Das Boot
The Boat
Ponorka
Režie:
Wolfgang PetersenScénář:
Wolfgang PetersenKamera:
Jost VacanoHudba:
Klaus DoldingerHrají:
Jürgen Prochnow, Herbert Grönemeyer, Klaus Wennemann, Hubertus Bengsch, Martin Semmelrogge, Bernd Tauber, Erwin Leder, Martin May, Heinz Hoenig (více)Obsahy(1)
Slavný válečný film Wolfganga Petersena z roku 1981 vypráví o mladých mužích, často ještě chlapcích, kteří byli svedeni nacistickou propagandou a zlákáni zázrakem techniky. Do boje je často vedla chlapecká touha po dobrodružství. Skutečná realita je ale zaskočila. Na moři musí čelit krutým silám přírody a bojovat s neviditelným nepřítelem. Řada z nich je bez zkušeností. Zažívají hrůzy války, samotu a zoufalství. Jejich možnosti jsou děsivé: buď se vynoří bez škrábnutí, nebo zemřou. Pod hladinou moře nemají zranění šanci. Za II. světové války se ze 40 000 mužů bojujících na palubách německých ponorek vrátilo zpět pouhých 10 000. (Česká televize)
(více)Recenze (608)
jürgen prochnow a 293 minut nejistot ()
Tak toto bol film jak sa patrí! Kúpil som si ho na DVD v novej predĺženej verzii, ktorá zahrňuje vystrihnuté scény. Keďže predĺžená verzia má 3h 19 min, dosť som sa obával čí pri filme vydržím bez toho, aby som sa nezačal nudiť, aj keď som tajne predpokladal, že to bude filmová pecka. Neviem či nešlo náhodou aj o najdlhší film, ktorí som videl. Ale prečo toľko o tom rozprávam? Pretože sa mi veľakrát nestalo, že by som po takto dlhom filme povedal (ako som spomenul, asi najdlhší film aký som zatiaľ videl), že mi ten film bol krátky a chcel by som, aby to trvalo aj tie 4 hodiny. To čo ma tak držalo celý čas pri tomto filme, bol ten psychický teror ktorý si museli členovia posádky prežiť a do toho hrajúca fantasticky pasujúca hudba, ktorú by som chcel naozaj vyzdvihnúť. S blížiacim sa záverom som sa obával o zakončenie filmu. Nejaký lacný záver by skazil dojem. Môžem však povedať, že zakončenie je prekvapivé a ešte zvýrazňuje to, čím si posádka v ponorke prešla. Ako celok to všetko pôsobilo fascinujúco a „Das Boot“ sa suverénne zaradil medzi moje najobľúbenejšie filmy. ()
Das Boot – To slovné spojenie čo v nás evokuje? Milovníci hudby hneď majú v ušiach skladbu od U96 a filmový fajnšmekri? No najlepší a najúchvatnejší ponorkový film v dejinách kinematografie. Ak začnem písať superlatívy tak to môžem písať ďalšiu hodinu. Tento film sa však odlišuje od iných najmä svojou autentickosťou. Klaustrofobické scény na dne úžiny ešte aj dnes prinášajú nepriemné zimomriavky. Zápach nafty , spálený olej, dym to je priam cítiť z tohto filmu. Fascinujúce je aj to s akou odvahou a ideologickou zaslepenosťou sa vedeli popasovať vtedy ešte len chlapci vo veku 18 – 22 rokov s situáciami ktoré si absolútne nevieme predstaviť . Samozrejme , že aj oni sa občas zložili, ale už iba nastúpiť do ponorky chce odvahu. Vojna je svinstvo , prináša obete a tento film to zobrazuje v celej svojej nahote. Juergen Prochnow predviedol herecký koncert a myslím , že aj zahral svoju životnú úlohu. ()
Viděna verze se 199-ti minutami. V mnoha místech je tahle německá legenda skutečně silná a napínavá k prasknutí. Ale v rámci délky, se v podstatě nic neděje a těch hlušších míst a bezpředmětných klábosení námořníků je tu, přeci jen, trochu moc. ()
Absolutní syrový klaustrofobický realismus (klobouk dolů za odvahu zavřít diváka do ponorky v podstatě v pozici řadového námořníka, nechat ho projít všemi bitvami a únikovými manévry naslepo, bez jakékoli objektivní informace o situaci venku a bez možnosti nahlédnout do hlavy kapitánovi při vydávání rozkazů, a dva klobouky dolů za to, že se tenhle koncept povedlo udržet a přitom se divákovi neztratit), dlouhatánská nepolevující gradace až do hořkých konců, výborná práce se zvukem. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že režisérská verze, kterou jsem viděl, mě na ten skřipec natahovala neústrojně dlouho – pokud se mi někdy povede potkat původní kinoverzi, velmi pravděpodobně to bude za pět. ()
