Ján Hus
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michael KocábHrají:
Matěj Hádek, Jan Dolanský, Milan Kňažko, Vladimír Javorský, Marika Šoposká, Michal Dlouhý, Petr Lněnička, Jan Plouhar, David Novotný, Hartmut Krug (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší. Třídílný televizní film o Janu Husovi je jedním z největších televizních projektů současné České televize nejen svou náročností, ale především svým významem. Tragický osud tohoto velikána naší historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954. Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo tedy nabíledni, že se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování. Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu. Spisovatelka Eva Kantůrková vede diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje. Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně. Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu. Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře. Konečným rozsudkem nebyl odsouzen jen on, ale i jeho předchůdce, dávno mrtvý Jan Viklef, jehož kosti nařídil tentýž koncil vykopat, spálit a popel rozptýlit v řece.
Do příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy mocenské spory králů Václava a Zikmunda sužovaly Čechy. Zikmund se chtěl zmocnit českého království, uvěznil Václava v Rakousích, nechal drancovat královský poklad, jeho Kumáni vypalovali české vesnice. A odvážný kazatel Jan Hus volal z kazatelny: „I pes, i had si chrání svůj pelech! Jsou snad Češi horší než psi a hadi?" Pak vzbouřil půlku univerzity, když sepsal apelaci všem mistrům a zemskému sněmu. Byl to on, kdo královně Žofii přinesl nabídku vlivných přátel, aby mohla pod jejich ochranou odjet do Bavor k rodině, protože by teď v Praze nebyla v bezpečí. Královna kategoricky odmítla. „Jsem česká královna, mé místo je tady!" Jan Hus veřejně kritizoval nepořádky v církvi, především způsob života Božích služebníků, například že nosí drahé šaty, nebo že vysedávají po hospodách a hrají hazardní hry. Byl přesvědčen, že hříšný kněz nemůže udělovat svátosti, nemůže být služebníkem Božím... Vysloužil si tím jejich nenávist. Stěžovali si na něj u krále, u arcibiskupa, jezdili žalovat papeži. Obviňovali ho z šíření Viklefova učení. A záviděli, že jeho Betlémská kaple byla pravidelně přeplněna věřícími, zatímco jejich kostely věřící navštěvovali jen sporadicky. Neshody na univerzitě kvůli Viklefovu učení eskalovaly a vyústily ve chvíli, kdy král Václav požádal univerzitní mistry, aby jej doprovodili na koncil v Pise. Německá část univerzity odmítla, a protože svými třemi hlasy proti jednomu německému získávala vždy většinu, král se rozhodl křivdu napravit Dekretem kutnohorským. Rozzlobení Němci na protest opustili Prahu. Viklefovo učení bylo vnímáno církevními hodnostáři jako kacířství a tomu obvinění se nevyhnul ani Štěpán Páleč. Přes Husovo varování odjel do Říma, aby se obhájil, cestou ho ale v Bologni nechal zatknout kardinál Baltazar Cossa. Když se po dlouhé době vrátil do Čech, byl to už jiný Štěpán Páleč. Jeho odvahu vystřídal strach. Mezi dosud věrnými přáteli, Husem a Pálčem, se objevily první pochybnosti a názorové neshody.
Jan Hus odsoudil odpustkovou papežovu bulu a papeže nazval Antikristem. Kupčení s odpustky způsobilo velkou vlnu nevole věřících a pro výstrahu ostatním byli uvězněni tři rebelové. Rozhořčená reakce Jana Husa na jejich popravu přivolala papežovu klatbu na betlémského kazatele a na Prahu interdikt. Zákaz všech církevních obřadů, křtů, sňatků i pohřbů. To byla pohroma nejen pro středověké věřící. Jan Hus musel opustit Prahu. Ani doma, v Husinci, však nebyl v bezpečí. Přijal pozvání Jindřicha Lefla a odjel na jeho hrad, kde se mohl ukrýt. Tam ho navštívil Zikmundův posel Jan z Chlumu se vzkazem, aby Hus odjel do Kostnice, kde bude mít šanci se ze svého obvinění hájit. Královský glejt mu měl zajistit nejen osobní bezpečí, ale také možnost vystoupit s disputací před Kostnickým koncilem. Hus souhlasil, nechtěl dál žít v ústraní, jako kazatel chtěl plnit své poslání, lidem vykládat pravdu písma. Věděl, že se do Kostnice sjela církevní elita a doufal, že všichni nebudou k jeho pravdě hluší. Že by si Zikmund neuvědomil, že papež nepodléhá světské moci, tedy králi? Hus nebyl v Kostnici přijat jako host koncilu, ale jako kacíř, který se těžce provinil proti církvi a její jednotě. Kostnický biskup ho zavřel do vězení a koncil ustanovil komisi, která měla posoudit Husovo kacířství. Členem komise byl také Štěpán Páleč a zoufalý Hus se k němu obrátil s nadějí, že konečně bude vypovídat někdo z jeho přátel. Zjištění, že Štěpán Páleč patří k hlavním žalobcům, mu vzalo poslední zbytky naděje i síly.
