1984
1984
1984
1984
1984
Režie:
Michael RadfordScénář:
Michael RadfordKamera:
Roger DeakinsHrají:
John Hurt, Richard Burton, Suzanna Hamilton, Cyril Cusack, Gregor Fisher, Anthony Benson, Roger Lloyd Pack, Rolf Saxon, Annie Lennox, Phyllis Logan (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Orwellova děsivá futuristická vize světa v roce 1984 popisuje svět rozdělený na tři velké státní útvary, jimž vládnou svrchované a všemocné elity. Život je redukován na nejnutnější schválené a povolené funkce, jednotlivec je pod neustálým dozorem Strany a Velkého bratra, všude jsou odhalováni nepřátelé a zrádci, kteří se po převýchově a před popravou přiznávají ke svým hrůzným zločinům. Winston a Julie se do sebe navzdory přísnému zákazu jakýchkoliv citů zamilují, a když je jejich vztah odhalen, jsou rovněž podrobeni tak důkladné převýchově, že nakonec zradí i sami sebe... Pro adaptaci patrně nejslavnějšího dystopického románu všech dob, Orwellova 1984 (poprvé vyšel v roce 1949), se ve stejném roce, jaký stojí v názvu knihy, rozhodl režisér Michael Radford. Roli Winstona Smithe, drobného úředníčka, který se rozhodne totalitní mašinerii vzepřít, strhujícím způsobem ztvárnil John Hurt. (Česká televize)
(více)Recenze (625)
"Nemáte co ztratit, ale můžete získat všechno." Strašně depresivní, ale velkolepý film, protože je o nás a hrajeme v něm všichni. Jen je svět dnes trochu barevnější. ()
S knižní kvalitou se to nedá srovnávat. To je jasné, ale nechci o tom mluvit. Jsou zde úžasné exteriéry a vůbec feeling celého filmu je skvělý, ale obsah je i přes svoji předlohu prázdný. Kdybych měl použít přirovnání, tak je to jako bych si koupil neuvěřitelně krásnou knihu s fascinujícím přebalem s bezvýrazným obsahem. Kéž by přidali do filmu více vnitřních monologů, mohlo by to fungovat daleko lépe. Ale byl by hřích nezmínit opravdu skvělého Richarda Burtona, hlavně scénu s jeho mučením, kde vypadal přesně jako postava z knihy. ()
Bravurně zachycená atmosféra knihy a o něco méně bravurně zachycen její příběh. Kdo předlohu četl (a jistě je vás nemálo), shledá, že tady se česalo opravdu hodně a tvrdě. Schází nám tu pár důležitých prvků, bez nichž adaptace tohoto zásadního (ba možná úplně nejzásadnějšího) díla posledních dekád působí trošku rozpačitě. Máme tu fantastické kulisy, schopného Johna Hurta a mimořádně sugestivního Richarda Burtona, máme tu hlavní pilíře Orwellova příběhu, ale jaksi nám to nešlape. Dílky téhle skládačky jsou prostě vyřezány jinak, než by bylo záhodno, a tak i když výsledek je poutavý a vcelku vyvedený, nelze se zbavit dojmu, že z toho šlo vykřesat víc. Čtyři chatrné hvězdy. ()
Zajímavý koncept v těžce depresivním hávu. ()
Musím začít tím, že kniha pro mě byla mnohem lepším zážitkem. Nejenom, že byla lepší než tohle filmové zpracování, ale hlavně je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl. Docela mě překvapilo, že moje představa Oceánie podle knihy se shoduje s tímto filmovým zpracováním, ale bohužel mi zde dost věcí chybí. Nejvíc jsem asi postrádal vysvětlení pravidel fungování strany a taky pořádné vysvětlení "skutečného" stavu společnosti podle "Goldsteinovy" knihy. Musím ale uznat, že tahle předloha je celkem těžká na zpracování a pokud by člověk chtěl ve filmu zachytit většinu předlohy, tak by film byl dvakrát delší. ()
1984 is NOW... almost. Momentalne predevsim v digitalni forme. Takhle zasadni dilo se nevidi kazdy den, 1984 je jednim z tech kousku, ktere v sobe obsahuji tak mentalne silny material, nad kterym premyslite jeste dlouho po skonceni. Neskutecne negativni a depresivni atmosfera, odporne prostredi Londyna a nepretrzite pulzujici davky totalitarismu. Zamerna absolutni destrukce lidske individuality a svobody v jakekoliv forme. Dokonale zobrazeni anti-utopie. John Hurt a Richard Burton jedou naprosto famozni herecke shows, zatimco hlavni girl davala behem svych castych nude scen na odiv pravdepodobne nejzarostlejsi "jungle", co sem kdy videl. Rozhodne je take zajimave sledovat kolik budoucich del z 1984 cerpa, protoze me jen z patra napadly minimalne 3 kousky, ktere jsou v podstate 1984 v blede modrem. V kazdem pripade je 1984 jednoznacny must-see film, coz ale neznamena ze je to podivana prijemna, naopak. "WAR IS PEACE. FREEDOM IS SLAVERY. IGNORANCE IS STRENGTH". 9/10 ()
