Hamlet

Čtyřhodinový kolos, který se Kennethu Branaghovi neozpadl pod rukama, plus nikdy neselhávající hudba Patricka Doylea. Nesmrtelné verše o hledání smyslu života a touha pomstít jednu neomluvitelnou vraždu. Člověk může mít ze začátku problém se zařazením do doby 19. století, což se nejvíce odráží v kostýmech, ale jakmile zazní Duchův monolog, má mě Branagh v hrsti až do konce. Viděno poprvé a obrovské překvapení. (13.02.2022)

Velkolepé ztvárnění jedné z nejznámějších shakespearových divadelních dramatických her se podle mého názoru vydařilo a i když se mi na filmy tohoto typu hůře kouká, tak mě Hamlet svým způsobem překvapil. Herecký koncert mnoha známých tváří ve spojení s dobře udělaným technickým zpracováním vyústil v kvalitní podívanou, ve které zaujali hlavně Kenneth Branagh a Kate Winslet. Zkrátka film pro náročnější diváky, mezi které rozhodně nepatřím, ale co se mého hodnocení týče, nemohu dát nižší. (09.09.2010)

Kenneth Branagh opravdu pojal každou ze svých shakespearovských adaptací úplně jinak. Tentokrát je vše přiznaně teatrální, od jevištního rozestavení herců v mnoha scénách až po herecké výkony samotné. Výborné je samozřejmě herecké obsazení, přičemž počet pidiroliček obsazených hvězdnými tvářemi ukazuje, jaké jméno si režisér udělal. Přiznávám, že jsem se bál čtyřhodinové délky, ale ukázalo se, že zbytečně. (13.02.2022)

Emoce, Síla, Tragédie. Hamletův příběh mě vždy přitahoval. Několikrát jsem se do tohoto kolosu během posledních let neúspěšně pustil - toto byl třetí nebo snad čtvrtý pokus, ale teprve teď jsem měl tu pravou náladu. Nejdřív jsem si chtěl Hamleta přečíst kvůli maturitě, ale elektronicky mě tragédii nudilo číst, tak jsem si pustil skvělou audio dramatizaci (Jan Šťastný, Jiří Štěpnička), ale tak nějak jsem pořád tápal ve tmě, co si o dánském princi myslet, koneckonců to bylo určeno pro divadlo, jako hra, tak jsem tedy zaostřil na filmové adaptace a nejvíc se mi od pohledu vždy líbila právě ta Branaghova, ač se svou stylizací dost odlišuje od klasického pojetí Hamleta, coby středověkého příběhu. Hlavním problémem mé neschopnosti sledovat tento film však byl jazyk, klasická angličtina je lehce zvládnutelná, jenže ta "shakespearovština" bez titulků je zkrátka velmi komplexní, o něčem jiném, ještě navíc když film má čtyři hodiny. Branaghův Hamlet je vše, co ve filmařině hledám, dokonale fungující příběh, dialogy a monology postav podřízené (obdobně jako u Dostojevského) afektovaným projevům, přehnaným projevům, emocionálním, které ukazují postavy takové, jaké jsou, ne takové, jak chtějí být viděny, což jsem zjistil po přečtení Bratří Karamazových, mě nesmírně láká, nebýt další chladná flegmatická tupá loutka, co dělá "Hmm". Emoce, emoce, emoce, živí duši, vizuální orgie i bez vizuálních efektů, tragičnost, kterou nádherně podkresluje hudba, oh, no zkrátka nádhera. A sám Branagh si Hamleta střihl tak perfektně a skvostně, tak magnetizujícím dojmem, že jsem si skoro říkal, jestli nepřekoná svého Jindřicha V. Na pomoc Keneth přizval plejádu známých hereckých veteránů, ale ze všech mi v mysli utkvěla nejvíc Kate Winslet v roli Ofélie. Celé mi to připomnělo Občana Kanea a 2001, filmy, které jdou svou genialitou až za hranice mého chápaní a schopnosti je docenit tak, jak zasluhují. U Hamleta je rozdíl v tom, že se dá krásně číst, ale je odvyprávěn tak úchvatným vizuálem, že mě omráčil. (13.10.2012)

Hodnotím jen rozšířenou čtyřhodinovou verzi, jelikož s klasickou kino verzí jsem zatím neměl tu čest. Hamlet určitě není pro každého, stejně tak, jako divadelní verze asi není vhodná pro někoho, kdo jde poprvé do divadla, tak i k filmu si prostě musíte najít cestu skrze jiné, snadněji koukatelné filmy, a Hamleta si nechat až jako jednoho z finálních bossů. Hamlet vám určitě nedá nic zadarmo, a celé ty čtyři hodiny je nutno 100% sledovat, a výhradně se soustředit na kadenci geniálních Shakespearovských monologů a dialogů. Je pochopitelně otázkou, co vše z kvality je už dáno předlohou, a co dokázal do filmu přenést sám Branagh, ale minimálně výborné herecké výkony, které u Shakespeara očekáváte, jsou v tomto případě určitě jeho zásluhou. I malé výstupy takových hereckých legend jako Heston nebo Attenboroguh jsou vytříbenými hereckými vstupy. Opět nezklame ani Patrick Doyle, a jeho opakující se motiv nejlépe vygraduje v podle mého v jednom z nejlepších filmových monologů: https://www.youtube.com/watch?v=easWqy08wr8 (31.03.2021)