Pomaľované vtáča
The Painted Bird
Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Recenze (674)
Rozvleklá, zdlouavá, umíněně brutální schválnost.Pěkná, nesestříhané kamera. ()
Pri sledovaní tohto filmu ma napadla taká absurdná myšlienka. Že čím ďalej ide človek na východ, tým tam viac ľuďom hrabe. Samozrejme, nie som zástanca tejto netolerantnej myšlienky, no tento film ju v človeku priamo vyvoláva. A možno bol aj taký úmysel. Ako netvrdím, niektoré situácie boli celkom reálne, no niektoré mi zase prišli pritiahnuté za vlasy (napríklad ja by som si určite od nejakého starca nenechal vlastne bez boja vylúpnuť oči lyžičkou. To čo za nezmysel?). Tiež tu bolo možno trocha účelovosti - chudák chalan, kam stúpil, tam nejaké nešťastie, nejaká smola. Až v druhej polovici si môže divák trochu vydýchnuť z obáv o chlapca, no čudností aj tak neubudlo. Na druhú stranu ma nadchla technická stránka. Ukazuje sa, že aj v tomto regióne sa dokáže natočiť remeselne špičkovo zvládnutý film. Celkovo mám dobrý pocit, aj napriek negatívam, sa na to pozeralo veľmi dobre. Zbehlo to ako voda a pritom ide o pomerne dlhú stopáž. Aj to niečo znamená. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Režisér Marhoul se po tvůrčí stránce rozhodl vylézt na osmitisícovku a ještě o kousek výš. Točit takovouto formou dle mého vyžaduje buďto velké zkušenosti nebo přirozeného "vláčilovského" génia. Ani jedno hlavní tvůrce tohoto projektu žel nemá. Osobně jsem skutečně čekal silnější a hlavně originálnější záležitost a to po všech stránkách. Styl vyprávění je skoro až tuctový, příběh ledabyle poskládaný a dokonce je zde i pár doslovně (obrazově) převzatých scén z nejen československých filmových klasik, casting bych označil za poněkud zvláštní (jaké herce vedle sebe nakonec režisér postavil) a celkové zobrazení temna a zvrácenosti lidské duše, ve zvrácené době, jež chvílemi připomíná spíše středověk, je ukázáno poněkud jinak, než jsem se domníval, stejně tak ztráta identity, prostoty i nevinnosti ze začátku neposkvrněného dítěte. Celkový obraz filmu je pro mě až moc uhlazený a konkrétní, jaksi příliš připravený, ty emoce do mě moc nešly, přitom je jich film plný. Každopádně další, tentokráte znatelně větší, krok k tomu, abychom se výrazně přiblížili východním i západním filmařským kolegům, byl učiněn, musel se toho zhostit někdo starší, ale dokázal, že to jde i jinak, možná i těch peněz by mohlo být příště méně a přesto více té muziky, jak se u nás říká. Nicméně za mě bez diskuze velký respekt plus mé skromné, ale upřímné ocenění za tento počin v podobě hodnocení. [Kino Citadela - Litvínov] ()
Ačkoliv jsem celkem mladej, tak jsem zastáncem staré školy a myslím si, že jedna výchovná občas neuškodí. Jenže Joska dostával kapky ze všech stran a jeho dětství se tak stalo přímo peklem potažmo bojem o život. Klidně bych pouštěl film ve školách ať dnešní zhýčkané a rozmazlené dětičky vidí jaké může být dětství peklo a že se nemají vůbec špatně. Po parádním Mazaným Filipovi a Tobruku ( kterej jsem neviděl ani ho vidět nepotřebuju ) příchází Marhoul s tímhle " skvostem ". A já mu můžu jen zatleskat. Na jednu stranu jsem sice čekal brutálnější scény poté co někteří diváci kvůli drsným scénám utíkali z kina, ale to je můj problém. Jako hororový maniak jsem prostě zvyklej na větší zvěrstva. Tím ovšem neshazuju to co se ve filmu děje. Slabší povahy budou mít při koukání asi problém. Určitě není Nabarvené ptáče filmem který vám navodí dobrou náladu a po dokoukání určitě nebudete mít dobrej pocit. To vše ukazuje jak silný film to je. Sice jsem nečetl knihu, ale i tak si myslím, že film ostudu své knižní předloze určitě neudělal. Po technické stránce nemám filmu co vytknout. Pochválit musím i výběr herců. Za mě je to prostě 5 hvězd, ale chápu rozporuplné hodnocení, protože tohle není film pro každého. ()