Ve svých kázáních Jan Hus zdůrazňoval, že opravdovou lásku k Bohu dokazuje jen život podle Kristových přikázání a jen takový může být služebník Boží. Připouštěl, že zbožný laik má větší právo udělovat svátosti, nežli zkažený kněz. Taková kritika církve nejenže nesmírně popuzovala její představitele, ale zároveň je děsila. Především Husův výklad Božího slova považovali za znevažování víry a církevního řádu. Věděli, že jeho vystoupení ohrožují jednotu církve. Nemocný a dlouhým vězněním vyčerpaný Hus ztrácel sílu k obhajobě, přesto se ale nevzdával naděje, že bude konečně pochopen. Ke všem žádostem o jeho propuštění z vězení byla církev netečná. Dokonce ani král Václav a král Zikmund neměli šanci zvrátit rozhodnutí Kostnického koncilu, držet Husa v žaláři a trvat na tom, aby odvolal, co kázal. Jako důkaz k jeho odsouzení měl sloužit výpis článků, které měl Jan Hus napsat ve spisu De ecclesia. Když se ale před Kostnický koncil konečně dostal pravý výpis Husových článků, komise zjistila, že Štěpán Páleč je zfalšoval. Bylo už ale nemožné, aby církev v případě Jana Husa stáhla své obvinění. Betlémský kazatel, jehož názory byly pro věřící nadějí i jistotou víry v Boha, ale nedokázal popřít sám sebe. Nemohl odvolat, co nekázal a nemohl odvolat ani to, co kázal. Byl pro církevní moc příliš nebezpečný. A proti církevní moci byli bezmocní i králové. 6. července 1415 vzplála hranice, na níž byl ke kůlu přivázán Jan Hus. Muž, který zemřel v ohni, protože žil v pravdě. Muž, kterého církev ukrutnou smrtí umlčela, aby jej lidé citovali i po šesti stech letech.
(Česká televize)
Recenze (284)
Po prvním díle, mě nemotivuje pokračovat, notoricky známí příběh nic nového nepřináší... ()
Zcela v klidu uděluji plný počet. Ne, že by Vávra nebyl o dost lepší, ale oceňuju snahu tvůrců podat dnešnímu nevzdělanému divákovi obraz doby. Vynikající pohled na oba krále, Václava i Zikmunda (výtečný Javorský i Dlouhý). Dobře popsaná beznadějnost Husova naivního výletu do Kostnice před zkorumpované preláty, které nezajímalo vůbec nic krom moci, a mezi nimiž se občas našel i nějaký ten člověk s nadhledem a schopností vidět dál než do vlastní kapsy. Nesklouzli jsme k patosu (až na pár momentů). Osobně bych klidně prodloužil část před odjezdem do Kostnice a rozebral do podrobna poměry v Čechách, jak v Církvi, tak i mezi šlechtou a ve městech. Větší prostor králi Václavovi a věcem okolo něj. Husův pobyt v Kostnici nakonec slouží jenom k ilustraci rozkladu Církve, kde Hus doufá v nápravu věcí, které nikdo na koncilu měnit nechce. Hus je vnímán jako hrozba stability věčného řádu a jako takový odstraněn lidmi, kteří nejsou schopni ani zvolit jednoho jediného papeže. Zikmund pak zcela zahleděn do hlavního svého politického cíle-sjednotit Církev a získat tím prestiž a nepopiratelnou zásluhu. Nikdo, snad až na Kňažkova dominikána, nepochopil, jak hluboce se Církev vzdálila od obyčejných věřících, že Hus je pro ně prorok a ne kacíř, a že za ním půjdou i na smrt. A že král Zikmund přišel o rodinný klenot- Čechy. Dobrý film, který by se se scénářem paní Kantůrkové dal v klidu natáhnout i na dvojnásobnou stopáž. Jedinou skvrnou je asi Kocábova hudba zcela nerespektující letopočet, v němž se film odehrává. 90% ()
Velkolepé dílo! Akorát ta strašná hudba - hegeš! Nechápu, jak někteří mohou tento film hodnotit hned po prvním díle... *****/91% ()
