Neporazitelní

Je potěšující, že se klasické schéma filmů o kontaktních sportech dnes již přežilo a ty desetiletí neměnné neduhy jsou minulostí. To co je naopak v žánru v kurzu, je silné lidské drama o nečernobílých postavách, kde je sportovní složka (zdánlivě) podružná a plní spíše roli třešinky na dortu. Musí sblížit s postavami, aniž by se to uchýlilo k trapárnám se záporáky a podobné zhůvěřilosti. Musí budit dojem, že tvůrci nepodvádějí milosrdným střihem a že si to tedy herci na place (žíněnce) tvrdě vypotili. A zároveň si musí zvládnout poradit se situacemi, jak se vyhnout, na hlavu obrátit či alespoň se ctí vybruslit z případných nevyhnutelných žánrových klišé. A málokterý snímek to doposavad zvládl lépe než právě Lamův majstrštyk, který působí dojmem asijského sociálnějšího a naturalističtějšího "remaku" Warriora. Výtky se samozřejmě najdou. Je to místy značně patetické, ale to k tomu tak nějak patří. Zásadnímu zvratu se jde po celou stopáž tak okatě naproti, že vlastně vůbec nepřekvapí. Hongkongská akustická verze Sound of Silence je vynikající, ale ta později ženštinou odzpívaná oproti originálu bez síly a především dost ničící scénu, kterou podbarvuje. No a vůbec nejhorší je dovyprávění příběhu formou fotek během závěrečných titulků. Jak je to milé, tak to poněkud nesportovně podkopává to, o co se (úspěšně nutno podotknout) film předchozí dvě hodiny snažil. (15.12.2013)

Tak pre začiatok by som film neoznačil za akčný, minimálne nie v oficiálnej do sveta vypustenej verzii. Na to sa totiž primálo venuje samotnému MMA, vlastne z celej stopáže je asi hodina čistokrvný rodinný film s trochou komediálnej prímesi (ktorú zväčša používajú do filmov všetkých žánrov Juhokórejci - česť výnimkám ako Ki-duk Kim alebo Chan-wook Park), 15 minút vyložene vzťahová dráma, a až tá zvyšná ledva trištvrte hodina sa venuje čírej zmesi boxu, teakwonda a ktovie čoho ešte v jednom z choreograficky najzaujímavejších ázijských bojových umení. Herci sú slušný, je to kvalitne natočené, no samotným zápasom je v tejto verzii venovaný tak malý priestor, že nemôžem hodnotiť vyššie. A to je škoda, lebo jednotlivé súboje sú perfektné, ako herecky, tak po stránke choreografie a cítiť z toho autentickosť. Trochu sklamanie, ale stále celkom dobré. 70% (24.01.2014)

Pohádka o tom, jak skoro 50 letý frajer po chvilce tréninku zdolá šampiona. Když jsem film stahoval, tak jsem čekal, že se to zde bude řezat alespoň stejně často jako ve Warrior. Bohužel je tento snímeček přehnaně ukecaný a MMA je poněkud v povzdálí a jen příběh doplňuje. Po zhlédnutí jsem se dozvěděl, že soundtrack, se kterým jsem film zhlédnul tam vlastně vůbec nepatří. Moc nerozumím proč, protože se mi zdál perfektní a rozhodně byl nejlepším atributem filmu. Tak nakonec jsem viděl zřejmě správnou verzi. Jako blbost to v žádném případě není, to rozhodně ne. Jen jsem čekal podstatně větší nářez po stránce soubojů a bohužel mě film zanechal i naprosto emočně chladným. Přesto tam bylo několik momentů, které mají rozhodně potenciál někoho zasáhnout. Průměr. 3* (24.01.2014)

Dante Lam posledních pět let přinášel stále spektakulárnější a pompéznější akční filmy, ale tentokrát všechny grandiózní a sofistikovaně inscenované přestřelky, honičky či exploze opustil a namísto nich ve svém (prozatím) vrcholném snímku divákům přináší veskrze komorní sportovní melodramata z prostředí MMA. Jak zde říká trenér svému žákovi, "musíš vědět, proč v ringu stojíš", a přesně na tom také postavil Lam svou svěží variaci na klasické rockyovské téma. Ačkoli i dříve se snažil dodat spektakulárním atrakcím dramatické podloží, spíše se nakonec vyprávění utápělo v třeskuté kýčovitosti (The Viral Factor) či přepjatě rádoby ponurosti (Fire of Conscience). V "Neporazitelných" se naopak žánrová schémata dobře vyvažují s nenucenou sentimentalitou a spolu s velkým charismatem obou hlavních představitelů i famózně nasnímanými souboji utváří vzájemně se podpírající koherentní a maximálně uhrančivý celek. Ve všech uvedených rovinách navíc Lam divákům předkládá vždy něco víc než jen standard. Vyprávění se sice věrně drží ikonických elementů žánru ustanovených v "Rockym", ale současně přichází i s vlastními obohacujícími prvky a zvraty. Postavy jsou sympatické už jenom tím, že nad zámec pouhé motivace vyhrát a něco dokázat světu si s sebou nesou pragmatičtější a osobnější důvody, proč do ringu vstupují. Už to samotné by stačilo, aby souboje měly velký dramatický náboj, ale díky Lamově režii navíc představují vrcholně intenzivní podívanou, která dokáže vtáhnout natolik, až se člověku napětím stahují svaly v těle. Souboje a tréninkové pasáže ostatně skvěle fungují díky vynikajícím představitelům, kteří jednak dokážou unést všechny dramatické polohy rolí, ale navíc byli ochotní se během devítiměsíční průpravy fyzicky proměnit na atlety. Nejen v tomto ohledu je je hlavním esem snímku Nick Cheung, který se v pětačtyřiceti letech zcela fyzicky proměnil a navíc dosáhl zcela nové úrovně dramatického herectví. Poté, co se zdálo, že se Dante Lam stane jen odosobněným specialistou na stále ambicióznější, ale v základu prázdné atrakce, se v "Neporazitelných" vzepjal k strhujícímu výkonu. Stejně jako v případě "The Beast Stalker" se na něj opět zaslouženě snášejí nominace na výroční ceny i vysoké tržby z kin a zase lze s velkými očekáváními vyhlížet, s čím přijde příště. (01.12.2013)

Po příběhové stránce nejsou Neporazitelní ničím oslnivým, servírují nám něco, co jsme již v různých derivátech viděli, ovšem to není na škodu. Prvky silnějšího dramatu vždy dodávají sportovním filmům šmrnc a není tomu jinak ani v tomto případě. Co však potěší nejvíce, je ztvárnění zápasů a tréninkové sekvence, na které se velmi dobře kouká a to, že k nim hraje krásná Simonova a Garfunkelova píseň The Sound of Silence (i v instrumentální podobě), to už je jen ta pomyslná třešnička na dortu. (11.12.2015)