Nervydrásající drama? Srsly? Posádka se nudí a těší na akci, ponorka se potápí, ponorka se vynořuje, do ponorky teče voda, lidi ječí a lítají sem a tam, žárovky praskají, pak se posádka zase nudí, ale na další akci se už netěší... A tohle trvá 4 hodiny. Žádná gradace, žádný děj a hlavně absolutně žádná šance se ztotožnit s tím, co ti lidi na palubě prožívali, protože všechny postavy jsou ploché, nevýrazné a ještě je to zahrané v takovém tom ne úplně civilním stylu, který byl kdysi sice normou, ale dneska to působí jak herecký výkony ve špatným pornu. Jako sorry ale na 4 hodinách se asi dalo líp rozpracovat, že se někdo cítí osaměle, než tak, že jeden voják smutně kouká na fotku své girlfriend a druhej smutně kouká na to, jak ten druhej smutně kouká, a pak se s jakože soucitným pohledem zeptá, jestli je to jeho přítelkyně, a ten mu na to odpovídá, jak mu chybí... Klišé alarm! Klišé alarm!.... Jak v telenovele, fakt. Tohle by nudilo i v poloviční stopáži. A já blbec si ještě pustil director's cut, abych teda měl to "napětí" se vším všudy. Měl jsem to v polovině vypnout. ()
Nějaký film o ponorce jsem už viděl, tak mi to nejprve až tak super nepřišlo, ale pak sem si uvědomil, že vlastně všechny ty nové filmy vycházejí z Ponorky. Ono se toho taky nic moc jiného, než co natočil Pedersen, o ponorce natočit nedá. V podstatě pozdější filmy více či méně kopírovaly, nebo jinak rozvíjely situace z Ponorky. Nejlepší je asi ta skvělá autenticita a dojem, že jste zavřeni s bandou neoholených a špinavých vystrašených chlapů doslova na jedné lodi. Teď to není až tak patrné, ale ten film má a bude mít obrovskou historickou hodnotu. Můžete se na to podívat a vidíte prostě to jak to tehdy bylo, a šmitec. Žádná velká omáčka a mazání medu kolem hudby. Je to prostě pořádně surová dávka. Námořníci vypadají jako praví mořští vlci, kontrast je vidět hlavně při návštěvě na parníku. Závěr vyjadřuje zmar nad lidským snažením a hrdinstvím, na vodě je nikdo nezničil, na souši byli bezbranní. ()
Že život na ponorkách během 2. světové války nebyl žádný med, dokázal v roce 1981 svým velkolepým válečným eposem přesvědčit Wolfgang Petersen. Tehdy jako začínající režisér, ještě působící v Německu, dokázal natočit dílo takových kvalit, že by jste jen stěží hledali lepší film, odehrávající se v těsných prostorách ponorky. A troufám si tvrdit, že díky své nevšední naturalistické atmosféře jeden z nejlepších válečných filmů vůbec. Herci si během natáčení očividně sáhli na dno svých sil, všudypřítomný prach prolínaný potem v každém záběru jsou toho důkazem. Jürgen Prochnow pro mně svým nasazením na dlouhou dobu zůstane tím nejcharismatičtějším lodním kapitánem, kterého jsem kdy ve filmu viděl a nejinak je tomu i se zbytkem jeho posádky. Impozantní hudbu Klause Doldingera, dokonale vykreslující těžké podmínky námořníků v souboji s mořem, jsem si také okamžitě oblíbil. Vražedně dlouhá stopáž 216 minut může být u režisérské verze pro někoho velkým problémem, pro mně, milovníka žánru, to ale byl jeden z nejlépe strávených časů v poslední době. Velká škoda jen, že tak vynikající film, jakým beze sporu Ponorka je, je neprávem ve stínu těch z americké produkce.100% ()
Na svou dobu velice působivý a realistický válečný film. Zoufalství a stísněnost ke konci filmu gradují a tak jen přispívají k dokreslení celkové atmosféry filmu, která je na začátku filmu přesně opačná. Režisérská rozšířená verze byla tak akorát a díky stopáží byly probrány i některé detaily. Ponorka vydržela podezřele moc na to,že se jednalo o 70let starou ponorku, v reálu by již nedokázala to co předvedla ve filmu. Epilog měl být ironií osudu nebot ve válce je nutné mít stále bdělost a vždy očekávat nejhorší. Rozhodně tento film nedoporučuji lidem, kteří hledají zábavu a oddechový film. Dávám 85%. ()
