Dítě číslo 44

obsadené dobre, vyrozprávané remeselne zručne, s pár peknými scénami a na hollywood príjemnou dávkou "špiny". ale v závere úplne odpálené - tak koncentrovaný, nestráviteľný hollywoodsky gýč som fakt nečakal; navyše - prečo všetci tí britskí, americkí, francúzski, českí, švédski a neviemakí herci rozprávajú po anglicky s viac či menej štylizovaným a priznaným ruským akcentom? to ma iritovalo. a tiež som sa zamýšľal nad tým, akú rolu zohráva tento film v rámci širšieho politického kontextu, no k ničomu som nedospel. (17.06.2015)

Předlohu jsem nečetl, ale po zhlédnutí její filmové adaptace k ní moc důvěry nemám - kontrolka výskytu žánrových klišé zde bliká jak zběsilá. Suspendovaný policajt pátrající na vlastní pěst? Zlý nadřízený, který mu jde po krku? Vyšetřování řádění masového vraha? Nic, co bychom dávno neviděli stokrát jinde, jen s tím rozdílem, že děj je ze současné Ameriky přesunut do SSSR v 50. letech. Odtud mj. vyšší finanční náročnost takového natáčení v porovnání se snímky ze současnosti - penězi se zde jistě nešetřilo, ale věrohodnou iluzi sovětského prostředí se zde podle mě příliš vytvořit nepodařilo - pro člověka, který většinu lokací zná osobně, je zkrátka těžké v přítmí kinosálu najednou uvěřit, že se děj neodehrává v Rudolfinu, Národním muzeu, na Hlaváku, apod., ale v Moskvě 50. let (u zahraničních diváků toto asi logicky odpadá a film by na ně snad mohl působit více autenticky než na Čechy). Pokud jde o celkovou autenticitu snímku, k ní směřuje má největší výtka obecně - celý děj se odehrává v Rusku, všechny postavy nesou ruská jména, na zdech visí nápisy v azbuce, spousta postav mluví se silným ruským přízvukem (výborný Tom Hardy potvrdil pověst herce, který se na každou roli pečlivě připravuje), ale co je to všechno platné, když stejně všichni herci mluví anglicky. Na mě to prostě působí téměř komicky, když na sebe postavy s typicky ruskými jmény typu Vasilij, Alexej, Nina, Zina, Jelena apod. mluví anglicky a tváří se, jako by se nechumelilo. Pochopitelně chápu komerční aspekt věci, kvůli němuž je naprosto logické, že jde o film natočený v angličtině, ale za sebe nemám problém napsat, že toto je film, který měl být natočený v Rusku, s ruskými herci a v ruštině. Abych jen nekritizoval, na filmu se mi líbil vývoj vztahu mezi oběma manželi Děmidovými a pěkný závěr. Je tam i pár dalších momentů, kvůli kterým by člověk uvažoval, zda ještě jednu hvězdu nepřihodit, ale nakonec si nemůžu pomoct - ne že by to byl vyloženě průšvih, ale žádný zázrak to taky není. Když si člověk vzpomene, jak před necelými dvěma roky byla kvůli natáčení tohoto filmu docela dlouho výluka metra, o které s velkou chutí referovala všechna média jako o bezprecedentním narušení pražské MHD, a pak vidíte ve filmu scénu, kvůli které to celé bylo a která má sotva pár vteřin, musíte si nutně položit otázku, kterou by šlo vlastně vztáhnout na celý film jako takový: stál celý ten humbuk vůbec za to? (25.05.2015)

