Neznámý voják

Autoritativní záležitost! V celkové stavbě Tenká červená linie (v záběrování, práci s postavami a hodně zimmerovském hudebním motivu), většinou však velmi surová, kontaktní ryanovsko-bratrskoneohrožená akce, kdy jste "tam s nimi". Klišé se najdou, ale velkotonážnímu patosu (a la Hacksaw Ridge) to zručně uhýbá. Velká radost z toho, že i malé kinematografie dokážou vyprodukovat takovýhle biják. Rozpačitý jsem jedině z prvních 20 zbrklých minut, kde mě to málem ztratilo. Prodloužená verze to snad zalátá. Eero Aho se doufám dostane do Hollywoodu - jeho masér Rakka mě bavil jako už dlouho žádná postava. (08.05.2018)

Je to na piču, ale když musíš, tak musíš.  Po osmdesáti letech válení sudů  jsme však téměř s jistotou zdegenerovali a je třeba si říct, že zbraň do ruky z povinnosti ke svému státu a národu bychom dnes zvedali se stejným nadšením jako dvacet let osvobozovaný afghánský lid proti Talibánu.  Finskou připomínku doby, kdy si svět vzájemně občurával hraničníky a stál na první metě superbowlu o světovládu pak lze brát jako kulantní sondu do duší postradatelných.  Hvízdají ti kulky nad hlavou, nemáš co žrát, je ti zima, plazíš se v bahně, kamarádi kolem tebe umíraj, ale přesto pořád jdeš dál, plníš rozkazy nadřízených, bojuješ, zabíjíš, necháš se zabít.  Hroby neznámých vojáků jsou totiž připomínkami těch největších hrdinů všech v historii vedených válek. Tři hodiny jsou pak na tuhle poctu a sdělení možná trochu moc, byť o silné okamžiky není nouze, postupně vás ten hrášek pod polštářem přestane tlačit a místo zamýšleného nekomfortu přichází otupělost. Na druhou stranu je pravda, že osudy postradatelných se vryjí do paměti a jako epitaf na pomníku padlých fungují dokonale. A je vlastně jedno kdy, kde a za koho položili život. (17.08.2021)

Viděna 135 min verze. Přijde mi, že tvůrci by měli být rádi, že i tahle nejkratší kino verze je ve skutečnosti poměrně dost dlouhá. Doba, kterou divák s postavami stráví, je totiž to jediné, co mě emočně alespoň trochu dokázalo připoutalo k příběhu. Neznámý voják je jinak dost průměrně zvládnutý válečný film, který nepřináší nijak zvlášť zajímavý děj ani postavy. Fakt, že 135 min verze je navíc jen silný filtr originální stopáže, je bohužel znát na každém kroku. Vynechává se hodně, přeskakuje se ještě víc. Díky tomu alespoň vzniká jakési kouzlo nechtěného, kdy tohle neustálé necitlivé narušování kontinuity děje přináší určitou tvůrčí nekompromisnost, která ve výsledku dodává filmu na dynamice. I tak je ale výsledný dojem opravdu spíše průměrný a velice brzy se na něj asi usadí prach zapomnění. 5/10 (27.05.2018)

Ty tři hodiny stopáže na mě byly přece jen trochu moc, ale jinak se jedná o parádní válečný film z neokoukaného prostředí mapující pro nás netradiční události. Dají se vidět i lepší filmy, ale na evropskou provenienci je to velmi nadprůměrný počin, o kterém si domácí kinematografie může nechat leda tak zdát. 85% (30.04.2018)

(Verze: 179 minut) „Jaký to je, střílet na jinýho člověka?“ - „To nevím, já střílím jen na nepřátele.“ - „A to nejsou lidi?“ - „Ne, vůbec ne. Co já vím, chytřejší lidi, než jsem já, mi říkali, že nepřátelé nejsou lidi. Já o těhlech věcech nepřemejšlím. Antti Rokka jenom střílí a drží hlídky. Tobě doporučuju dělat to samý.“ Nejdřív jsem měl problém napojit se na postavy, když člověk nedostal prostor je víc poznat (ne nadarmo bývá ve válečných filmech nějaký ten výcvik před, aby si je divák mohl oblíbit). Naštěstí, tady na to jsou luxusní 3 hodiny a na sympatizování došlo. Tím spíš, že krom Rokky to byli opravdu normální chlápci, kteří museli krom nepřítele válčit i se svým strachem, odvahou, bojovou morálkou a zodpovědností (důstojníci). A počáteční vrtkavé, nejisté nadšení postupně u všech nahrazuje rozčarování, zklamání a touha vrátit se domů. S tím se dostavuje i sílící autentičnost, neb i postavám, kterým jako by se kulky nejdřív vyhýbaly, přijde smrt čím dál víc hmatatelnější. Škoda jen toho závěrečného „návratu“ (úplně mimo). Celkově dám silné 4*. (05.09.2021)