(75%) Vloni v září jsem dlouho váhal, jestli na to zajít do kina, nakonec jsem to vzdal. No a nyní po cca půl roce jsem si to pustil z pohodlí domova. Ve finále jsem z toho měl vesměs kladné pocity. Dlouhá stopáž 169 min mi utekla jak voda až na posledních cca 50min – tam už pokleslo dost tempo a nebylo to už ono, včetně divného menšího rozuzlení na konci. Po dějové a vůbec nějaké té dramatické stránce je to dost suché, ale v tomto případě mi to nevadilo. Malý židovský chlapec se posouval z bodu A do bodu B a tak to bylo až do konce filmu. Občas mi to přišlo takové moc náhodné, jak střídal ty místa, ale moc jsem o tom nepřemýšlel. Násilné a nechutné scény? Ano, byly zde, ale že by to bylo až tak brutální, aby diváci odcházeli z kina? Přijde na to, samozřejmě jakou má člověk povahu, ale já to přežil bez úhony a to jsem se cítil hůř v jiných filmech, které byly dokonce smyšlené (bez skutečné události), takže asi tak. Takže jednotlivé scény, krutost lidí – co vše dovedli – to se dá opravdu vyzdvihnout, to mě zaujalo. Byla špičková i vizuální stránka, kamera, stíny barev a jednotlivých pohledů přírody, detailů obilí apod. Dojmy z postavy židovského hocha mám rozporuplné. Ale chápu, že žil v téhle době, takže z toho se mi v hlavě rodí myšlenka: Zlo způsobuje zlo. Nebudu ani rozebírat jednotlivé postavy, snad každý svou úlohu zvládl dostatečně. Jak už jsem psal ze začátku, poslední cca třetina snímku mě už tolik nebrala, možná asi ani to prostředí ve kterém se ten onen chlapec nacházel. Přeci jen jsem ocenil opuštěnější komunity, které filmu dodávali depresivnější pohled. Celkově se dívám na NABARVENÉ PTÁČE nezaujatě, ani předlohu jsem nečetl. Něco tomu rozhodně chybí, opakovaně si to pouštět nebudu, ale ocenit to určitě můžu, ztráta času to nebyla. Nevadilo mi, že to bylo dlouhé, černobílé, násilné, kruté a bez pořádného příběhu a pointy na konci. Režisér své ocenění určitě získal právem. Je mi jasné, že se najdou spokojenější diváci, ale třeba i ti kritičtější. ()
Predlohu som nečítal, preto neviem adekvátne posúdiť, do akej miery sa Marhoul snažil prekonať Choď a pozeraj sa, ani jak moc potrebuje terapiu (aj keď presne tieto dve veci mi napadali pri sledovaní najčastejšie). Prilepším tomu, pretože ma samého prekvapilo, že ma nenudil trojhodinový film bez hudby. Niektoré sekvencie (krysy, barania hlava, Barry Pepper) fungujú perfektne, iné (úvod, nacisti, baran) vôbec. A jedná sa o určite obdivuhodný dôkaz, že v našej časti sveta možno natočiť vysokorozpočtový, profesionálny, áčkový explotation horor. Ako nad vážnym filmom nad tým radšej ani nerozmýšlam, je to taký český Brimstone; odškrtával som rôzne druhy zabitých zvierat a pedofilného sexu, a zoofilná scéna je už vyslovene sebeparodická. Ten film nepozná gradáciu, nemá postačujúcu myšlienku, je repetitívny, stereotypný a neskonale prvoplánový. Pri takej štvrtej extrémnej scéne už zívate a to ste tak pri tretej scéne. Ale nenudil som sa. ()
Rozhodně je to (ojedinělá) událost a velký film, který si zaslouží být viděn v kině. Řeči o (divácky) nesnesitelném násilí jsou ale každopádně hodně přehnané (snad všechny skutečně odporné věci se dějí zcela mimo obraz). Má to krásnou kameru, mnoho působivých scén, ale je to dost odtažité (s hlavním hrdinou skoro není umožněno se nějak ztotožnit) a banální repetetivní epizodická struktura ve spojitosti s délkou filmu dost škodí. Působí kvůli tomu zdlouhavě, rozvlekle, má výpadky tempa a poměrně slabou gradaci celku. Kdyby se některé jednotlivé "kapitoly" zpřeházely nebo rovnou vyhodily, nic moc by se (nejspíš) nestalo. Marhoul je vysoce schopný (a obdivuhodně zapálený) producent, ale bohužel pouze ucházející vypravěč (ostatně tohle je teprve jeho třetí celovečerák). Ve vícero ohledech je ale NP samozřejmě někde úplně jinde než naprostá většina současné české filmové tvorby. 70 % ()
