Stranger Things

Poslední dobou jsem začal slýchat o novém seriálu od Netflixu jménem Stranger Things. Všichni říkali, že je to naprostý hit, slyšel jsem na to pouze samou chválu, no prostě hype jak prase. A po shlédnutí se cítím podveden. Stranger Things je dobrý seriál, ale není to nic výjimečného. Je to kombinace Akt X a Stephena Kinga. Má to skvěle napsané a zahrané postavy, jejichž charaktery se postupně vyvíjí, ale to je tak vše co je na tom speciálního. Jinak je to naprosto obyčejný mysteriózní seriál. Navíc, označit to jako horor je přehnané. Ale přestože je to obyčejný seriál, tak bavil. Každá episoda uběhla jako nic. Chytilo mne to a až do úplného konce mne to nepustilo. Přestože to není ničím výjimečné, funguje to jako celek. Napjatě očekávám oznámení druhé série. (28.08.2016)

Tohle bylo dost tubulární. Na první sérii jsem měl rád dvě věci. Atmosféru a postavy. Obojí bylo naprosto dokonalé a od této série jsem očekával něco podobného. Dostal jsem to? Víceméně ano. Nejdříve atmosféra. Pořád tam jsou cítit ty osmdesátky, nejen v kulisách, kostýmech a účesech, ale i v kulturních odkazech, v hudbě (návrat The Clash potěšil), atd... Jde to tam cítit. Trošičku ovšem prořídla ta temná atmosféra, už to není ten neznámý Demogorgon a ta mocná americká vláda, chybí sbližování se s El a přesvědčování všech okolo, že se tam děje něco nepřirozeného. Ano, celý příběh je mnohem větší, opravdu, zlatý Demogorgon, ale necítil jsem z toho Kinga nebo Twin Peaks, spíše se to posunulo směrem k Akta X filmům. Není to špatně, ta atmoška je pořád fajn, v posledních dílech znova pěkně přituhuje, ale není to to samé. Teď k postavám. Staré postavy pořád dostávají trošku toho vývoje, ale už ne tolik, nejvíce se asi změnila Joyce, z hysterické matky, kterou byla v prvním díle, se změnila na nasranou borku, která by nakopala prdel úplně komukoli, jen aby uchránila svého syna. Zaujaly mě ovšem nové postavy. Ze začátku jsem z nich sice měl strach, proto jsem první episodu hodnotil tak špatně, protože tam mě nováčci spíše otrávili, ale později se ukázalo, že bratři Dufferové ví co dělají. Max má fakt koule, Osmička taky nějak fungovala, Billy byl fajn odpočinek od všech těch abnormálních sráčů (a v příští sérii to snad rozjede o něco víc) a Sam Křepelka tam taky zapadl, i když mohl dostat více času. Všechno samozřejmě skvěle zahrané, nechápu jak vybírali ty herce, ale ani jednou se nesekli. Celkově tomu nemám moc co vytknout. Možná ty slow-mo okamžiky, kterými mohli šetřit, romantické části mohly být trošku lépe zpracovány a celé to mohlo být ještě trošku temnější. Nejvíce mě asi mrzí to, že tam nebyl Cthulhu. Z prvního teaseru mi připadalo, že by tam mohl být, mýlil jsem, ale doufal jsem, že jednou ho třeba použijí, protože by tam fakt seděl. Bohužel to vypadá, že ani v třetí sérii se neobjeví. To mě fakt mrzí, Cthulhu by sem fakt zapadl. A poslední věc, nevím jak se jim to povedlo, ale ten skvělý pocit z první série, kdy se všichni protagonisté sešli a uvědomili si, že jsou v tom všichni společně, ten jedinečný pocit sounáležitosti, který z toho šel cítit, tak ten se zopakoval. Přestože jsem to nepovažoval za možné, protože už všichni ví, že se tam něco děje, tak se to stejně stalo. Pomohla tomu hlavně Max a svou roli zahrál i Steve, který je už konečně správný sympaťák. První sérii Stranger Things jsem opravdu ocenil až po nějaké době, až když jsem to všechno pořádně vstřebal, u druhé nic takového není potřeba, ta série měla grády. Navzdory pomalému startu a celkově objemnějšímu ději (na úkor tísnivé atmosféry) to fakt jelo. Na první to asi nemá, první série tu atmosféru prostě zvládla lépe. Ale druhá série má Max. A ta holka je fakt drsná. (31.12.2017)

Geniální bratři Dufferové a ještě geniálnější Shawn Levy se poučili z chyb, které udělali v podstatně slabší (přesto pořád skvělé) druhé sérii a vyrukovali s naprosto perfektním kouskem, který se bude jenom těžko překonávat. Třetí série ST jede podle staré dobré šablony, kterou známe z předchozích sérií, takže se občas vyskytne nějaký “zvrat”, který vlastně není moc překvapivý, ale to vůbec nevadí, protože je to vynahrazeno naprosto dokonale vybudovanou atmosférou. Atmosférou tak hustou a zápletkou tak chytlavou, že ani nedýcháte a oči od obrazovky neodvracíte ani při nechutných scénách. A že těch nechutných scén je. Tohle je zdaleka nejbrutálnější série, hnusárny jsou tady často a jsou fakt nechutné. Je to také nejakčnější série, protože všichni aktéři už mají nějaké zkušenosti, takže se musely zvýšit sázky a muselo se přidat na nebezpečí, které představuje nejenom fakt hnusný a děsivý monstrum, ale taky zlí rusáci v čele s klonem Arnieho. Dále je to taky nejemotivnější série, už dlouho mě nic tak nerozbulelo jako finále. Zároveň je to ovšem i nejvtipnější, hlavně díky lince Steva a Robin, kterou jsem si zamiloval během prvních několika vteřin. Poslední nej má tato série za realističnost vztahů, emocí a dialogů. Obyčejné ne scifi věci jsou napsané jak jinak než geniálně. O třetí sérii jsem schopen básnit hodiny, a nevím jestli bych se zaměřil spíše na skvělou chemii mezi Hoppem a Joyce, na dokonalou El, sympaťála Steva, nebo na skvělého ruského vědátora. Je toho prostě moc a místo toho to vypisovat se na to raději kouknu ještě jednou. Protože o kvaltě této série vypovídá asi nejvíce to, že jsem ji sjel za jeden den a mám chuť zítra sjet znovu celý seriál. (10.07.2019)