Na filmech hodnotím primárně práci režie, střihu a kamery. Podružnosti jako scénář či herecký výkony dokážu udejchat, když mi první jmenované složky dokáží patřičně vrazit jazyk do ucha. Child 44 natočil vynikající režisér s vynikajícím kameramanem, obsadil ho vynikajícími herci (Hardy udělá scénu jenom tim, že v ní sedí a čumí do zdi) a následně byl zprzněn neustálým přestříháváním až na únosnou mez 137 minut. V druhé polovině jsou na sebe scény naházeny příšernými střihy. Dialogy byly očividně brutálně kráceny (jde to dost poznat na nepatřičných prostřizích na různé detaily rukou či mlčenlivých tváří), dle různých elementů lze poznat, že scény měly často vypadat úplně jinak a věnovat se ničemu jinému, nadpoloviční část scén postrádá prostorovou expozici i uvedení některých vedlejších postav a takhle by se dalo pokračovat. V zásadě film přistupuje ke scénáři jak bulvární plátek k událostem - vybírá jen to nejšťavnatější, vytrhává z kontextu a předlohu využívá jen k tomu, aby to jakž takž drželo pohromadě. Stále však platí, že Espinosa je vynikající tvůrce a Wood šikovný kameraman. Záběrové kompozice a nasvícení je naprosto bravurní a já doufám, že full-cut se jednou dostane ven a já si ten film opravdu, do dna užiju. (15.09.2015)

Znáte ten pocit, když máte krásné, dlouhé a všemi ženami obdivované péro, které však nechce stát? Já ne, ale po zhlédnutí tohoto filmu se do něj dokážu docela dobře vcítit. Na jedné straně mi to vcelku esteticky lahodilo a chvílemi mě to i bavilo, na straně druhé jsem se upřímně děsil nad dalším impotentním, uměle zkomercionalizovaným, plagiátorským literárním patogenem. Jako by už nebylo dost všech těch zkurvených Hery Potratů, Tvajlajtů, Hangrgejů a jejich nesčetných, stejně neoriginálních a trapných klonů. Tomáš Robert Kovář, jehož vizáž už sama o sobě prozrazuje, že se nakladateli v jeho konečníku určitě převelice líbilo, je prostě jen další Jana Rohlíková v kalhotách. Svou erektilní dysfunkci provinčního babrala vyřešil po absolvování kurzu tvůrčího sraní tím, že bezskrupulózně hodil do kopírky scénář k vynikajícímu Občanu X, doblil do něj milostné drama, jeho finále zhyzdil ukrutným holyvudským sračkoidem, no a pak už stačilo jen lubrikovat a polykat. A na světě je další slavný s-piss-ovatel, co se pouze vlastní „fantasií, pílí a kreativitou“ vykradl až na výsluní. Takže co s tím? Inu co by, z pěti jednu odervat za tu prachsprostou zlodějinu a druhou za místy naprosto kokotistické díry ve scénáři. Další už nechám s dovětkem, že být fešácký herec jako Tomáš Tvrdýy, docela by se mě dotýkalo, že mě poslední dobou ve filmech furt milostně párují s žijící reklamou na sexuální asketismus, která je s přibývajícím věkem čím dál víc k nerozeznání od Merylyn Mensna. (20.07.2015)

Tak předně - knížku neznám a po tom, co jsem teď viděl, ani nechci. Skutečný příběh Čikatila znám odjinud, ve zfilmovaně formě především tady, takže mně ve vztahu k této tématice vůbec nevadí Smithův fantasmagor. Tímto vyjádřuji pochopení těch, jež se nasrali, protože se o Čikatilovi dozvěděli strasně málo, a to málo ještě byla fikce. No, proč teda dávám čtyřku, slysím jak se ptáte? Protože se Espinosovi podařil natočit snímek, který by mohl být reklamou na svinstva stalinismu. Já se tady nebudu zamýšlet a dohadovat s pseudokomoušema, jestli to tak bylo, nebo nebylo, některé sekvence filmu mně samotnému přišly účelové a předimenozované, ale podstatné je to, že se mně nejednou škaredě sevřel žaludek ze svinstev a pocitu bezmoci, přičemž to rozhodně nebylo z ubezdušených hošanů. Nedivím se, že to v Rusku zakázali, ono to asi jen podtrhuje moje předchozí věty. Hodnotím kladně za Hardyho, vykreslení doby, a pár syrových scén. Příběh se nedá brát vážně, ale tady mně to bylo jedno. 75% (26.07.2015)