Pro běžného diváka (laika) těžké sousto. V prvním díle tvůrci riskují, že tento divák po deseti minutách buď přepne jinam, nebo usne. Není možné se zorientovat ve všech těch prelátech, intrikách, jménech a hradech (proč u postav nejsou popisky?!). V dalších dílech se naštěstí děj pohne kupředu (přeci jen, nastupují ty dramatičtější scény). Je jasné, že s rozpočtem ČT, nejde vyvádět psí kusy. Holt to není HBO. I tak si nemůžu pomoct, chvílemi mi to přišlo až moc laciné, zvlášť ty kostýmy. Nejde ani tak o tu barevnost, jako spíš o tu do očí bijící čistotu, načančanost a nažehlenost. Všechno je to moc dokonalé a uhlazené. Interiéry jsou sice hezké, ale poněkud prázdné. Je mi jasné, že se mi může kde kdo vysmát, že takhle to tenkrát prostě bylo a já o tom vím houby, ale když to v každé kapli vypadá jak u snědeného krámu, tak co si mám potom myslet… Ve druhém díle stačilo, aby se na pozadí objevily věže katedrály nebo hradu a hned to vypadalo o úroveň líp. Matěj Hádek je dobrý, ale ten kdo mě opravdu bavil, byl Vladimír Javorský, jeho Václav IV. byl nejzajímavější postavou. Elektrické kytary, vždy když se něco dramatického mělo stát, mě neskutečně s***y. Bohužel, jestli si za pár let budu pouštět Jana Husa, tak to bude ten od Vávry. ()
Jan Hus je překvapivě velkolepým snímkem, který si ukousl příliš velké sousto na to, aby ho dokázal polknout. Narvat významné téma české historie do dvou hodin se ukázalo jako nemožné, a proto musel režisér a scénárista udělat kompromis, jehož výsledkem je solidní náhled do českých dějin, avšak z pohledu kinematografické tvorby průměrný počin, na který brzy zapomenete. 68 % ()
Mám chuť ubrat jednu hvězdu za nevkusnou muziku. Film ale za to, že je Kocáb packal nemůže.. ()
Myslím, že si to můžeme z vesela a bez přehánění přiznat: je to sračka, co chce sedět jednou prdelí na dvou židlích. Ani historická rekonstrukce, ani příběh, ani dobré řemeslo, ani levná režie, ani freska, ani metafora. Vávrův Hus byl dobově poplatný, otázkou je, proč skoro 60 let po jeho premiéře vznikla tato přihlouplá tryzna, mixující odvěká školní klišé se zevšedňující a zlidšťující fabulací. ()
Docela se hodne pilo v tom ceskem stredoveku. ()
Po prvním díle musím zkonstatovat, že je to opravdu strašná, až neskutečná nuda. A to i pokud bych to nebrala jako filmový snímek, kde by měla být zábavnost jedním z jeho nejzásadnějších aspektů, ale i v rovině dokumentu je to pro svou únavnost nepoužitelné. Napětí nulové, v přehršli faktů a jmen se divák nemá šanci vyznat. A ta diskotéková hudba tomu už jen nasazuje korunu... ()
Holt jsme v Čechách; vylhaný Vávrův Hus, plně dle ideologie 50. let, má 74 %, naproti tomu tento film, který se snaží o Husovi nelhat, má jen 59 %. Smutné. Nevím, co lidé chtějí. Vlastně vím: asi bude pro popularitu potřeba příště najít v Husovi ekologického bojovníka. ()
Bohužel není možné se vyhnout srovnávaní s Vavrovou trilogií. A ta pres jistou socialistickou schematicnost dozajista porazila toto moderni provedeni. Hudba je katastrofalni, kostymy vypadaji lacine, a prestoze mam Hadka rad, tady me nepresvedcil. Na druhou stranu ocenuji skvele zahrane oba krale - jak Vaclava, tak i Zikmunda v podani Javorskeho a Dlouheho. Dale pak nemuzu pochopit, jak je mozne, že po dvou zdlouhavych a nudnych dilech nastupuje treti svizny a kvalitni - ano, i ta hudba se zlepsila. Vsehovsudy prumer.. Skoda. ()