Tak konzumenti už dostali prostor se vyjádřit, tak teď by snad bylo vhodné, aby k filmu napsal pár slov také největší odborník na této databázi - já. Velký problém mám především s množstvím obdržených ocenění. V jejich záři film působí kvalitnějším dojmem, než ve skutečnosti je. Každopádně, konkurence tento rok byla až nezvykle slabá. V podstatě zbytek snímků tohoto roku stavěl na kvalitním scénáři (Vlastníci), či hereckých výkonech oblíbených herců (Schmitzer - Staříci), tudíž všude, kde to jen trošku šlo, tak Nabarvené ptáče nevyhrálo. Absolutně například nechápu, jak mohlo Nabarvené ptáče získat ocenění za nejlepší zvuk, když jsem si všiml několika momentů, kdy v těch málo dialozích nekorespondoval zvuk s obrazem, což je úplně zásadní nedostatek a něco takového nemohlo přece projít postprodukcí. Výhrady bych si troufl mít i ke střihu, který snímek znovu vyhrál díky slabé konkurenci v tomto ohledu. Jinak se ovšem snímek zcela vymyká běžným českým standardům v rámci technických disciplín. Za naprosto luxusní shledávám zejména výpravu a kostýmy, což byla velká radost pro oči a zcela to přesahovalo běžné rozměry pro český rukopis. Špatná nebyla v konečném důsledku ani kamera, i když mě záběry úvodní honičky hodně vyděsily, protože v dynamické rovině byla strašná, jakmile se ovšem přesunula do statické roviny, ve které setrvala ostatně celý film, tak to byla pastva pro oči. Knižní předlohu jsem nečetl a se scénářem jsem seznámen do té míry, kterou mi předložil samotný snímek. I v tomto ohledu musím říct, že jej přijímám s výhradami. Samotné rozdělení do kapitol mi přišlo jako dobrý nápad a časté výrazné změny prostředí zajišťovali to, že jsem během dlouhé stopáže nepropadl intenzivní nudě. Když už jedna dějová linka vyčerpala svůj potenciál a začala se stávat stereotypní či nudnou, tak vždy přišel významný dějový zvrat a chlapec se ocitl ve výrazně odlišném prostředí. Ve výsledku tedy hezký průlet válečnou východní Evropou, která byla vykreslena jako temný středověk. Jednotlivé životní lapálie, které malý židovsko-cigánský kříženeček zažívá jsou nechutné, odporné a nelidské, přesto se autorovi nepovedlo mě nějakým způsobem vtáhnout do děje a pociťovat během sledování jakékoli emoce. FIlm rozhodně nepovažuji za zbytečný, užil jsem si záběry lidské odpornosti, které se mi zřejmě na dlouho vryjí do paměti, přesto jsem se po celou dobu cítil pouze jako nezúčastněný pozorovatel, nikoli jako součást děje - tohle považuji za nejzásadnější slabinu snímku, který určitě měl potenciál vcucnout, pohltit, sežvýkat a vyplivnout. Takže i když došlo na nechvalně proslulá a mezi lidmi velmi oblíbená témata jako pedofilie a zoofilie (v jedné pasáži dokonce milostný trojúhelník zahrnující obě deviace současně), tak jsem skončil spíše s jemným úsměvem v koutku, než že bych se tím cítil nějak zdrcený. Komu bylo téma snímku blízké, tak bych doporučil spíše tématem velmi blízký, ale emočně vyzrálejší kousek - Jdi a dívej se. [78 %] ()
Nabarvené ptáče může být pro spoustu lidí nudné, dlouhé nebo (zbytečně) brutální, ale každopádně, ať už ho vnímáme pozitivně nebo negativně, to je výjimečný film nejen v českém měřítku, a jsem rád, že jsem ho viděl. Otázkou, asi jako u mnohých, zůstává, chtěl-li bych ho vidět ještě jednou... 80% ()
Je zvláštní, že kamkoliv ten kluk přijde, tam se mrdá na sto a jeden způsob, vraždí a nadává, ale na něm to nezanechá žádnou stopu. Jestli on Joska není trochu psychopat. Docela zamrzí, že si Marhoul nandal do filmu herecký extratřídy jenom proto, aby je nechal předabovat. Každej řekne jednu větu, někdo jedno slovo a někdo vůbec nic, přesto nedokázal naučit svoje herce ani zabučet. Taky chování postav je šíleně nepřirozený. Při délce tří hodin by určitě prospěl i soundtrack, jehož absence filmu v určitých pasážích ubližuje. Dokonce ani emocionální rovina nefunguje, jak by mohla, všem hrůzám války navzdory. Celej film v tomhle případě tvoří nádherná kamera, přesnej střih, světová výprava a silnej příběh, kterej ale mohl bejt podadej mnohem efektivnějším způsobem. Na český poměry je to ale asi nejlepší film za posledních dvacet let. ()
