Oscar 2016

Řešit to, kdo a proč měl plešouna dostat a komu se s ním měla maximálně provést kolonoskopie nechám na jiných, od toho je zde (a nejen tady) akademie, která je plná hlav pomazaných, fundovaných a s klasicky překrásnou lebkou. Stejně jako u nás, kde rozhodují například o populární hudbě takové kapacity, jakou je bezesporu například Leona Marešová. Ano, svět se v prdel obrací. A protože my vlastníme Leonu, Rakušáci Končitu Buřtovou, tak bratři zpoza velké louže nás znovu všechny trumfli a po nepovedeném mixu zmíněných monster vyrazili (po druhé) do světa s kreaturou Rockem. Takže protivný a buzerantsky afektovaný projev ovládl půlku přenosu, druhou zabraly tělnaté adolescentní skautky, ovšem správného původu. Pláč černých celebrit, které zase ojebal bílý muž, to už byla opravdu jen trapná švestka na tak již dosti přetrapném dortíku. Příště se bude losovat pořadí, ve kterém se budou vyhlašovat výsledky, feministky si už brousí piče. A děkuji Zářícímu, že před lety tvůrcům sochy rytíře vnuknul myšlenku a nechal je mečem zakrýt jeho vyleštěný peníz. To by byl poprask! Chtělo by to rovněž kvóty a připravit pár tisíc nových kategorií. Radit například cenu největší afro, nejblběji držený kvér,… to mi nepřísluší, byl bych nazván náckem a už jen proto, že se jednalo o 88!!! Oscara se multikulti kaji. Snad i okulti. (01.03.2016)

Moje první komplet zhlédnuté předávání Oscarů a až na nudného a nevtipného moderátora, kterého jsem přeskakoval, je to takové klasické předávání cen. Nahlédnutí na známé osobnosti ze světa filmů zase z trochu jiného pohledu a ačkoli byl celý průběh děsně nenápaditý, nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Mezi pamatování hodné momenty patří především Ennio Morricone, malé vystoupení C-3PO a R2-D2, vymodlené vítězství Lea a hodně dobře vypadající Saoirse Ronan (a hlavně konečně vím, jak se vyslovuje její křestní jméno!). (29.02.2016)

Vyhrála zvrhlá církev. Určitě překvapení. Ale vlastně milé. Revenant je skvěle zrežírovaný a řemeslně odmakaný, ale zároveň i tak trochu prázdný. V jeho případě byly hned dvě tajenky: získá inspirující kameraman Emmanuel Lubezki třetího Oscara ve třech letech? Získá. Dostane cenu i jeden z velkých hereckých čekatelů? Ano, také DiCaprio už ji má. Ale furt se nedokážu zbavit dojmu, že zatímco ve Vlkovi z Wall Street dokonale hrál, tady se hlavně plazil a trpěl. Tak snad tenhle Oscar nebyl jen za tichou vytrvalost. Nicméně Leův proslov nebyl prázdný, jak jsme u některých jeho kolegů zvyklí, ale jeho aktivistická slova byla lehce úsměvná (beztak na předávání přiletěl nějakým soukromým tryskáčem a při bouřlivých party na lodích vylije do oceánu litry šampaňského a přes palubu jde i pár použitých prezervativů). Další tajenkou byl skladatel Ennio Morricone, ač si mnohem víc vážím jiných jeho kolegů. Také on se dočkal, čestný Oscar přeci jenom není tak úplně cenný. Naopak Sly se musel sklonit. Bohužel, ač asi byli lepší. Jinak to bylo příjemné setkání s hereckými velikány, stálicemi i vycházejícími hvězdičkami (kouzelná Švédka Alicia Vikander) s upištěným moderátorem, s úvody k nominacím psanými jak od nějakého průměrného recenzenta i se všemi těmi neduhy, se kterými se předávání roky potýká (sezení u kulatých stolů na uvolněnějších Glóbech je mnohem lepší). Pánové ve studiu (díky, veřejnoprávní televize) slušní, jen moc neprodali svůj potenciál, mohli nabídnout víc zajímavostí, lépe se na některé kategorie připravit (a méně mluvit třeba při představování hereckých výkonů). Téma „vybělených“ Oscarů jsem moc neřešil, pár fórků se na něj povedlo, Chris Rock se ale k němu vracel zbytečně často, jinak to bylo klasicky korektní a záslužné, ostatně jako filmy, které dosáhly na některou z cen (třeba Spotlight, ač oceňuji jeho nesporné kvality). Prostě ona záslužnost je mnohdy víc než filmařská oslnivost (třeba jako před lety vykalkulovaná sonda o rasové nesnášenlivosti Crash). Jinak několik božských hereček, roztomilý devítiletý Jacob Tremblay, výborný Sacha Baron Cohen i zjištění, že (ač dobře znám režiséra George Millera) na Šíleném Maxovi se po lahůdkové technické stránce podílela vlastně parta důchodců. A ano, jak jsem někde trefně četl, bojkot „příliš bílých Oscarů“ od Willa Smithe a dalších je stejné jako reptat, že olympijské finále mužské stovky je moc „černé“. A nebojte, i na homosexuály se dostalo!! (02.03.2016)

Po dlhsej dobe Oscary s ktorymi som spokojny jak po stranke zabavy (Chris Rock a cela ta oscarssowhite kontroverzia bola plna vtipnych narazok), tak aj s ocenenymi. Hlavne som rad, ze to vyhral famozny Mark Rylance a nie Sly za zasluhy. Oscar za zasluhy pre Lea uplne stacil. Snad bude mat napriek tomu z neho radost a zacne tocit filmy, v ktorych nebude tak nechutne tlacit na pilu ako v Revenant. Dalej ma potesil Oscar u animakov. V hlave je roztomily film. Zenske kategorie mi boli celkom ukradnute, akurat som rad, ze to znova nedostala Jennifer Lawrence. Takisto potesila vyhra Spotlight nad precenenym Revenantom. Z Oscarov za zasluhy nemam problem s ocenenim Ennia Morriconeho. Konecne ma regulerneho Oscara. Dalej je vtipne, ze tupy akcniak Mad Max je 6 Oscarovy film. Najväcsim prekvapenim bola vyhra Ex Machina v kategorii trikov nad velkymi blockbusterami. A najviac ma nasrala vyhra gay songu zo Spectre za najlepsiu pesnicku. Horsi ustredny song snad bondovky nikdy inokedy nemali. (29.02.2016)

Chris Rock zahazardoval, vsadil všechno na jednu kartu - a kdyby to šlo, prohrál by i vlastní kalhoty. Už po úvodním monologu přestalo být šití do černobílé problematiky posledních týdnů vtipné a i potenciálně silné momenty (Gaga) tak kvůli rozpačité kolektivní vině smutně zapadnou, v horším případě pak zavání parodií. V kombinaci se skutečností, že mnou nijak oblíbený Šílený Max dostal šanci stát se nejúspěšnějším snímkem večera, jsem nakonec překvapivě často zůstával slušně otrávený. Díky alespoň za zaslouženou sošku pro Leonarda, moje nervy při každé jeho nominaci tak konečně dostanou pohov. (03.03.2016)