Docela působivé, ale zbytečně doslovné. Nevím proč je tam toho vysvětlování tolik, kdo se o Husa nezajímá se na to stejně dívat nebude... Herecky se mi to ovšem taky moc nepozdávalo a vcelku jsem se nudil. Závěr to bohužel nezachránil. ()
Každý národ si určuje své významné osobnosti a symboly, ke kterým se upíná. Ať už v těžkých chvílích nebo pro posílení národnostního uvědomění. Komunisté si vybrali husitství a Jana Husa. Proto je původní film z období nejhlubší komunistické diktatury tak vysoce hodnocen. Komunistická propaganda v něm totiž z Jana Husa udělala symbol (zvláštní, když byl katolík a komunisté věřící politicky pronásledovali) a vybarvila ho v těch nejzářivějších a komunistické ideologii poplatných barvách. A protože si s tím dali takovou práci, a protože lidé milují hrdiny, stal se i tehdejší film o Janu Husovi tak silným. Je už celkem jedno, že historické skutečnosti a okolnosti byly jiné. Prostě byla zde příležitost vytvořit hrdinu, a poté i celé revoluční hnutí, které neohroženě bojuje proti německému nepříteli. Nynější film již tak vysoké hodnocení nemá. Protože ano, není tak drahý, není tak velkolepý a není ani tak „historický“. Ale především, a to je nutno nanejvýš zdůraznit, není hrdinský a nevytváří symbol. Jen prostě z ověřitelných zdrojů ukazuje, jaký byl mistr Jan Hus člověk. Že to byl velice vzdělaný náboženský učenec, který byl ochoten za svou pravdu i zemřít. Bohužel pro něj byl i velice idealistický, a to možná proto, že předběhl vývoj evropských dějin skoro o sto let. Věřil, že je možné o výkladu Bible a směřování katolictví diskutovat, dosvědčovat, obhajovat, argumentovat. Jenže v době pozdního temného středověku toto možné prostě nebylo. Proto se nechtěně stal jakýmsi anarchistou, který chce změnit světový řád, který platí a lidé podle něj a v něm žijí. Ve svém někdy až fanatismu nedokázal dohlédnout síly a moci katolické církve, nedokázal být diplomat. A i přesto, že to byl člověk pevné víry a člověk, který dokázal nést své názory až na ohnivou hranici, není již takovým megalitickým symbolem. V tomto filmu byl totiž Jan Hus vykreslen takový, jaký skutečně byl, bez příkras a retuší. Matěj Hádek jej zahrál moc dobře a i ostatní herecké výkony byly nadprůměrné. Hodně se mi líbil Michal Dlouhý v roli císaře Zikmunda a především Vladimír Javorský v roli slabého krále Václava IV. Film nebyl dost „historický“ díky exteriérům, které působily moc současně. Interiéry byly naopak perfektní. Nevím, jaký význam měl několikrát opakovaný záběr na lva v královské kleci a co mě naprosto iritovalo, byla anachronická hudba, která dle mého názoru do takového filmu nepatří. ()
Kvituji pokus převést kinematograficky Husa do nového tisíciletí. Nelze to ani vzdáleně srovnávat s legendárním ztvárněním z padesátek. Bombarďák Štěpánek to rozsekal na všechny strany. Matěj Hádek v uměřenějším, skromnějším prostředí je jednou z několika postav. Vladimír Javorský herecky vyčuhuje nejvíce. V jeho království dřímá obří (spravedlivá) bestie a on se topí ve vlastní neschopnosti... . Pavučina vztahů je spletena přehledně. Zrada z trochu jiného úhlu pohledu příjemně osvěžuje. Nejhorší element snímku se nachází v hudebním podkresu. Ten nevkusně střídá chóry a diskohrátky. Mělo by se to předělat (katastrofální Kocáb). 64%. ()
Tento film má dvě roviny - uměleckou a historickou. Po té historické se blíží realitě asi jako Die Deutsche Wochenschau, což mě strašně mrzí. Po té umělecké je skvěle zahraný, natočený a procítěný. Především druhá polovina je výborná konverzační záležitost, kterou - bohužel - táhne ke dnu strašlivě zkreslený a zjednodušený pohled na českou (nejen středověkou) společnost a problémy, které Jan Hus skutečně řešil. 50 % ()