petersenův životní majstrštyk..... ()
Viděl jsem DC! A je to neskutečná pecka! Kamera, režie, hudba, herci,.... Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Ani nevim co napsat. Už ten první ponor, sonar, tolik neuvěřitelně silných momentů a zároveň to působí jako dobrodružný film. Tohle je opravdu mistrovský kousek. ()
Opravdu vynikající pohled do útrob německé ponorky. Postupem času roste tísnivá atmosféra a jediným cílem se stává: "Přežít" Ironicky končí život části námořníků a ponorky tam, kde by to ani jeden z nich nečekal ...a to na souši. ()
Unikátní válečný film. Je to až nenormální, jak normálně zdejší postavy, a vlastně celá posádka, působily. Úžasná hra zvuků, a stísněných prostorů s akcí, která mi neústále vyhazovala krevní tlak až někam k výšinám. Film, pro který 209 minut nepředstavuje vůbec žádný problém. PS: Skvělý soundtrack. ()
Realisticky natočený film Wolfganga Petersona o cestě jedné z mnoha německých ponorek v dobách, kdy v nich nebyly žádné elektronické serepetičky, okolní lodě se zjišťovaly poslechem a ponorka se vyrovnávala přesunem posádky z jedné strany na druhou. Petersonova Ponorka je určitě jedním z nejlepších (možná i nejlepším) filmem z tohoto klaustrofobického prostředí - podle mne je to hlavně tím, že si nehraje na žádné příběhy okolo, jako ostatní podobné filmy (ať už porucha reaktoru, duchové či vzpoura na palubě), ale zabývá se jen a pouze tím, čím má. Své filmu přidává taky herecké obsazení - které díky neznámým tvářím přináší onu realističnost. Na druhé straně se asi Peterson zbláznil s délkou filmu - přes tři a půl hodiny (i když se neustále něco děje) by vydržel jen hodně otrlý divák. Ještě jednu věc musím zmínit - Das Boot si většina také pamatuje díky skvělé hudbě Klause Doldingera, jehož Main theme byla základem vzniku (dnes již legendární) taneční skupiny U96.. ()
Trochu ma mrzí, že som videla dlhší režisérsky zostrih. Myslím, že skrátená verzia by vo mne zanechala ten správny pocit a od 5* by som neodplávala. ()
Více jak tři hodiny jste s nimi zavřeni v té škatuli, která si zpočátku poklidně brouzdá po moři. Za tu dobu, si připadáte, že jste právě jedním z nich a když se jim nedostává kyslíku, tak se Vám najednou také zdá, že se Vám špatně dýchá. A i když by Vás to třeba nikdy nenapadlo, tak jim fandíte, aby dojeli v pořádku do přístavu, i když jsou to Němci a zdraví se tak jak se zdraví. ()
O pořádný kus lepší než hollywoodská "slátanina" U-571, i když k absolutnímu hodnocení mi tu pořád něco chybí (nebo přebývá). Určité pasáže, včetně konce, by si však těch pět hvězdiček bez problémů vysloužily s prstem v nose. ()
Nebýt výborného soundtracku, tak by ten film nebyl ani zpoloviny tak dobrý. ()
Já to říkám pořád. Co se týče filmů pojednávajících o nesmyslnosti, krutosti a nelidskosti války, tak je Německá kinematografie světová extratřída. Zkušenost nenahradíš a ústup skrz celou Evropu a neuvěřitelná deziluze se někde musely projevit. Bohužel, ať je režisér sebelepší a před kamerou stojí kdokoliv, nikdy se nedokážu přinutit, abych s postavami soucítil. Tady se to téměř povedlo. Několikrát jsem si musel připomínat, že ti sympaťáci bojující o život pomáhali přinejmenším prodloužit válku o pár dalších týdnů. Až takovou atmosféru má Das Boot. Je to jediný film, ve kterém jsem držel palce ozbrojeným silám Velkoněmecké říše a jeden z nejlepších snímků vůbec, i mimo svou kategorii. ()
Související novinky
Zemřel režisér Wolfgang Petersen
Ve věku 81 let zemřel slavný německý filmař Wolfgang Petersen. Režisér se proslavil v roce 1981 snímkem Ponorka, který obdržel šest nominací na Oscara. Tento úspěch vedl o tři roky později k dětské… (více)