Psychologická zabijačka. ()
Hodně drsné a cíleně vleklé a hluché. V kině bych to asi nedal. ()
Kdybych měl film hodnotit jen po vizuální stránce, byla by to pětka jak vyšitá. Ale co mi zoufale chybí a tudíž to nejsem schopen nějak více bodově akceptovat, je fakt, že mě tenhle film zase až tak neoslovil. Nebo nezasáhl, to vyjde nastejno. Jsou takové pěkné obrazy, plné násilí, které není vůbec tak strašné, jak se psalo, ale celé působí lehce slepovaným dojmem, který zůstává i několik hodin po zhlédnutí. Prostě taková perfektně nasnímaná skládačka osudů, která potěší, ale pod kůži se moc nezaryje. Václav Marhoul je možná cílevědomý člověk, ale na to, abych ho označil výborným režisérem Nabarvené ptáče zdaleka nestačí. ()
Nekonečná přehlídka toho nejhoršího, co jsou lidé schopni provádět jiným lidem (a zvířatům). Jednotlivé kapitoly jsou dost jednotvárné, takže celek je pak ubíjející. Hlavní protagonista v podstatě nehraje, což kromě pár minut v závěru nevadí. Všichni ti slavní herci se tu mihnou na pár minut a zase zmizí. Nejlepší je na filmu výborná práce práce kameramana, podpořená výpravou, kostýmy, střihem, zvukem a dalšími technickými kategoriemi. Někdy je prostě lepší zůstat u knížky (50%). ()
Príbeh je vyrozprávaný v kapitolách a mne osobne sa zdá, že oproti predlohe, tým stráca na sile. Nedokázala som to s tým Joskom úplne prežívať, chýbala mi tam celistvosť príbehu. Spracovanie je dych berúce, kamera dokonalá. 169 minút je síce riadny náklad, ale mne osobne ani jeden záber neprišiel zbytočný. A na margo brutality vo filme, kniha je ďaleko drsnejšia. ()
Ten mlynář už je moc, to je fakt masakr. Ale že bych kvůli tomu odcházel z kina, to fakt ne. Lidi jsou trubky. Jinak brilantně nasnímané, brutální jako už dlouho nic, pečlivě vyprávěný prakticky bezeslovný film, přinejmenším tím, že hlavní postava vůbec nepromluví na ostatní lidi (mluví jen když je sám). Klobouk dolů před tím klukem. U rybářky bych ale asi vydržel (Júlia Vidrnáková) :)) Čvančarovou jsem nepoznal. ()
Pár celkem drsných scén. Jinak vlek a nuď. ()
Kosińského knihu mám rád a tak jsem byl hodně zvědavý, jak se jejího převedení na plátno schopný filmař Václav Marhoul zhostí. Za mne to dopadlo nad očekávání dobře, po řemeslné stránce nemám naprosto co vytknout, naopak, je dost toho co lze obdivovat, kamerou počínaje a zvukem konče. Zdejší časté výhrady k dramaturgii, vývoji hlavní postavy, epizodičnosti vyprávění, pramení patrně právě z neznalosti předlohy, jejíhož charakteru i děje se režisér v podstatných bodech přesně drží a přesto nikde nesklouzává k pouhé ilustrativnosti, nelpí na nepodstatných detailech a vytváří naprosto svébytnou verzi původního příběhu. Nechci srovnávat nesrovnatelné, na to se jedná se o příliš osobité tvůrce, ale výsledné dílo mi ve vztahu k adaptované látce připomnělo Vláčilův "Stín kapradiny" - kongeniální spojení literárního mistrovství a filmového umění. Mimochodem - Lech Dyblik, oblíbený herec Wojciecha Smarzowského, který si tu (k závisti mnohých) zalaškoval s Jitkou Čvančarovou, zde měl mnohem příjemnější roli, než onu zrůdu co hrál ve "Volyni" (tématicky podobném, ale asi tak 20x děsivějším a násilnějším filmu než je "Nabarvené ptáče"), ale škatulku venkovských ukrajinských vidláků mu po těchto snímcích už jen těžko někdo odpáře :-D. ()
