Epizody(9)
-
Veliké bourání (1918) (E01)
-
Den po Mnichovu (1938) (E02)
-
Kulka pro Heydricha (1941) (E03)
-
Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)
-
Zabíjení soudruha (1951) (E05)
-
Musíme se dohodnout (1968) (E06)
-
Je to jen rock'n'roll (1976) (E07)
-
Poslední hurá (1989) (E08)
-
Ať si jdou (1992) (E09)
Obsahy(1)
České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)
(více)Videa (7)
Recenze (452)
Ambiciozní projekt je nepovedenou karikaturou svého záměru, i když druhá část cyklu nevyznívá tak beznadějně jako první. Vše uvozují Sedláčkova slova, podle kterých Beneš měl být údajně slabou osobou. Bolestným překvapením jsou i Kosatíkovy scénáře, které jsou ve své jednoznačné většině hluboko pod úroveň jeho knih. ()
Zajímavá koncepce, jistá režie, ale výsledek nevyrovnaný v závislosti na tom, čí hlava mluví. Pojmout Beneše jako existenciálně zcizenou postavu, která mluví, jako by jí hlas nepatřil, je zajímavý, ale to mi nezabrání u jeho monologů dřímat. Nejvíc mě baví Sedláčkova práce s nedějovými detaily, které často shazují dějinný patos. Komunistický diptych zvedl úroveň o třídu výš. Zejména schopnost vypořádat se s traumatickými tématy civilně a převážně bez démonizace je chvályhodná. Sedláček s Kosatíkem dokázali najít v komunistických pohlavárech lidi, což je po dvou dekádách bezpohlavních karikatur epochální úspěch. Vyorálkův Gottwald je nejlepší porevoluční filmová postava - nejen mírou demytizace, ale především způsobem, jakým si herec poradil se zprofanovanou mocenskou maskou. Volám už roky po něčem, co nám pomůže "pochopit" dějiny jinak než jako gambit pravdy a lži, České století k tomu má zatím zdaleka nejblíže. ()
Osmiminutový rozhovor Klémy s Rudou a celý díl s Benešem a Moravcem, dvěma muži, kteří se zasloužili o stát. Nehodnotitelné, byť cenné, v každém okamžiku oscilující mezi naprostou sračkou, působivým a mimořádně přínosným zpracováním látky a wtf úletem, kterému jsem začal rozumět teprve s Landovou zřejmě autorskou improvizací plk. Moravce. Další díly jen jako osvětovou vložku nějakého veselého mejdanu. /// o několik měsíců později... jsem si v rozporu se svým komentářem pustil díl o rozdělení federace. A po následném maratónu všech dílů od osumašedesátého k dnešku musím přece jen přistoupit k hodnocení. Toto je ten výstavní projekt, jímž by se měla ČT chlubit místo Svobodova potratu o Janu Husovi, na který si za rok už nikdo nevzpomene. ()
Sedláčka mám moc rád. Za jeho suchý humor, za lehce ironický podtón, který nikdy v jeho snímcích nechybí, a za tendenci neustále relativizovat ono mýtické "typicky české". Obsah, skrytý za oponou formy, měl, při porovnání právě s formou, vždy navrch a je tomu tak i v případě Českého století. ___ Díl první: Škoda posouvání děje jen skrze dialogy, probíhající převážně v interiérech, a vypravěčova intermezza. Hlavně třetí čtvrtina filmu obsahuje zub v ději, který ani vypravěč nezachrání. Onen skok mi vadil, byť byl dobře obhájen: postavil totiž kontrast střetu nemilosrdného realismu britského ministerského předsedy s manipulativním morálním naivismem TGM na jedná straně s o dva roky později probíhající realitou v Česku, kde se začal naplno rozjíždět kult TGM, tatíčka národa, na straně druhé. ___ Ze začátku rozhovory silně šustily papírem, počkám si ale na další díly, skrze které bude snazší je hodnotit. Mám totiž trochu pocit, že ona strojená upjatost a nelidská mluva byla od tvůrců záměrná a v rozhovorech mezi "kavárenskou" intelektuální smetánkou často i dnes v reálu chtěná a žádoucí. Uvidíme. Za herecké obsazení, pečlivé vykreslení osobnosti T G. M. a za obě scény s Donutilem a s geniálně anti-rigidně-dějepiseckým laděním děkuju maximálně. Byly úžasné. Už aby je někdo vystřihl a nasdílel na youtuby. To bude hejtů! Díl druhý: