Battle Royale II: Requiem

Nevím proč, ale zdálo se mi to nějaký takoví divný a nejvíc mě tam štvali okopčený scény z různých filmů např začátek je takoví D-DAY z Saving private Ryan, frajer co hodí nůž když umírá je Britt z The Magnificent Seven, na konci zas když mu řekne to sou naše poslední zbraně a pak jako frajírci vyběhnou tak to máme zase z Butch Cassidy and the Sundance Kid. Přece jenom ta jenička byla mnohem lepší. (27.02.2006)

Dvojka BR je vydařená akční řežba. Bohužel není tak dobrá jako jednička, ale rozhodně stojí za shlédnutí. První půlka je brutální smršť, druhá půlka je chvíleni trošinku ubrzděnější a nacpaná sentimentálními scénami. Akční scény jsou excelentní, jednoznačně inspirované Saving Private Ryan. Jsou krvavé, naprosto přehnané a brutální. Škoda, že tempo chvílemi upadá. Film je dosti protiamerický. Což ovšem nevadí, po takových hnusech jako je Patriot, nebo Den nezávislosti si člověk potřebuje spravit chuť. Tento antiamerikanismus ve filmu chvílemi ovšem přerůstá až ve zjevnou podporu terorismu. No ale je to jen film. (19.12.2004)

10% - Tak tohle byl blábol. Velké zklamání. Celý film jsem čekal, kdy to začne být o něčem, ale ono nic. Když dva hlavní ubožáci vyběhli z tunelu do světla s válečným pokřikem, čekal jsem konec alla Butch Cassidy and Sundance Kid, coby vysvobození a snahu o důstojný konec tohoto filmového omylu... Nebudu spoilovat, dál nepíšu. BR2 je jeden z nejzpackanějších filmů, co jsem kdy viděl, a paralelu s prvním dílem v něm radši nehledám. (14.03.2006)

Predovšetkým: úplne iné ako Battle Royale. Je to o dosť slabšie ako jednička a skôr na 4,5* ale rozhodol som sa in dubio pro reo, pretože film sa potýka s terorizmom dosť nezvyklým spôsobom. Myslím, že Fukasaku nechcel glorifikovať teroristov, skôr ukázať nezmyselnosť prostriedkov ich boja. Jednoznačným odkazom je Shuyov prejav, zakončený Merry Christmas (schválne nepíšem vetu kvoli ktorej som dal *****) . Myslím že herecké výkony boli primerané, aj keď niektoré predimenzované (ten druhý preživší chlapec). Jednoznačne najväčšou charizmou disponuje predstaviteľ Shuyu Nanaharu. Pokiaľ poznáte Takamiho román, vyrovnáte sa s teroristickým kontextom filmu jednoducho. Shuya skrátka chce "tear this fucking country down" ako to sľúbil umierajúcemu Shogovi. Nutno však podotknúť že vo svetle dnešnej politckej situácie si film možno vysvetliť aj inak - každý však má právo na svoj názor. Ešte mi nedá vyjadriť sa ku komentáru užívateľa Fifipek: v súčasnom svete sa skôr zamieňa oslobodzovací boj za terorizmus, nie naopak. Všetko je vecou uhla pohľadu. BR II má svoje miesto v kinematografii práve pre svoj "proteroristický" a protiamerický postoj. P.S. Tento film sa v USA URČITE nebude premietať. (17.03.2004)

První "Královská bitva" ve mne zanechala opravdu hluboký dojem. Byl to jeden z mých prvních asijských filmů, zároveň jsem byl ve věku hrdinů, tudíž při sledování se mi psychika houpala sem a tam, melancholika zkloubená s otevřeným násilím prostě ve mě něco nechala a stále na ten film vzpomínám (a přemýšlím, koho bych zabil v naší třídě:-). O to větší zklamání přináší Requiem. Z výše uvedených pocitů ve mě nevylolal ani jeden, i když se s tím asi počítat ani moc nedalo. Přece jen, originalita s dalšími díly obvykle mizí - tady se snad kromě obojků filmaři nevykrádají. Jenže, příběh jedničky byl neotřelý, silný, ne úplně blbý s únosným výskytem logických děr. BR II to ovšem prohrává i na této frontě, navíc tu jsou doslova logické krátery. Dalším mínusem je hlavní peroxidem odbarvený hrdina, který tak nesnesitelně přehrává - alespoň jako jediný prvek filmu budí nějaké emoce - hrozně moc si přejete aby ho už někdo zabil. Sympaťák z jedničky naštěstí zůstává, i když je upozaděn, bitevní scény mají pravda náboj a šmrnc, ale převod ze "zábavné" vraždící hry na libovolný vojenský opus nebyl nejšťastnější nápad. (18.05.2009)