Neeson a drogová ponorka
Liam Neeson nedávno prohlásil, že hodlá zhruba do dvou let seknout s akčními rolemi. Koneckonců už mu je 62 a nemá fyzičku jako třeba Stallone, není tedy divu, že se pomalu přesouvá k o něco… (více)
Jsem masochista, kterej viděl nejen DC verzi, ale nakonec i tu pětihodinovou(!) SE verzi - kterou je teda docela oříšek sehnat (napoprvé mi totiž až v půlce filmu došlo, že se nedívám na tu nejobsáhleší verzi, kterou jsem myslel a chtěl, ale "jen" na ten DC, tak mi nezbylo, než se k tomu o pár let pozdějc vrátit znovu se skutečnou SE). Když jsem nedávno po Magnolii přemejšlel nad dlouhejma filmama, který jsou schopný táhnout tak, že stopáž člověk ani nevnímá, vybavilo se mi ještě třeba Casino, ale to jsme pořád u tříhodinovejch klasik - asi by mě nenapadlo, že něco podobnýho nakonec budu moct říct i o filmu, kterej je ještě o další dvě hodiny delší. Ponorka je ale opravdu neuvěřitelná - všim: Námětem (knížku jsem hlatal jako máloco) a jejim zpracováním pro film, autenticitou prostředí (hrálo se v replice ponorky) i technickejch postupů při jejím řízení a obsluze, hereckejma výkonama, zachovanou němčinou, atmosférou i detailama (zažloutlý obličeje se strništěma byly podpořený režisérovym zákazem chodit během natáčení na Slunce) atd. Film nemá žádnej snadno uchopitelnej lineární děj a odehrává se až na výjimky výhradně v těsnym prostoru jedný ponorky, a stejně člověk očima visí na obrazovce a hltá každou vteřinu (nebo aspoň já jo). Ani mezi posádkou se neděje žádný uměle vyvolaný drama, z filmovýho pohledu nic mimořádnýho ani extra "zajímavýho" (kromě samozřejmě toho, že všichni si pořád lezou na nervy způsobem, kterej se asi v tomhle prostředí dá očekávat), a stejně je člověk do filmu vtaženej a vůbec nic mu nechybí. To, co z knížky úplně crčelo (čtení Ponorky pro mě bylo jednim z nejhnusnějších, nejsyrovějších a nejsilnějších knižních zážitků, co jsem zažil), totiž ten úplně obyčejnej a přízemní strach, ubíjející rutina, vlhko a slaný mokro, smrad, tma, plísně, filcky a další nemoci, špatný a plesnivý jídlo, ztráta soukromí až důstojnosti, špína a hnus, nedostatek světla a nemožnost větrat, frustrace, ocelový šedo v ponorce a studený šedo atlantiku na můstku, bezútěšný a monotónní masy šedý vody všude v dohledu, vlhký vedro dole a slaná zima nahoře, otupění z neustálýho střídání nudy nekonečnýho čekání a strachu v akci, kdy je každej odkázanej jen na svůj vlastní svět a svý vlastní myšlenky na smrt, protože nikdo nic nevidí a nemá o situaci žádnej přehled - jakákoli konfrontace s okolím je zprostředkovávaná jen zvukově (vybuchujícíma hlubinovkama nebo pinkáním sonaru), a tak každá vteřina je jen čekáním na to, jestli náhodou nebude s další hlubinovkou tou poslední... - tohle všechno bylo do filmu zanesený asi nejlíp, jak vůbec mohlo (i když i tady samozřejmě platí obecně známý pravidlo, že film může bejt sebelepší, ale knížka je vždycky knížka a přenést úplně všechno se už z podstaty věci ani nedá). Postavy se z původně pohodovejch, navoněnejch nebo zidealizovanejch kluků a chlapů stávaj kolečkama v soukolí, otupěnejma lidskejma troskama s cílem ne bojovat ideologickou válku, ale nejdřív se hlavně tady dole nezbláznit - a pak ideálně přežít, nebo přinejmenšim bejt součástí aspoň náký akce. Nádherně děsivej je technik od dieselů, kapitánovi (Prochnow) jsem zobal z ruky a žral každej jeho pohled a slovo - a všichni hrajou, jak kdyby nehráli, ale jako kdyby byli skutečnou ponorkovou posádkou, a celej film je ještě navíc završenej jednim z "nejzbytečnějších", nejpřízemnějších a nejneheroičtějších konců válečnejch filmů, který si vybavuju. Společně s Bratrstvem neohrožených je tohle podle mě jednoznačnej vrchol válečnýho žánru. () (méně) (více)