Bylo nás pět

No tak to jsem se zas nechal místním hodnocením napálit. Hlavně dětští herci tu příšerně přehrávají a od první scény je to jen kolekce takovýho toho tradičního českýho televizního "humoru", který bych jízlivě popsal asi jako "obyčejný" nebo "laskavý". Jasně, je těžký očekávat od díla snažícího se zachovat věrnost historickýmu románu nějaký moderní scénáristický odvaz, ale "vtipy" založený na tom, že si někdo přes varování přepepří polívku, takže o pár sekund později ostentativně hltá vodu, nebo dokonce že někdo řekne psovi "ty jezuito", je fakt cringe na úrovni Petra Novotnýho. Jestli to jsou originál "hlášky" z knížky nebo si to a tomu podobný scény tvůrci domysleli, je celkem jedno. Výsledkem jsou momenty, kdy je mně až trapně z představy, že to někdo napsal a myslel si, že je to vtipný. Dovedu si představit, že nějaká babička s vnoučatama se u toho příjemně společně pobaví, ale pro mě tohle není. Sledovat to šest hodin bych zvládl leda po lobotomii. (24.08.2020)

Pomalu bych řekla, že nejlepší český seriál všech dob. Kouzelně atmosferická kamera, skvěle vybraní dětští herci, stejně skvěle vybraní dospěláci, takřka kultovní dialogy... Nemám, co bych tomuto seriálu vytknula. Ta pohoda, která z obrazu přímo vytéká, mě zkrátka vždycky dostane. "Křesťané oslavují příchod Krista zpěvem, cukráři řevem!" (27.12.2007)

Brý dén. Jmenuji se salahadin a tenhle seriál nemá chybu, každý herec/čka tady funguje jako ozubené kolečko a bez jediného kolečka by to nefungovalo (i Veškrnové to sedí jak holinka na noze). Tohle se povedlo, herci, hudba, scénář, režie...vše tak dokonale lehce provedené a zábavné, jak jen může být. Takže pět chlapců = pět hvězdiček. A za oba Zilvary dám šestou, protože ti dva nemají chybu, v tehdejší době jasní společenští úpadkáři a mrvitelé dobrých mravů (dneska elita). Sím, to není výtka, anóbrž to jest pochvala. "Není rum, není sturm!" (14.12.2007)

Jakkoliv to zní hrozně, toto seriálové dílo si uchovává svébytnou poetiku žánru, jehož rozvoj vyvrcholil právě v sedmdesátých a osmdesátých letech: žánru tvorby pro děti a mládež. Děti tu jsou dětmi, dospělí dospělými a výchozí prvorepublikové reálie prvorepublikovými reáliemi. Odlišnost literární a filmové tvorby vyzněla tentokrát určitě ve prospěch televizního zpracování. Vedle kvalitního Vogeltanzova scénáře souzní neméně invenční Smyczkova režie a reprezentativní herecké obsazení, perfektně zapadající do dobře sestaveného soukolí "výroby" - raději bych řekl tvorby - filmu. Pověstné již letité Filipovského rozhlasové ztvárnění tak neméně zdařile bylo doplněno i obrazově. Je nepochopitelné, že tato skvělá a divácky nadmíru přitažlivá věc dosud nebyla přenesena do dévédéček. Její nadčasovost to ovšem zpochybnit nemůže a nedokáže. (28.08.2007)

My hoši, co spolu chodíme... tak tahle věta mě pronásledovala pěkně dlouho. Ale jen proto, že můj mladší bratr tenhle seriál omílal na videokazetě tak dlouho, až jsem z toho málem zcvoknul. (No dobře, přestal s tím trochu pozdě...) Zpracování je to jistě hezké a srozumitelné, nicméně největším kladem nejsou hlavní postavy pěti kamarádů, ale vedlejší postavy jako pan Fajst nebo strejda Vařecha (nezapomenutelný Petr Nárožný). (19.04.2003)