Paříži, miluji Tě

Jde milovat tenhle snímek a děkovat za něj kvůli jednomu jedinému krátkému filmu, který obsahuje? Protože přesně tak to cítím. Krátké filmy jsou točeny opravdovými kapacitami, ale polovička z nich nedokáže na délce 7 minut stvořit něco opravdového a obdivuhodného. Proti nim stojí hlavně Tom Tykwer a jeho True. Neskutečná báseň o jednom vztahu slepého chlapce a začínající herečky. Poprvé mi Tom vyrazil dech zapojením hudby a obrazu do celku, který dává úplně jiný rozměr zpětnému pohledu na jejich vztah. Úderné, citlivé a tolik pravdivé. Podruhé mě mrazilo od prvního pohledu na slepého chlapce, jak zvedá telefon. Potřetí jsem obdivoval lehkost myšlenky, která na 7 minutách působí jako román, který by mohl ještě mnohé vyprávět. Popáté ... Radši se budu věnovat i dalším. Gus Van Sant a jeho segment "La Mairas". Strohé, všeříkající a reálné. Takhle si představuji sedm minut, které řeknou více než 100 stran papíru. Velmi příjemně mě překvapil Joel a Ethan Coen, který i přes stále stejně tvářícího se Stevea Buscemi vytvořil velmi příjemnou záležitost. Chometovi mimové jsou naprosto zvláštní a rozhodně si získají velký obdiv, díky své sympatičnosti. Nesmím ani zapomenout na Alfonso Cuaróna, který natočil svých sedm minut (pokud se nepletu) jako jeden dlouhý záběr bez střihu. Bohužel trochu forma a myšlenka přerostla přes výsledek. Také tleskám američance, která se v posledním segmentu od Alexandera Paynea konečně rozhodne zaletět ze států do města lásky. Segment, který se snaží poukázat na to proč je Paříž městem zamilovaných a krásně tak zakončuje celé dvě hodiny. Jsem moc rád, že někdo přišel s podobným nápadem a zkusil něco nového, jen doufám, že příště bude výběr režisérů a jejich příběhů trochu skromnější a kvalitativně vyrovnanější. (16.06.2007)

Velmi příjemný zážitek, vyladěný především na vlnu pohodové melancholie a milostných záchvěvů. Pokud si odmyslím opravdu pitomou a nesourodou Doylovu Porte de Choisy a situace, kdy si autoři kraťas zaměnili s lacinou kýčovitou agitkou (především Quais de Seine), jsou tu samé více či méně kvalitní a zajímavé malé příběhy, z nichž o hlavu vyčnívá francouzsky šaramantní Sylvain Chomet (tak má vypadat osobitost na ploše několika minut) a fantastický Payneův kraťas, který očima cizinky řekne o Paříži více než většina předchozích povídek dohromady. Osobně mě velice potěšila i Nataliho vampýří blbina, Coenovic tradiční humoreska s "donnyovatým" Buscemim, minimalisticky sugestivní Loin de 16éme a řemeslně výborní (i když obsahově trochu chatrnější) Tykwer s Cuarónem. (10.09.2008)