Hnusne kruté, násilné a takmer nemé. Takéto filmy nepovažujem za umenie, než by už niesli akúkoľvek myšlienku. Scéna s hnusne mravčiacimi mačkami a následnému vylupovaniu očí mi fakt prevrátila žalúdok naruby. Nehovoriac o fľaške v kunde. Úplne súhlasím s názorom kritika: "Zvláště druhá polovina filmu prý opakuje motivy a charaktery, které se objevily už předtím. Postavy se začínají opakovat a celý děj sklouzává do kolotoče násilí, bizarností, sodomie,..." Presne tak, je to dosť pokrivený film. ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny
Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)
Dny evropského filmu startují již za pár dní
Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)
Nabarvené ptáče považuji za jeden z nejpůsobivějších českých filmů posledních let z několika důvodů: - V rámci producentského záměru a umu dosáhl Marhoul něčeho, co se dosud nepodařilo nikomu z tuzemských tvůrců, a to vytvořit skutečně konkurence schopný film s velkým F, umělecké dílo bez kompromisů, výtvarně vycizelovaný celek, který je sice všude chválen za Vladimírovu skutečně překrásnou a pro mě vyloženě oscarovou kameru, trochu se ale zapomíná na práci Pavla Rejholce, Jakuba Čecha a Viktora Prášila, kteří ukázali, jak se dělá opravdu světový sound design a na výkon celého art departmentu, který pod vedením Marhoula vytvořil naprosto unikátní filmový svět, jenž ten reálný posouvá do určité, těžko popsatelné a jedinečné stylizace. Production value Ptáčete je fascinující obzvláště tím, že se při rozpočtu kolem 180 milionů film jakkoliv nepředvádí, je vlastně v určitém slova smyslu komorní, nesnaží se vyrazit dech svou velikostí. O to větší je uvnitř. - Marhoul se nesnaží co do poetiky o napodobovaní klasik (Lazarová, kompletní Tarr) anebo tvoření paralel s již existujícími, sugestivními filmy o válce (nejčastěji kritiky a analytiky zmiňované Jdi a dívej se), čehož jsem se před projekcí jako divák obával, ale tvoří svébytný svět, který se na násilí dívá zpoetizovaným, subjektovým způsobem, tak moc odlišným od klasicky objektových aranží. Takové scény jsou v Ptáčeti jen dvě (transport a kozáci) a mají svůj význam. - V tom se Marhoul výrazně posouvá od předlohy, kdy si na násilí tvoří vlastní názor, nesnaží se šokovat, což kniha - ať už to pro někoho může být pozitivum či naopak výtka - dělá. Filmová verze pracuje s náznaky, nedořečeností, divákovou fantazií a vše je srozumitelné jen tak, jak je to srozumitelné pro hlavní postavu, nikoliv pro externího pozorovatele. Rozumím odchodům z kina v návaznosti na nepříjemnost takového znázornění, zdají se mi ale směšné jakékoliv názory přibližující Marhoula k maniakálnímu a hloupě sadistickému Gibsonovi (Apocalypto, Umučení Krista). - Film je i střihově velmi atypický, kdy zvolený styl přímo vybízí k pomalému tempu a užívání si překrásných kompozic, namísto toho ale žene kupředu až překvapivě rychle, průměrná délka záběrů nebude větší než 5 sekund a dělení na kapitoly snímek výrazně rytmizuje a také vývojově dělí na tematické okruhy podle toho, co Joska zažívá, učí se a objevuje. Celková délka kolem 2 hodin a 40 minut tak nepůsobí rozvlekle a v lecčems mi připomínala divácký požitek z nové, identicky dlouhé tarantinovky, která se též více než výraznými zvraty vyznačuje studií světa a jeho dopadem na ty, kteří jej obývají. - Jde mimochodem o příklad výborného castingu a práce s ním, kdy se Marhoul nesnaží strhnout pozornost na to, kdo z herců je jak známý - každá z postav je na plátně přesně tak dlouho, jak si žádá tvar samotný; Skarsgard dokonce jen 2 minuty. - Pokud by měla padnout nějaká výtka, pak jen k poslední kapitole, která se mi zdála příliš doslovná a najednou odscizená, i skrze užití až přílišného množství “českých seriálových ksichtů”, které jakoby film na závěr přece jen trochu stáhly zpět k naší kinematografii. Na druhou stranu - pokud scéna, ve které Pavel “Hitler” Kříž hystericky křičí “ty hnusná svině” a mlátí holí do židovského chlapce, nepůsobí jakkoliv trapně, je s Nabarveným ptáčetem něco významně v pořádku. () (méně) (více)