Čekal jsem to horší. Obsazení je velmi dobré,Atmosféra filmu je ucházející na to že jde o televizní projekt. Co nemohu nějak skousnout je hudba za kterou stojí Kocáb - nevím jestli mu někdo řekl o jaký film jde ale chvilku to vypadá jako návrat Pražského výběru.To je ale problém skoro všech českých historických filmů.Matěj Hádek jako Jan Hus je celkem přesvědčivý. Javorský jako Václav IV je excelentní a myslím že životní role.Michal Dlouhý jako Zikmund taky dobré - bohužel moc prostoru neměl. Jestli takhle chtějí natáčet i film k výročí Karla IV,navrhoval bych raději udělat jen obsáhlý dokument než znova tohle!! Bohužel se ukazuje že za léta natáčení přiblblých komedií nejsme schopni natočit historický film. ()
Maťej Hádek mi do hlavní role příliš neseděl a to už kvůli jeho věku ( vím, že ČT tenhle počin obhajovala tím, že bylo Husovi v době upálení asi 45 let, ale troufám si oponovat tím, že okolo roku 1415 vypadal člověk v 45 letech, asi jako dnešní šedesátník ) a nejen proto se nemůžu vyhnout se srovnáním se snímkem Jan Hus, Otakara Vávry z roku 1954, kde mistr Jan působil mnohem věrohodnějším dojmem a svým hereckým výkonem dokázal přesvědčit o svém kázání s neuvěřitelnou sílou osobnosti a působil jako přirozená autorita. Je zcela zřejmá snaha o jakési polidštění Husa a ukázat ho jako prostého člověka ( koupání s přáteli v potoce, pár vtípků a pod... ) Ale proč ne, byl to také jen člověk. V zápletkách církevních machinací a různém pletichaření se bohužel běžný laik, divák ztrácí tak, až už vlastně neví, o čem se páni církevní hodnostáři vlastně baví. Po hudební stránce velmi nesourodé a mnohdy působící jako pěst na oko. Ale co čekat od ničím nespoutaného pana Kocába. Pro mě ovšem velké mínus, protože na hudební doprovod ve filmu si potrpím. Na druhou stranu musím nutně vyzvednout opět skvělý herecký výkon Vladimíra Javorského v roli Václava IV. a potěšil i Jan Dolanský. Kamera chvílemi tak dobrá, že se mi tajil dech, ale pak zase přišla rána v podobě jihoamerické telenovely a strašné zklamání. Jako celek nesourodé, bez emocí a bez nápadu. Žádná nová zjištění, ani nový náhled na pro národ tak důležitou událost. Další snaha o výklad dějin bez emocí, filmařského nadšení, nebo snahy o hluboký nádech po vynoření z českých filmových hlubin. PS: Hodnotil jsem po dvou dílech, ale poslední díl byl po všech stránkách lepší, než oba předešlé. Příběh dějově zajímavější a výborně graduje a Matěji Hádkovi jsem roli konečně uvěřil a herecky poslední díl výborně zvládnul a já musím jednu hvězdu přidat. ()
Vše, co jsem se chystal napsat, napsala za mne IrisB. Nemám co dodat. Snad jen povzdech, kolik žluče se vždy vyroní u příležitosti českých - v případě Slováků samozřejmě slovenských ;-) - premiér. ()
Hudba Kocába je, přiznejme si to hned na začátku, nevhodná a kazí atmosféru v místech, kde by se za použití jiné dala krásně navodit... Co mi také trošku vadilo, byly někdy herecké "divadelní" výkony - herci jako by stáli na prknech divadla a svou gestikulací a artikulací přehrávali Shakespearova dramata. Na druhou stranu, tak slizkou postavu, jakou byl papež, český film dlouho neměl!!! ()
Za ty Kocábovy výlevy, by se nestyděli ani na czechtechu. Vzhledem k bezednému rozpočtu to rejža dosti prokaučoval, škoda. ()