Osmnáct skvostných miniatur, osmnáct ledovců uprostřed moře lásky. Osmnáct kvalitativně rozverných příběhů, které spojuje jedno město. 1. Montmartre (Bruno Podalydès): Jalová historka s trapně jednoduchou myšlenkou a pointou, jež vyšuměla do ztracena - 60%. 2. Quais de Seine (Gurinder Chadha): První z příběhů emigrantů žijících v Paříži a rovnou ten nejnasládlejší, pohádka jako od Disneyho – 50%; 3. Le Marais (Gus van Sant): Nejtajemnější povídka, která může být jenom o dvou spřízněných duší, ale taky nemusí – 65%; 4. Tuileries (Joel a Ethan Coen): Spojení Steve Buscemi + bratři Coenovi + pařížské metro zní slibně, jenom lehoučce úsměvný střet typického loosera se zamilovaným párem spíše zklame – 70%; 5. Loin du 16éme (Walter Salles a Daniela Thomas): První z menších vrcholů celého projektu, téměř bezeslovný výsek z pracovního dne jedné emigrantky začíná a končí mezinárodně srozumitelnou uspávankou – 80%; 6. Porte de Choisy (Christopher Doyle): Tak tahle pošahanost šla zcela mimo mne, nestačil jsem zírat, kolik nesmyslů lze natřískat do nějakých sedmi minut – 20%; 7. Bastille (Isabel Coixet): Coixetovou snadno poznáte podle typicky posmutnělé nálady a silnému emočnímu náboji, zamrzí ta kapka klišé v závěru – 75%; 8. Place des Victoires (Nobuhiro Suwa): Pozoruhodný výkon Juliette Binoche v lehce snovém příběhu o střetu neposkvrněného dětského světa se smrtí – 75%; 9. Tour Eiffel (Sylvain Chomet): Můj favorit n°1, nadevše kouzelná fantazie z nepopsatelného (neboť slovy pohrdajícího) světa mimů, skoro tak rozkošné jako Trio z Belleville – 95%; 10. Parc Monceau (Alfonso Cuarón): V jediném záběru natočené hříčka s pointou, pro kterou rádi přehlédnete celkovou samoúčelnost – 80%; 11. Quartier des Enfants Rouges (Olivier Assayas): Opět povídka založená na pointě, ale navíc přidávající trpký doslov a fajn výkon Maggie Gyllenhaal – 80%; 12. Place des fêtes (Oliver Schmitz): I při své zkratkovitosti velmi působivý, jakožto smutný pohled do pařížského podsvětí – 80%; 13. Pigalle (Richard LaGravenese): Dvě herecké legendy (Hoskins, Ardantová) hrají suše konverzační hru s divákem i sami se sebou – 60%; 14. Quartier de la Madeleine (Vincenzo Natali): Zpola úspěšný pokus o žánrové zpestření – silně stylizovaná hororová love story doplácí na svou chladnost – 70%; 15. Père-Lachaise (Wes Craven): Překvapivě nehororový, leč nikoliv hororových prvků prostý příspěvek Wese Craven je koncipován jako miniaturní pocta Oscaru Wildeovi (vtipně obsazený Alexandr Payne) – 70%; 16. Faubourg Saint-Denis (Tom Tykwer): Povídka, pro kterou bude Paris Je taime zbožňovat nejvíce lidí – videoklipově sestříhaná historie jednoho vztahu končí dechberoucí větou „I see you“ – 90%; 17. Quartier Latin (Gérard Depardieu a Frédéric Auburtin): Díky sympatickým hercům úhledně nazdobená jednohubka poněkud mdlé chuti – 55%; 18. 14e arrondissement (Alexander Payne): Payne na (pro něj typickém) příběhu průměrné Američanky názorně předvádí, jak snadné je zamilovat se do Paříže a dává konkrétní podobu názvu celého projektu – 85%. Ačkoliv bych minimálně kvůli třem kouskům tohoto přeslazeného dezertu (jako kontrapunkt doporučuji Kassovitzovu Nenávist) rád hodnotil pěti hvězdičkami, musím brát v potaz značnou kvalitativní (i náladovou) nevyrovnanost a doufat v jinou, lepší a komplexnější poctu městu nad Seinou. Apendix: Slovo „rozmanitost“ je na místě, řeší však něco? 75% Zajímavé komentáře: Adrian, Nathalie, DaViD´82, A.Kesher, HAL, wipeout, Lestat (29.04.2008)

║Rozpočet $13miliónov║Tržby USA $4,899,278║Tržby Celosvetovo $17,335,978║ Mozaika ľudských osudov odohrávajúca sa v uliciach Paríža, v réžii tých najrôznejších režisérov z celého sveta, kde každý v krátkom shote(okolo 5min) podáva nejaký ten ľudský príbeh z tohto známeho mesta. Krátke príbehy su rôznorodé, od tých veselších, čo majú aj tendenciu pobaviť a príbehovo aj niečo zmysluplné priniesť, prídu na radu aj trošku vážnejšie, prípadne aj také čo vyznejú takmer do prázdna, takže celý tento projekt ma kolísavú kvalitu ale z väčšej časti našťastie dokáže zaujať a priniesť určité príbehové osvieženie od všednej čisto komerčnej produkcie. /70%/ (07.05.2009)

S přítelkyní jsme si udělali hezký večír. Pizza, vínečko a film Paříži, miluji Tě. Očekávali jsme totiž fantastický romantický příběh, nebo v tomto případě hezky natočené romantické příběhy. Nakonec jsme ale dostali ze začátku neskutečně nudné scény, herce, příběhy a nápady, kdy Paříž sice v hledáčku je, ale spíše jen obrazně, než prakticky. Zklamán jsem film nakonec dokoukal sám a i když tam pár zajímavých nápadů bylo, ve výsledku mě to prostě nezaujalo. Koncept dobrý, režisérů hodně. Možná je to právě ten problém. Pořád tomu ale odpad dávat nebudu. Nezapomenu totiž na dvě úžasné povídky: tu o mimech a o slepém klukovi. Ty mě dojali...na 14 minut z celého filmu je to ale zatraceně málo. (26.10.2010)