Pečovatel

Není se co divit, že právě v Belgii začali jančit a točit filmy s tímto pro mě nepřijatelným tématem. Odpověď je nasnadě, jelikož ten boom odstartovalo odsouzení Marca Dutrouxe na začátku 21. století, který byl usvědčený sériový vrah a prznitel malých dětí a díky tomu policie společně s mediálním přispěním začala rozkrývat dobře organizovanou bandu těchto pedofilních, deviantních pošuků, kteří bohužel nevymřeli, ale někteří se pomocí internetu a debilních sociálních sítí stáhli do virtuálního světa, kde pobývají v anonymitě dodnes a brousí si drápky na své nové oběti. V tomto naštěstí fiktivním snímku máme jednoho takového slintala, který těch deviací má trošku víc a musím přiznat, že je expertem ve svém oboru a že se na něm ta matka příroda fakt vyřádila, že těm svým bludům dokonce i věří. Už od začátku tohoto příběhu sledujeme příběh nevyrovnaného policisty, který se utápí svými retrospektivními pohledy z dětství, kdy mu zmizel bratr, který se do dnešního dne nenašel a právě asi i kvůli tomuto traumatu se dal k Policii, kde řeší i případy těchto sexuálních delikventů. Jedním z těchto případů je i případ zmizelého malého dítěte, které je bohužel později nalezeno mrtvé a zneužité a tím se mu připomene jeho rána z dětství a začne se chovat jako utrženej ze řetězu. Čím víc se zaplétá do případu tím si je jistější, že to není poslední oběť tohoto morbidního fantoma, kterého jeho známí pedouši přezdívají trol nebo také kousáč. Velice syrovým způsobem vyprávěné a pro někoho možná i nechutné, že chápu některé zdejší slabší jedince, že tento počin ani nedokoukali i když pro mě to byl o dost slabší odvar od německého filmu podle skutečné události s názvem U Zlaté rukavice (2019), kde ten frajer byl taky libovej. Bohužel, taková je realita a musíme si zvykat, že tací podivní jedinci jsou mezi námi a jediné řešení jak tento plevel zničit je, „Pochytat je všechny a naházet je do pytle a dusit, dusit, dusit a zase dusit až změknou, tak je občas zalít troškou vařící vody na konci přidat trošku tymiánu a papriky, mírně osolit. Po hodině strčit do trouby a nechat dopíct až bude křupavá kůrčička, pak vyndat a nejlépe podávat s bramborem". Za tento počin z krajiny kreslených Šmoulů a reportéra Tintina dávám nechutných 90%. (30.05.2021)

Ač mám hodně rád nejrůznější zvrácené, morbidní, ujeté, bizarní kousky, tak jestli je něco co z duše opravdu nesnáším, tak jsou to pedofilové a filmy na toto téma – chce se mi z nich vždycky zvracet a to jsem celkem silná nátura. V reálu s tím zaplaťpánbůh nemám absolutně žádné zkušenosti a doufám, že nikdo z mých blízkých/známých s nimi taky nebude mít nic do činění, no začne to ve mně vřít i u samotného filmu. Tyhle svině nestačí vykastrovat, nebo zařadit do nějakého registru – to chce rovnou odflágnout. Film má drsný námět a některé scény jsou vážně až nechutně natočené – emočních momentů je taky dost, bohužel mi přišlo, že tu bylo i několik věcí, které nedávali moc smysl, nebo byly jen tak ledabyle nahodilé (jako pěst na oko). Jako tolik úchylů na jednom místě se jen tak nevidí – ten finální a vlastně i hlavní – magor na entou), ženské chcanky jsem z toho cítil i přes monitor, chudák brácha indián – ten dopadl. Drsné to bylo, jen škoda, že se v tom zřejmě ztratil i sám režisér, nešlo si prostě nevšimnout těch tvůrčích přešlapů – lepší průměr. 60% (20.02.2022)

Vlna severských krimi, ktorých popularita v posledných rokoch celosvetovo extrémne stúpla (aj vďaka premyslenej štátnej podpore tvorby a propagácie popkultúrnych švédskych žánrov) dejovo extrémne vystrčila do popredia problematiku sexuálneho zneužívania detí. Po prečítaní mnohých z nich mám dojem, že za každým štvrtým severským blondiakom sa skrýva päť pedofilov a tri mučiteľky z detstva. Belgický film úspešne zapadá do tejto línie, a hoci je geograficky lokalizovaný o pár stoviek kilometrov južnejšie od nordických štátov,  zapĺňa ďalší z prebytočných dielikov detektívnej pedofilnej skladačky. Krutý únos dieťaťa. Vyšetrovateľ si traumu z takmer totožného príbehu v sebe nesie od detstva. No ale nestačí to. Dôjde k ďalšiemu únosu. Ako vravím, pdofil na každom belgickom rohu. Navyše zákerný, slizký, psychopatický. Nie zlé, no toľkokrát videné a čítané inde a inak v desiatkach obdobných krimipríbehov, že to vyzerá skôr ako povinná seminárna repetícia v mužskom kláštornom ráde. (16.05.2021)

"Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka. "Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda." Jasně, bystřejší už pochopili, že jest to citace románu Haška Jaroslava Osudy dobrého vojáka Švejka. S jistou dávku cynismu však dojdeme k tomu, že o tom se točí i tento podivně teple mrazivý pedofekální dramat. Ačkoliv si nejsem úplně jistý, jak označovat zkurvence, který vám chčije po baráku, aby ze zdí dostal ženský Kanál číslo pět, ale pedofekál by vám mělo stačit. Pátrání nás zavede k několika takovým Ferdinandům a ač nebudou konkrétně podezřelí, stejně budete chtít, aby je zastřelili už z "Principu". Vobou nebude žádná škoda. - Film svou realistickou syrovostí je jen pro silné žaludky a vůbec ne pro rodiče. Tátu s mámou to docela semele. Humus! TROLEI: A pak že i kdejaký mentál má právo na život! (17.07.2014)

O čem jiném může být belgický thriller, než o pedofilech, že? No, o pralinkách nebo vaflích asi těžko... Byl jsem zvědavý a natěšený na starou dobrou evropskou filmařinu, ale ouha, už po chvíli jsem začal netrpělivě pokukovat po časomíře; tohle že má být to působivé filmové představení? Tenhle divácky nevstřícný, těžkopádně a krkolomně vyprávěný příběh, jehož postavy často jednají úplně nepochopitelně a v jehož ději jsem se i přes svou jakous takous inteligenci občas ztrácel? Ale možná to bylo jen těmi otřesnými českými titulky, takže za docela dobrou atmosféru a hudbu dávám zatím provizorně tři do doby, než si to (možná) někdy v budoucnu pustím s lepšími titulky znovu. (03.01.2015)