Ponorka

Hodnocení Director´s Cut (216 min) verze: Brilatní v ohledu autentického a nepříjemně realistického pohledu na "život v ponorce". Díky tomu, že kamera v podstatě celý snímek neopustí klaustrofobicky úděsný prostor podmořského plavidla, servíruje divákům altruistické pocity každou minutu. S posádkou smrtícími torpédy vybavené ponorky ráno divák vstává, dopoledne dělá průzkum, v poledne obědvá, pak sepisuje hlášení, a nakonec s vynervovanými mladíky opět usíná do dalšího nejistého dne. A co může být pesimističtější než čekání na zatopení v uzavřeném prostoru s lidmi, kterým věříte? Na špatné věci tu nikdo raději nemyslí a je důležité, brát všechno jako práci. Petersenovi se maximálně povedlo zprostředkovat děsivé akční scény do té míry, že jsem byl celou stopáž napnutý jako struna a upřímně se obával toho, s čím vyrukuje smrtelně nebezpečný oceán příště. A to jsou hlavní hrdinové nacisti! Takhle jsem se naposledy bál o rodinku Toma Cruise ve Válce světů... Nezdálo se mi to zdaleka tak dlouhé, jako mohou odradit minuty v profilu. A ten konec! (17.01.2010)

Syrová a nepředžvýkaná exkurze do uzamknutých prostor ztísněné a depresivní ponorky, která poukazuje především na to, že nehledě na to, na které straně, či na kterém místě se člověk nachází, ve válce bude vždycky její obětí. Ponorka je velmi realistická, nekompromisní, nesoustředí se na jednotlivé postavy, ale spíše situaci jako celek, což může znesnadňovat prožívání filmu, zvlášť v kombinaci s pozvolným tempem a nevyrovnanou dynamikou (napínavé a hutné pasáže se střídají s místama bez děje), ale jako chybu bych to neoznačoval, je to prostě realistické v pravém slova smyslu, nějak takhle může válečná výprava v ponorce skutečně vypadat... Formálně takřka bezchybné a za to respekt. 7/10 (03.03.2010)

Das Boot, der genialische film. Film, jako tento, jsem si už hodně dávno přál vidět. Film, který velice realisticky a bez příkras zobrazuje tu druhou stranu barikády, to jest vojáky wehrmachtu. Film se vyhýbá jakýmkoli fašistickým symbolům a není v něm žádná ideologie ani nacionalismus. Všechno je natvrdo, bez kompromisů. Během sledování jsem si skutečně připadal jako v té železné škatuli někde pod vodou. A ač nemám rád skopčáky, při scéně kdy se snaží odlepit od mořského dna, jsem se přistihl, jak mám zaťaté pěsti a pobízím, aby už se ten kolos zvedl alespoň o metr. A ten závěr. Absurdita války v plné parádě. A natočený tak příjemně neamericky. Ti by z toho udělali doják jako prase a zde - natvrdo, nekopromisně šlus. Wolfgang Petersen díky svému nejlepšímu filmu přešel do Hollywoodských studií, aby natáčel jeden paskvil za druhým (abych mu nekřivdil, pár se mu jich taky povedlo). Veliká pochvala patří rovněž kameře, ty běhy napříč ponorkou jsou skvostné. A v neposlední řadě skvělí herci. Ač nepříliš známí, přesto charismatičtí, přesvědčiví a typově přesní. Kromě drsného seemana Jürgena Prochnowa (taky nejspíš jeho nejlepší role) mě co do výkonu hodně zaujal Herbet Grönemayer, Klaus Wenneman a ten, co hrál Johanna. "Ponorka" je obrovské monstrum a rovněž obrovský film. (22.09.2007)

Válka je nesmyslná a tohle je další film, který to jen potvrzuje. Zatímco si vůdce tahal po mapičce ponorčičky, v těch opravdových seděli pod masivem vody chlápci, kteří měli za úkol likvidovat, ale většinu času se klepali o život, protože ti na druhé straně měli ten stejný úkol - tak, jak praví podtitul filmu "když se z lovců stali lovení". Je pitomé to říct, ale držela jsem jim palce a myslím, že Director´s cut právě svou délkou tu vydýchanou, hutnou atmosféru strachu a ticha, přerušovaného jen kvílivými zvuky přítomnosti "okolního světa" a zřídkavými výbuchy úlevy, jen umocnil. Počáteční nadšení postav, které toho moc nenamluví, přesto je důkladně poznáme, rozumíme jim, cítíme s nimi, se mění v pochybnosti a slova jako "vůdce, vlast, čest" postupně pozbývají v touze přežít na významu. Velká poklona patří panu Petersenovi za skvělý scénář a režii, též nesporné kvalitě hereckých výkonů, z nichž tou mojí postavou byl Johann. (03.06.2005)

Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. (24.07.2011)