Pán šelem

Pán šelem je pro mě především nostalgická vzpomínka na vůbec jednu z prvních originálních videokazet, které jsme měli doma. Když naši koupili video, mohli jsme si vybrat také jednu videokazetu a my si vybrali tuhle. Jako dítě jsem ten příběh miloval a viděl jej mnohokrát. Jako fantasy dobrodružný příběh pro děti funguje dobře a další rozbory nejsou potřeba. Zpětně přidávám třetí nostalgickou hvězdu. (15.09.2017)

Tyhle filmy jsou byly tak špatné, že musely vsázet na nahotu, aby je aspoň někdo dokoukal do konce. Slátanec, bohužel nikterak efektní, dokonce i choreografie je ubohá a souboje amatérské. Jediný klad je hudba od skladatele jménem Lee Holdridge! Řekl bych, že je to film spíš pro děti i přes ty směšné krutosti. Víc roztomilých zvířátek se objevuje už jen v novodobých animácích pro věkovovu kategorii, která si denně formuje pozadí na těch nepohodlných dřevěných židlích v základních školách...a scénáristu pověsit do průvanu za k***, no jen považte, ve filmu jsou Hunové oblečení jako kompars z Disneylandu a Attlia vypadá jako Batman, kterýmu povadly uši dolů...tyhle filmy dělají ze žánru fantasy žánr s nižším společenským statutem. (25.04.2007)

Koprodukčný dobrodružný fantasy snímok "Pán šeliem" (The Beastmaster) som prvý krát videl niekedy v roku 1988, keď som mal jedenásť rokov. Bola to pirátska kópia na VHS kazete s príšerným dabingom. Moc to veru vtedy na mňa nezapôsobilo. Nudil som sa pri tom. Teraz po viac ako tridsiatich rokoch, keď už mám po štyridsiatke, som si tento titul znova pozrel. Na DVD s profesionálnym dabingom. Ale ani tento raz som nebol nadšený. Opäť som sa pri tom viacej nudil ako bavil. ** (10.04.2019)

Možná by pomohlo, kdybych Pána šelem viděl už jako dítě, protože jediné co by mohlo tuhle fantasy zachránit, by byla nostalgie. Špatné je všecko, od herců, přes děj, lacinou výpravu, až po naivní mytologii. Z celého snímku přímo čiší kouzlo osmdesátek a v nouzi se dá obdivovat krásná Tanya Roberts, ale to je asi tak všechno. Dobrodružství svalnatého Dara z rodu Emurytů je natočené a zahrané tak špatně, že veškeré klady hravě vymaže. Druhou hvězdičku přidávám za spolupracující zvířátka. (25.06.2012)

Light verze Conana, stavějící hlavně na hezčí ženské hrdince a roztomilých fretkách (zaslouživších se o nejdojemnější scénu filmu, možná i slzu uroníte). Možná právě tyhle filmy sledované v dětství způsobily, že tahle forma je pro můj neoblíbený fantasy žánr (opravdu ho nemám rád a číst podobný příběh v literární podobě bych považoval za nezasloužený trest) docela přijatelná. V dětství jsem to určitě viděl (vybavuje se mi sebeobětovací scéna na pyramidě - udivuje mě, že ne vnady Tanyi Roberts), v paměti mi však utkvěl spíše tuším že až třetí díl (ten, kdy se dostanou do naší současnosti). Dneska se mi to zdá již notně naivní ale hlavně zbytečně natahované. Klidně z toho mohlo být minimálně 30 minut vystřiženo a o nic by jsme nepřišli. Strašně se mi líbili netopýří humanoidi, scéna kdy nás s nimi film seznámí má fakt koule a je dost strašidelná. Inu, Coscareli se nezapře. (05.03.2013)