Rozhovory šustí papírem i nadále, ale přijímám to. Přistupuji i na onen divadelní konstrukt průběhu scén, kdy jednotlivé postavy více slouží potřebě autorů sdělit dobové reálie a "vysvětlit" postavu samu, než aby tato pro danou situaci uvěřitelně jednala. Slouží to totiž nutnému. Není moc jiných cest, jak precizně nahustit dobovou atmosféru a vykreslit osobnost jednotlivých aktérů v několika málo scénách. Díl třetí: Díky za odvahu použít tři jazyky. Povinná selekce vybraného materiálu je pochopitelná, nutná, ale zákonitě se musí projevit na kritice díla. Já osobně doufal, že se při zmínkách o koncentrácích dloubne do těch českých předválečných pro cikány. Stačila by jedna věta. Stejně tak doufám, že alespoň v příštím díle bude náhled na odsun sudetských Němců podroben nějaké kritické sebereflexi. Čtvrtý a pátý díl: Zejména pátý díl potvrzuje vzestupnou tendenci narativní uvěřitelnosti a "flow" - což je paradoxně na škodu: ona vzestupná tendence a stabilně sebejistá režijní práce ještě zřetelněji odhalují poměrně nevyváženou kvalitu scénáře (opakuju, nikoliv obsahovou, ale vypravěčskou). Poslední výtku směřuji k absolutní absenci člověka. Svět hrdinů seriálu je formální. Zavřený za okny vládních budov, elitářských kaváren a politické události tak vytrhává z živoucího kotle společnosti. Pokud jde ale o záměr a zvuky davu za okny jsou jen podtržením oné nereality, ve které jednají a rozhodují (potenciální) reprezentanti země, jsem ochoten přijmout i tento sterilizační prvek. ___ První půle seriálu je za námi a je skvělá. Demagogie je Sedláčkovi i Kosatíkovi cizí. K materiálu přistupují pečlivě a s rozvahou. Taková díla řeknou i přes svou uměleckou licenci o dějinách mnohem víc, než klasický dějepis. () (méně) (více)
Já vlastně ani nevím, jestli se tady k tomuhle seriálu chci vyjadřovat. Od příchodu našeho prvního prezidenta to s naší zemí jde z kopce. Na scéně je jeden šmejd vedle druhýho. Začíná to Benešem, kterej má vůbec tu kuráž se z exilu rozčilovat, že Češi dostatečně nebojují proti německé přesile, pokračuje přes kopu komunistických šmejdů a nakonec to skončí u Zemana (aktuální dobu seriál naštěstí nezmínil, to už bych se asi vážně poblil). Hodně dlouhou dobu jsem nad tímhle seriálem i přemýšlel. Naše dějiny jsou od roku 1918 dost smutná záležitost a musím říct, že si je hodně beru k srdci. Možná až moc, řekl bych. Přemýšlel jsem, jak bych Angličanům a Francouzům mohl vyčíst to, co nám během Mnichova provedli. Pak jsem ale skončil s úsudkem, že když bych to nějakému průměrnému Angličanovi, popř. Francouzovi řekl, stejně by se mě nejdřív zeptal, o čem to vlastně mluvím a nevěděl by ze své minulosti vůbec nic. Natož pak si nedokážu představit, že bych s ním mohl probrat Mnichovskou dohodu. S čímž pramení celá moje teorie o našem národě, že jsme neuvěřitelně sebekritický národ a veškeré naše chyby si neuvěřitelně připouštíme k srdci. Tenhle seriál mi dal částečně za pravdu. Pět hvězd nedám. Bylo mi z toho všeho až moc smutno. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se něčeho takového mohl vůbec dočkat. ()
Galerie (404)
Zajímavosti (42)
- Martu Gottwaldovou ztvárnila herečka Rita Jasinská, které pochází z Ruska a hlásí se k polské národnosti. Její čeština není tudíž "čistá". Při postsynchronech ji proto nadabovala Johanna Tesařová. (funhouse)
- Ve scéně, kdy přijíždí prezident Masaryk (Martin Huba) na pražské Hlavní nádraží, si můžeme na lokomotivě všimnout umístěných erbů českých zemích a Slovenska. Jde však o moderní úpravu těchto znaků, jak je můžeme na státních znacích vidět v současnosti. (tommahol)
- Vrcholem prvního dílu je dialog mezi Masarykem a Lloydem o české historii a smyslu československého státu. Faktem bohužel je, že se tento rozhovor nikdy neuskutečnil. (Dejvi21)
Reklama