Vizuální příloha k dokonalé knize, která nevynikala ani tak příběhem jako spíš myšlenkami a vykreslením totalitního režimu. To druhé se sice do filmu jakžtakž protlačit povedlo, to první a hlavní ale bohužel jen ve velice okleštěné formě. Nudil jsem se nudil. A ne málo. 40 % ()
Po shlédnutí tohoto filmu by velký Orwell,pochvalně zamručel. O tom žádná. Slabším povahám a sluníčkářům, nedoporučuji. Naprosto mrazivá a želbohu i poslední role Richarda Burtona, který (třebaže na mnohem menší ploše než hl.představitel) ovládá scénu naprosto s přehledem. Při vší úctě k Johnu Hurtovi, jehož výkon je ovšem též bezchybný. Jen ne pro mě, tak silně působivý. Ale ať je to jak chce, tak nejdůležitějším faktorem zůstává skutečnost, že se zde (jako v jediné adaptaci ze všech) podařilo nějakým zázrakem dostat atmosféru a myšlenky z knihy do filmu a kterýmžto převodem nedošlo vůbec k jakékoli devalvaci intelektuálních hodnot, tohoto veledíla. Vzniknout to takto i dnes? Nemožné. Každý rok si to povinně (v rámci programu osobního vzpamatování se) pouštím a děkuji všem bohům (krom toho jednoho) co jich jen je, že tahle doba už tu není, i když před nějakou dobou byla. A jsem si jist, že zase bude. Proto mám jistou obavu, aby se z tohoto ´´fiktivního´´ díla, nestal film instruktážní. Či lépe řečeně, zakázaný...tj.,trezorový. ()
Právě jsem dočetl knihu, a musím říct, že je to doopravdy jedno z nejlepších děl, co jsem kdy četl, a nebylo jich málo .Tak jen doufám, že brzo skouknu i film a nebudu nepříjemně sklamanej... ()
Kvalitní a na svoji dobu jistě velmi šokující snímek, který má jedinou smůlu v tom, že vychází z ještě kvalitnější literární předlohy. Jinak atmosféra je správně depresivní a John Hurt s Richardem Burtonem jsou vskutku pánové herci. ()
Ani by mi nevadilo, že je z knihy převeden vlastně jen jeden rozměr. Sám nevím, jak by šlo převést ty filosofické pasáže tak, aby to nebylo ve filmu nudné, takže chápu, že tvůrci šli po té akčnější lince. Hlavní chybou je, že ten film, který by měl být, kdyby následoval knihu, antiideologický, byl natočen jako součást ideologického boje. V té době to bylo pochopitelné, když se tak úporně bojobvalo s Eurasií, ale jdoucí proti duchu knihy. Tu přece nejde chápat jen jako protikomunistickou agitku. Kouzlem nechtěného však ten film, jinak popisující společnost vyznačující se směsicí komunistických (ve smyslu komunismu sovětského typu) a nacistických prvků, zachytil prvky totality dnešního typu. Ta práce v kójích v openspace a neustálý dohled, který se snaží obsáhnout i soukromý život - to není totalitní minulost, ale to je už svobodný dnešek. Ale za depresivní atmosféru a výkon Richarda Burtona aspoň za tři. ()
Moje pocity počas pozerania tejto adaptácie boli veľmi rozporuplné, hlavne preto, lebo len prednedávnom som dočítal geniálnu Orwellovu predlohu a je to dielo, ktoré som považoval za takmer nesfilmovateľné. A ono to vlastne ide, dá sa zachytiť príbeh knihy, ktorý nie je príliš zložitý. Jednoducho sa základná línia osekala na kosť a obalila sa filmovými svalmi - perfektnou atmosférou, výbornými hereckými výkonmi a divnou, ale svojim spôsobom pasujúcou hudbou. Základná idea románu 1984 je vo filme vyjadrená vcelku presne, ale myšlienková rovina ako taká, vnútorný monológ hrdinu a prepracovanosť Orwellovho sveta za knihou značne zaostávajú. Nineteen Eighty-Four ospravedlňuje jediná vec - lepšie sa to natočiť proste nedalo. (70%) ()
Orwell byl naprosto neskutečný v tom, jak dokázal popsat diktaturu. A jak psal Honza Vojtíšek, je naprosto jedno, která diktatura to je. "1984" je krásnou ukázkou toho, jak dokáže moc ničit lidi, ale mimo jiné i proto, že oni se ničit nechají. Pokud povstane jednotlivec, je rozprášen. A pokud povstanou všichni... těžko říct. ()
