plenkovým guru shoduji v hodnocení. Poprvé to byl kulturní šok a pět hvězdiček pro Studenou rybu, nyní jedna chudinka pro kravinu tak nehoráznou, že snad musí odbourat i fanoušky žánru. Moje hvězdička je ale zářivější než Verbalova. Zde jsou důvody (se spoilery): Především celý úvod filmu, který, odhlédnu-li od vší už zde vládnoucí stupidity, trapného dialogu a bezostyšně upřímné prvoplánovosti, je vcelku dosti působivě vystavěn. Lidské zrůdy v medicínském kriminále, osvobození, vzpoura podlidskosti, chaos, rozvrat, revoluce, tanec svobody, při němž náhle nevím, s kým jako člověk sympatizovat (motiv, s nímž pracuje Švankmajer v Šílení). K tomu oblíbené klišé v postavě krásné doktorky, která se chce nebožákům věnovat, klišé, se kterým revoluce naloží podle svého a doktorka, podrobena sama léčbě, elegantně odchází ze scény dřív, než si stačila vyžádat jejich karty (její poslední souvislá věta: „mohu vám pomoci!“). Se satrapou sanatoria je naloženo anticko-orientálním způsobem hodným jeho postavení. A teprve po těchto událostech titulky oznamují, že začíná film. Bezprostředně následuje („po 27 letech“) příjemná pornoscéna hezkých mladých lidí, která ve své uzavřenosti vyvolává dojem, že po oněch 27 letech konečně zvítězil komunismus, lidstvo se věnuje užitečným činnostem a všechno patří všem. Ale už ve chvíli, kdy kamarádka otevře dveře a rozvine se dialog, začíná to jít s celým filmem z velmi strmého kopce, kterýžto směr se už nezmění. Během toho dlouhého sešupu ještě mělo nějakou váhu: když parta vjíždí do sálu na invalidních vozících, čímž dochází k nereflektovanému „sblížení“ obou společenských poddruhů; vůbec, dokud nedojde ke střetu, je zajímavé dívat se na tu dvojpólovost; dále chytání se stébla „třeba se o něco řízl“; potom hezké finále křehké blondýnky, jakož i odkopnutí její hlavy jejím chlapcem při zděšeném úprku; podobenství politické situace západní civilizace, když ve chvíli, kdy žrouti uřezávají z živého člověka kusy masa, skupina dává hlasovat. No a vynikající poslední minuta blbého filmu: klišé klišé klišé šmik!, let vzduchem, náklaďák. A divák ví, že někde v lese sedí pod stromem nejlepší lyžařka. Co se mi ale z celého filmu líbilo nejvíc, je pohyb, s nímž jeden ze z cely se dostavších virginských bratrů udeří do červeného tlačítka otvírajícího všechny cely. Jaká pomalost bezstarostné moci, jaká nespěchavost, s níž celá trojice s obdivuhodnou samozřejmostí dospěje od vlastního osvobození k tomuto historickému okamžiku. Jaké suverénní gesto jakoby mimochodem provedeného jediného úkonu ruky kráčejícího! (06.11.2011)

Dělám printscreen, aby budoucí generace viděly, že zde byl chvíli Wrong Turn 4 v červených číslech. Jinak by tomu neveřily. (Koment až se vzpamatuju, čsfd mě nepřestává překvapovat.) Po příšerném třetím díle Wrong Turnu jsem si myslel, že Declan O´Brien nadějnou vyvražďovací sérii zabil. No evidentně se mu to nepovedlo úplně, a tak od Foxů dostal ještě jednu šanci. Čtyřka je nakonec kupodivu o něco menší zlo než předchozí díl, ale pořád je to hnědé a smradlavé... Když se porcujou oběti, tak se na film celkem i dá koukat, ale jakmile mezi sebou musí provádět nějakou interakci kladní hrdinové, je to celé k smíchu. Strašně zahrané, strašně zrežírované, vlastně jde úplně mimo můj rozsah chápání, jak na tohle někdo může pět ódy. Se subjektivismem odsaď podsaď. (20.10.2011)