Marie Antoinetta

Královna, která na rozdíl od své matky byla víc než tvořivou osobností obětí tu vlastní nevzdělanosti, tu limitovaných vládních schopností svého manžela byla osudem nucena sklízet rozmařilost života a neukojitelnou bojechtivost svých předchůdců a předchůdkyň. Epos o cestě k zplození korunního prince (dauphina) přibližuje především životní styl dvora přesycený pletichami a podvody všeho druhu; jeho hlavním nositelem byla hamižná, korupcí prosycená a na svém dominikálu nezdanitelná šlechta. Neprozíravost vládnoucích časem vede k sociálním otřesům a ty následně k sociálně revolučním cyklům. Zajímavým momentem scénáře je vložení postavy prvního velkého Američana světového jména, novoanglického rodáka Benjamina Franklina (1706-1790)  a francouzského monarchistického vkladu do americké revoluce. Herecky v seriálu zazářila v titulní roli Emilia Schüle. Přes některé literární licence se nezdá být podstatněji narušena ani historická paměť doby této francouzské královny. Seriál je možné pokračovat za jedno z variantních pokračování nedávné české tereziánské hexalogie. (05.12.2023)

Těžké prosazování se Toničky na náročném a zmlsaném francouzském dvoře končí ve chvíli, kdy je na vrcholu: je francouzskou královnou a porodila následovníka. Ale tupé pohledy záštiplných dvořanů dávají tušit, k jak pekelnému konci monarchie spěje. ....  Hlavní hrdinka je krásná, dvůr opulentní, intriky zapeklité a politická situace spletitá. Chudák holka, v jejím věku bych byla vyděšená k smrti, přijít ve 14 do cizí země úplně sama a být pod odsuzujícím drobnohledem na každém kroku. Historicky sice seriál není zcela přesný, ale dobře navozuje omezující atmosféru vysoké dekadentní šlechty. Pak ji ještě revoluční sběř utýrala i s její rodinou, že prý kvůli boji za svobodu. A přitom je pořád nejslavnější královnou, jakou kdy žabožrouti měli. (15.11.2023)

Stačí tak málo gest, trapných gest, aby se člověk z diváka stal kritikem, stačí vteřina, aby bylo jasné, že tady někdo nechápe lidi, teda až na hvězdu protagonistku, ti ostatní jsou závistiví nebo jako leklé ryby. Stačí pár slov, aby byl trapas ještě umocněn, a ten smích a výsměch, ach jo. Stačí pár záběrů kamery, aby jeden jen vrtěl hlavou nad tou nabubřelou stupiditou, pár záběrů pochopit, že způsob vyprávění je zcela zcestný, že autoři mají pomýlený světonázor. Nakonec se ale jedná asi jen o smutný obraz reality. Ne tehdejší, ale te dnešní... (09.09.2023)

8/8 Marie Antoinetta (1755-1793) byla vždycky takový rokokový bonbonek pro dramatiky, literáty i filmaře. Dcera Marie Terezie, která se stala francouzskou královnou a skončila na gilotině? Kdo by odolal? Takže se opravdu nebojím, že by někdy polevil zájem o romantizující popularizace životopisu právě této královny. Kdyby náhodou ano, vždycky jsou součástí příběhu madame de Pompadour a madame du Barry (výborná Gaia Weiss z Vikings). Současný seriál navazuje na zrození Versailles. Emilia Schüle v hlavní roli je naprostý miláček, skvělá herečka, která své kvality prokázala například v sáze Ku'damm. Výprava je pohádková, drama napsané tak, aby tomu současný divák rozuměl po emoční stránce. A to je asi tak všechno. Kdokoli, kdo si rád pustí cokoli z doby před Velkou francouzskou revolucí, může být spokojený, není potřeba se durdit nad tím, co všechno historicky neodpovídá. Ačkoli sama historie píše největší zvraty. Mysleli jste si, že černoch na dvoře Ludvíka XVI. je woke blbost? Najděte si životopis skladatele Chevaliera de Saint-Georgese (1745-1799). Filmy/seriály překypující opulentní nádherou a libertinskou morálkou jsou kategorie sama pro sebe. Je nový seriál lepší nebo horší, než předchozí příspěvky k subžánru? Rozhodně mu nedělá ostudu a směle ho můžeme zařadit po bok Les adieux à la reine (2012), Marie Antoinette (2006) nebo Marie Antoinette (1938). (19.09.2023)

"Prečo jej matka nepovedala, ako sa šuká?", už táto veta ukazuje ako historický verný je tento, ako sa ukázalo, nekonečný seriál, v ktorom Antoinettu neviem či stihnú vôbec popraviť, lebo v prvej sérii sme sa nedostali ďalej ako k pohlavnému styku. Okrem výrazne dobrej časti č. 4, ktorá je jediným pokusom vykresliť históriu, tu je prznenie dejinných osobností, kedy z Antoinetty robia latentnú lesbu, ktorá v štrnástich skúša všeličo, lebo na rakúskom dvore panovala prudérnosť. Za to na tom francúzskom nie je nič iné ako samý zvrhlík, teplomerové vody, orálne i neorálne šírenie syfilisu, nikoho nezaujíma nič iné len koitus a prirodzenie. A v tomto Antoinetta má prvky moderného správania a rozkazuje si ako nejaké nevychované dievča kdesi na statku a nemyslí na nič len na to, či splodí dieťa, podvedie manžela alebo si užije s dvornou dámou. Takže nehistorický zvratok, ktorý sa môže úrovňou rovnať s Sissi a ktorých sa teraz točí plná prdel, aby stádo v žiadnom prípade nebolo vzdelané. (04.03.2024)