Jasná kritika totalityrismu. Orwellovu knihu mám ráda. Vždycky ji přečtu jedním dechem. Díky ní se mi malinko změnilo vnímání světa. Při sledování filmu mi nebylo zrovna dvakrát dobře po těle. Něco jiného je číst knihu a představovat si to a něco jiného je vidět "realitu" živě. Velký bratr nás sleduje všechny. Bohužel. Každopádně doporučuju jak knihu tak i tento film. Eurythmics dělali hudbu k filmu? To mě překvapilo. ()
V závislosti na knižní předloze nemůžu dát plný počet, i když ztvárnění i zpracování bylo výborné... ()
Můj nekonečný obdiv a vděk patří především Orwellovi. V dobách, kdy západní intelektuálové žrali Stalinovy návnady i s navijákem (ne že by dnes byli jakkoli opatrnější), Orwell si ve Španělsku zachoval otevřené oči a rozum (na rozdíl od takového Hemingwaye) a pochopil, co je socialismus. Jaká je jeho podstata a jak nekonečně je zlý. --- Není žádná náhoda, že Orwell pro svůj román delší dobu marně hledal vydavatele. Británie měla nakročeno výrazně doleva a Churchill, oslavovaný spasitel a válečný vítěz, prohrál volby. Není problém najít kritiku této knihy oplývající superlativy, problém je ji sehnat. V češtině už řadu let nevyšla. Snad mají čtenáři (a nakladatelé) dojem, že dnes už stalinský systém, Maova kulturní revoluce nebo severokorejský koncentrák patří na smetiště dějin. Ale já bych rád, aby tu knihu naše děti dál četly a kladly nám otázku: „Je v Bruselu Velký Bratr?“ --- Radfordovo zpracování knižní předlohy je velmi pietní, to jest věrné, důkladné, pozorné k detailům. Přesvědčivě zachycuje to podstatné - atmosféru všudypřítomné kontroly, nedůvěry, přetvářky, strachu a chronického zblbnutí. Přesto, anebo právě díky těmto kvalitám, se nemohu zbavit dojmu, že nutně potřebujeme upgrade, nějakou aktualizaci Orwellova díla, nějakou „2024“. Něco, co by jasně ukázalo, že je jen jedna svoboda a jeden socialismus, že žádný socialismus není dobrý, a že i ten vlídný, demokratický eurosocialismus se obratem zvrhne v kasárenský, jakmile Evropu znova postihnou potíže. Mám zkrátka obavu, že jasnozřivou hodnotu tohoto díla dnešní generace čtenářů a diváků tuze často nechápe. ()
Jedna velká deprese z toho, jaké že to myšlenky se dokázaly geniálnímu Orwellovi honit hlavou, co z toho vzešlo v platnost, co ne, jak potlačit lidskou individualitu a všudypřítomný dozor Velkého bratra. Ono od některých věcí nejsme moc daleko, co se minulosti i budoucnosti týče .Pokud máte mizernou náladu, rozhodně si to nepouštějte. ()
K mrazivé, vizionářské a geniální předloze pana Orwella film nemá moc daleko. Atmosféru se filmu podařilo vystihnout vcelku trefně, a všechny emoce fungovaly přesně tak, jak měly být načasovány. Znepokojivá a depresivní vize, kterou Hurt s Radfordem rozjeli skončila smutnou katarzí, která je jen o drobet slabější, než samotné vyznění knihy, které mě po dočtení sestřelilo na kolena. Film doporučuju každému, kdo nečetl předlohu. S tím, že dohnání tohoto knižního veledíla je nutnost. Čtěte, dokud existuje. Kór v současné době, kde se kolem svobody slova a cenzury na internetu začíná tvořit obdobná squadra, kterou by se opatrně dalo ideopolicií nazývat. Snad se této Orwello/Radfordo/Winstonovi vize, nikdy nedožijeme ani my, ani naše děti. P.S. To, že se Orwellovo dílo dostalo na další seznam, jen dokazuje, jak důležité je, aby se zachovalo pro další generace. S tím, jak se dnešní společnost zjednodušuje a dochází k de-individualizaci by měla být celá situace s historickým povědomím a celým tímhle literárním skvostem prvním zdviženým prstem, že by věci mohli jít velice rychle do hajzlu. ()
Nuda. Věrně ztvárněná, ukecaná, studená, bezkrevná, bezemoční, přemoudřelá, depresivní, bezinvenční nuda. Zzz. ()
Související novinky
Zemřel legendární John Hurt z Vetřelce
Většina herců je ráda, když za život nastřádají hrstku výrazných rolí. John Hurt, jenž nás právě opustil ve věku 77 let (zákeřná rakovina...), ale na tak malé ambice kašlal. Hurt začal hrát ve… (více)
Caine a Demi jako zloději?
