Maigret

Jsem rád, že zde na začátek svého komentáře mohu pochválit komerční stanici, protože k tomu skutečně není důvod každý den. Mám na mysli televizi Prima, která loni zakoupila první dva díly tohoto nového Maigreta a teď po jejich repríze uvede další dva premiérové z loňského roku. A ještě je vybavila na současné poměry komerčních stanic velmi kvalitním dabingem, který je nápaditě obsazen. Jsem rád, že u toho někdo přemýšlel a neobsadil automaticky Atkinsonova dvorního dabéra Jiřího Pragera. Nic proti němu nemám, dokáže bezpochyby nadabovat i vážné role. Ale sem by se svou barvou hlasu nehodil. Na postavu Maigreta je potřeba někde s hlubokým charismatickým hlasem. V tomto ohledu byl Karel Heřmánek velmi dobrou volbu. Jen tak poznamenám, že by možná nemusel znít špatně ani Jiří Bartoška. Teď už tedy k samotnému filmu. Ten mi udělal radost, že není natočen současným stylem, ale podle osnov staré školy. Nedočkáme se žádných rychlých střihů, velkých pohybů kamery apod. Příběh má klasické intenzivní pomalé tempo vyprávění a je zasazen do věrohodných kulis Paříže 50 let., které mu dávají neodolatelnou starosvětskou atmosféru, která je s Maigretem neodmyslitelně spojena. K Maigretovi také patří stylovost a jeho neustálé pobafávání dýmky, kterého se dočkáme i zde. Takže všechny složky, které mám spojené s klasickým Maigretem zde zůstaly a nikdo se nepokoušel prznit klasiku. Netypická se ale může zdát volba hlavního představitele. Po nepřekonatelném Jeanu Gabinovi a Bruno Cremerovi si zde roli Maigreta střihl Rowan Atkinson. Komik, kterého si český divák nespojí s nikým jiným než ze ztřeštěným Beanem. Já jako fanoušek Beanových grotesek, jsem proti Rowanovi ale neměl žádné předsudky. Věděl jsem, že to zvládne. Navíc on už toho Beana nedělá několik ket. Na anglických divadelních prknech dokázal, že umí výborně zahrát i seriózní role, když se objevil v úloze osamělého učitele St. Johna Quatermainea v divadle Wyndham's ve hře Simona Graye Quartermaine's Terms. Ale roli Maigreta původně odmítl s tím, že hrát úplně obyčejného člověka, co jenom dělá svou prací je pro něho velká výzva. Nakonec ale tuto výzvu přijal a jsem za to rád. Já znám Gabinova Maigreta, který je sympaťák se sarkastickými hlody, které pozvedávají Maigretovky ještě někam výš. Gabin Maigretovi prostě dodal úplně jiný rozměr díky svému charismatu a určité stylovosti starého bručouna. Atkinsonův Maigret je úplně jiný. Neprojevuje žádný sarkasmus jako ten Gabinův a ani není takovým vášnivým milovníkem jídla jako ten Simenonův. Je to v podstatě vážně jenom obyčejný chlap, dělající svou práci, která ho občas dělá melancholickým. Ano, přesně tak bych to řekl. Atkinsonův Maigret je melancholický. A Atkinson ho hraje hrozně uvěřitelně a citlivě tak, že je vám ta postava blízka a vážně si přejete aby toho vraha vypátral, ale chápete ho i jako člověka. Je zde třeba hrozně hezky vykreslen jeho vztah se ženou. Zkrátka Atkinson je v této roli výborný. Ne tak dobrý jako Gabin, ale zase dominuje něčím jiným. A jeho vykreslení Maigreta jako melancholika se sem hodí. Protože má film dobře vybudovanou depresivní atmosféru, nikam nevedoucího vyšetřování při kterém je vyšetřovatel ještě pod tlakem. Tuto atmosféru utvrzuje taky skvělá hudba a tmavý vizuál s mimem teplých barev. Celé to vygraduje dokonalým skoro až děsivým finále. (Pozor Velký Spoiler!) Postavy vraždícího architekta a jeho ďábelsky milující matky jsou zde geniálně napsány a zahrány. Snad ještě lépe než ve zpracování s Gabinem. Škoda jenom kratší stopáže, kvůli které se ve filmu neobjevila postava řezníka která by mohla diváka hodně mát a ještě víc utvrdit napětí. Ale jinak mě toto zpracování hrozně příjemně překvapilo a moc se mi líbilo. Už se zítra těším na další díl. P.S. Film jsem viděl už v sobotu kdy běžel na Primě, ale čas okomentovat ho jsem měl až dneska (12.01.2018) (méně) (více)