Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Výborná young adult dystopie. I když nejsem znalec světa Hunger Games (kdysi dávno jsem viděl první díl), Balada o ptácích a hadech funguje jako samostatný snímek úplně v pohodě. Tom Blyth a Rachel Zegler táhnou film dopředu, i když si publikum v poslední třetině musí zvyknout na náhlou žánrovou změnu, která asi ne každého úplně uspokojí. Velký dík za četné záběry Toma Blytha bez košile, jsem za to vážně vděčný. (18.11.2023)

Podíval jsem se na to kvůli omylu. V seriálu One Piece hrál Taz Skylar, v mých očích až k nerozeznání podobný Tomu Blythovi. Že jsou to dva různí herci (přestože stejně staří) jsem zjistil až po shlédnutí filmu a brouznání po ČSFD. Hm. Ale nebylo to zlé. Z původních Hunger Games jsem viděl jen první dva filmy, už si je skoro nepamatuji a proto mi nic nevadilo. Děj se vyvíjel jinak, než jsem čekal - minimálně v druhé polovině. A říkám si, že kvůli Rachel Zegler možná nakonec přeci jen vezmu na milost nové West Side Story. Slabší 4 hvězdy. (15.04.2024)

Už je to bezmála 12 let (!!!), kdy se hrdinkou všech dospívajících dívek stala Jennifer Lawrence jako Katniss Everdeen, hlavní postava filmové a knižní série Hunger Games. Režisér tří dílů se do dystopického světa vrátil a natočil prequel, který se odehrává přibližně 60 let před příběhem Katniss. A tento prequel patří k tomu nejlepšímu, co v sérii vzniklo. Ústřední postavou Balady o ptácích a hadech je nadějný mladík Coriolanus Snow, ze kterého se o desítky let později vyklube ďábelský prezident Snow. Mladý Snow se ale musí padouchem teprve stát a vývoj jeho postavy je radost sledovat, zejména díky výkonu dosud méně známého Toma Blytha a jeho chemie s Rachel Zegler, která ztvárnila Snowovu svěřenkyni Lucy. Velkou roli ve filmu hraje trochu nečekaně zpěv, protože ale Rachel zpívá velmi dobře (jak jsme mohli slyšet v nedávném West Side Story), nejsou pěvecké scény vůbec na škodu. Snímek je napínavý od první do poslední minuty, pochválit si zaslouží také výprava a kostýmy. Jenom tu šílenou dvě a půl hodiny dlouhou stopáž si tvůrci mohli odpustit, jinak se ale jednalo o jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení minulého roku. (03.01.2024)

Hunger Games tímto pokračováním stále drží laťku na stejné úrovni - tedy úplně na samém dně. Znovu nás s otevřenou náručí přivítala spousta absolutně ničím nezajímavých postav, které s námi rozehráli další dětské hry. Herecké výkony byly absolutně příšerné a zřejmě by tvůrci nic nepokazili a ještě ušetřili, kdyby do rolí obsadili kupříkladu neherce z TV Barrandov. Příběh byl snad vůbec doposud nejhorší. Neměl ani minimální potenciál mě nějakým způsobem vtáhnout do děje. Úplně jsem u toho trpěl. Romantická linka byla zcela nefunkční, nucená a samozřejmě černobílá, aby splňovala veškeré současné rasové kvóty. Žumpoidní zábava pro děti a nedorostlé dospělé. [8 %] (25.02.2024)

Taxem se mylně domníval, že s příchodem plošně degenerativních Supergejů alespoň tyto přitroublé mladodospělácké pičočalamády konečně vychcípaly na mozkové dysfunkce. Tak ne! Otylá bába Kolinsová pořád neumětelsky popisuje hajzlpapíry nejprimitivnějšími kolovrátkovými braky pro náctileté retardéry, Franta Lórenc pořád ještě nechce na pracák a pořád se i najde nějaký ten nevkusný oligofrenik, který ten audiovizuální zvratkocirkus zacáluje v blahoslaveném domnění, že mu to dnes již dospělí retardéři, co si u toho před deseti lety kompulzivně ocumlávali palce, z vypatlané nostalgie učiní rentadebilním. Kdepak, milý investore, vrozené cerebrální poruchy již dávno nahradily abscesy volných konců mích, tihle jadrní vjetci už dnes spolu s celou degenerací Z sviští a vžžžumají v korektních všepastelových homopelerínkách v utopisticko demagogické snaze sp(r)asit svět a na záchranu hrstky šeredných pubescentních bukvolidí před fašokomunistickým establišmentem ti sere čivava! Ještěže je bába Kolinsová tak děsně „kreativní“ a dokázala „vymyslet“ úplně novou a tolik neotřelou vyfikundaci. V desetkrát omleté a do sucha vyždímané pásové šabloně „ukrutně trpící juvenilové – hangrgejs – láska – vítězství – odchod k zapadajícímu slunci za zvuků famfár“ už o sebe totiž s výrazem opruzeného poštěváku netře otylými stehny velká všespasitelka Ketnys ve snaze zachránit nějakého vypleštěného homosexuála před osudem horším než zmrd, nýbrž mimořádně slizký a prkenný bukanýr ve snaze zachránit z toho martýria tvůrčí bezradnosti veskrze nesympatickou až odpornou pičinku na pěst. A hádejte, kdo vyhrál, kam kráčeli a co jim k tomu hrálo? Ne, kecám, konec je tentokrát navíc naprostá lobotomie! Ovšem oceňuji zcela trefný název! Nejeden seksuálně dezorientovaný rozštěp si u toho dozajista smutně, avšak lačně pomačká ptáka či přeleští hada. (11.04.2024)