Dvojnásobný držitel Oscara, britský vysloužilec Michael Caine, se objeví v kriminálním dramatu FLAWLESS po boku Demi Moore, nabírající v posledních letech druhý dech. Oba si již zahráli před více než… (více)
Filmové zpracování jedné z pro mě nejdůležitějších knih je velmi povedené. Co se vyobrazení života v totalitní společnosti týká, je to vedle filmů jako Brazil, nebo Minority Report, jeden z těch nejlepších snímků s touto tématikou, které jsem doposud viděl. Ponurá atmosféra byla docílena logickou volbou industriální hudby, nebo spíše směsice zvuků, výhradní volbou nevýrazných „šedivých“ barev, kdy pouze pro šťastné myšlenky hrdiny na minulost, nebo ubírání se do alternativní reality existující v jeho mysli, bylo použito především sytě pastelové zeleně. Obrazy ze životů lidí v nefunkční společnosti, v rozkládajícím se městě bez jakékoliv infrastruktury a v rozpadajících se domech, pro které víc než kdy jindy sedí označení „králíkárny“, jsou stejně tak skličující, jako reálné. Stát, ve kterém současný stav společnosti tomuto odpovídá nejblíže, není třeba jmenovat. Všudypřítomná obrazovka zahlcující ovčany nepřetržitým tokem informací o skvělosti režimu, ve kterém žijí, připomíná situaci ze začátků masového šíření vysílání rádia, kdy byly ve Spojených státech na požádání zdarma dávány radiopřijímače do domácností, aby mohli být zasaženi vládní a korporátní propagandou. Zde navíc nemožnost alespoň ztlumení zaručuje, že není jen tak možné „vypnout“ a zamyslet se nad tím, co se ve světe kolem nich děje. Obousměrný přenos signálu se dnes ve vyspělých společnostech již stává normou, ba co víc, lidé jej sami vítají. A tím je nebezpečí plíživější. Dlouhá historie existence režimu způsobuje, že lidé již nepamatují, jaký byl život před Stranou. To můžeme vidět už i v mluvě mezi Winstonem a Julií, kteří již také částečně ztratili schopnost „přirozené“ komunikace mezi dvěma lidskými bytostmi. Viz jejich první rendezvous, kdy po chvilce oba dva vychrlí „Chci tě!“, čímž se ve věci přístupu k aktu lásky poněkud dostávají na úroveň zvířat; zprvu se pro ně jedná o ryze pudovou záležitost – kterou skutečně je, ale jejich přístup není lidský, emociální – i toto můžeme dnes vidět jako běžné, dokonce je takové chování stavěno na piedestal. Zde je již vidět jeden z největších úspěchů daného režimu – odcizení lidí od sebe samých. I toto se odráží ve způsobu mluvy ve filmu, kde převažují věty jednoduché, s tématy, která nemají pointy. Úžasná praktika postavení různých slov a výrazů mimo zákon a její tvrdé prosazování skrze média, to byla ta ultimátní zbraň, protože pro co neznáme slovo, to můžeme pouze těžko vyjádřit. Druhou nejdůležitější taktikou, jak spoutat lid, byl institut Ideozločinu. Lidé se pak bojí svých vlastních myšlenek, tedy toho, co je to poslední, co nám může pomoci v zachování zdravého rozumu a čisté hlavy v životě v takové společnosti. Hanba nad svými vlastními myšlenkami! Cenzura svých vlastních názorů. Opět zde samozřejmě vidíme rozklad rodiny a nahrazení mezilidskými vztahy vztahem k VB, o což se každá totalita musí snažit. Co se výběru herců týká, byl vynikající, do svých charakterů zapadají přesně – ať už zbídačený John Hurt, Gregor Fisher jako modelový, nic netušící hňup, mladičká naivka Julie v podání Suzanne Hamilton a dokonalý inkvizitor Richarda Burtona. Látka je to bohužel neuvěřitelně nadčasová a s postupujícím vývojem technologií se přístupy dnešních vládnoucích vrstev strašidelně podobají těm z filmu. () (méně) (více)