Uvnitř tančím

Určite to nebolo také skvelé, ako hovorí hodnotenie. Ani z pozície drámy, ani z pozícii kvázi komédie. Postava Roryho mi skôr pripadala úplne mimo, človek nezmierený s osudom, ktorý robí naschvály iným. A potom zakomponovanie tragédie do filmu bolo len umelým tlačením na divákove city. (25.04.2016)

Za plánované útoční na city jedna hvězda dolů. Ano, i já jsem ronila krokodýlí slzy, přiznávám. Při konečném účtování to ale filmu jednoznačně uškodilo. (16.07.2009)

Kdepak, kdepak, tohle nemá v top 200 vůbec co dělat. Neříkám, že je to vyloženě špatný film, ale já jsem tomu nevěřil ani kolečka od vozíku, natož aby ve mně vzplanuly nějaké silné emoce. Ke všemu mi vadí, když samotný námět filmu vybízí k vysokému hodnocení, vždyť jsou tam chudáci na vozíčku, to nelze hodnotit jinak. Taky s nimi soucítím, to je jasné, ale tohle prostě nebylo tak úžasné, jak se to tu servíruje. Ono taky zahrát člověka na vozíčku není nic jednoduchého a tihle chlapci teda zrovna přesvědčiví nebyli. Romola se mi líbila, chvílemi jsem se i zasmál, ale o nějakých emocí tady nemůže být ani řeč. Bohužel :( (16.01.2010)

Jeden z nejpůsobivějších filmů, které jsem v poslední době viděl. A není se čemu divit! Něco tak silně emocionálního pochází prostě z jedné z nejlepších (ba i nejlepší) produkcí - britské. Odjakživa říkám, že Briti dokážou skloubit hodně věcí najednou a přitom nedopustí, aby se z toho stala nepřehledná motanice. Příběh dvou tělesně indisponovaných mladíků, kteří ikdyž nemůžou chodit, tak se snaží žít svůj vlastní život. Život, ve kterém se nechtějí řídit zbytečně svazujícími pravidly. Rory je opravdu svérázný charakter, který se skvěle doplňuje s "uťáplým" Michaelem, jemuž změní celý svět "vzhůru nohama". Žijí si svůj život bez pravidel, ale každý ví, že tohle i při nejlepších podmínkách nelze. Co se obsazení týče, tak tleskám a to hodně. McAvoy i Robertson se do rolí opravdu vžili a působili více než přesvědčivě. A Garai působila příjemně a nebyla to žádná hysterická fiflena. Námět je, jak už jsem říkal, působivý a silný a zvládnutý byl, co si myslím já, skvěle. A hudba byla opravdu pastva pro uši, hlavně úvodní a závěrečná skladba. Zkrátka další produkt "britské elegance", který na mě zapůsobil ve všech směrech, neatakoval mě zbytečnými blbostmi a vůbec mě nenudil. "Uvnitř spokojeností tančím"! (04.05.2010)

Tak mě to zase dostalo, je to tak. Ikdyž ten film viditelně hraje na city, mě se proste líbil a dostal jsem to, co jsem měl. Rory je frajer, jeho nástup na scénu byl vynikající, hláškující rebel, který si užívá života a nic mu nedaruje. S Michaelem se skvěle doplňovali a nejedná scéna mi způsobila, že jsem měl slzy na krajíčku. Važte si toho, že chodíte. Film se mi líbil i proto, že mám v rodině taky postiženého klučinu a vím jaké to je se o něho starat a tak. Vážně skvělý film. (07.12.2013)

„Nezazlívejte mu jeho skutky, neboť v srdci toužil naplnit vaše přání.“ Téhle cesty do Irska jsem se trochu bála, podobný film – Nedotknutelní (2011) – nastavil laťku hodně vysoko, přestože, paradoxně, vznikl až výrazně později než tento snímek. Bála jsem se sentimentálního příběhu, který bude útočit na naše city a bude nám ukazovat, jak se postižení hrdinně perou se svým těžkým osudem (všem postiženým se rovnou omlouvám, nebylo to myšleno zle. Všichni, kdo dokážou vzít osud do svých rukou, mají moji nejhlubší úctu), ale nemám ráda filmy, jejichž jediným cílem je zaútočit na divákovy city a potažmo a především na jeho peněženku. Tohle ale v žádném směru není ten případ. Drzého Roryho „kupte mrzákovi Harleye Davidsona“ O’Sheu, v excelentním podání Jamese McAvoye, nelitujete ani okamžik, vlastně tak nějak zapomenete, že je to mrzák na vozíčku, který může hýbat jen dvěma prsty. A pokud jde o hlavního hrdinu Michaela (prostě neuvěříte, že Steven Robertson není ve skutečnosti postižený) - jen v němém úžasu sledujete, jak se mění ze zakřiknutého klučiny v člověka, který si začíná uvědomovat svou vlastní hodnotu. Bez patosu, bez vydírání, bez velkých gest. Tak prostě, jak prosté to v životě je. (Challenge Tour – duben 2015) (20.04.2015)

Tenhle film na mě zapůsobil ze dvou stran. První je ta, kterou tu všichni opěvujou, a vlastně je to celá ta kvalita snímku, ta lidskost a tak, ale na druhou stranu mi přijde, že takovejch filmů vzniklo už hodně a hned od začátku je děj v určitý rovině předvídatelnej. (07.06.2010)

Malý princ s modrýma očima, blond vlasy, mluvící cizí řečí a na vozíku, bloudí ve vlastním nemohoucím těle i v pustině neschopnosti dorozumět se. Nakonec dosáhne svého cíle. Nezíská sice lišku, ale uvědomí si, že musí cítit zodpovědnost. Sám k sobě.____ Anglosasové prostě umí točit filmy o postižených, Jižani by to podali tklivě, Slovani možná až drasticky bezútěšně, tohle ale byla téměř vyvážená směs ironie, plíživé tragédie, drásavě trapných scén i velmi nenápadně něžných. Dva kluci na vozíčku se v ústavu nemusí vypořádávát s Velkou sestrou, ale s nemožností žít svůj vlastní život. Pravidla ústavu jsou sice rozumná, ale ne jejich. Soukromí je pro ně naprosto nedostupné. Vždycky a všude potřebují někoho, kdo by jim pomohl. Nemůžou rozhodovat o tom, čím se mají bavit, dokonce ani o svém účesu. Scény z koupání jsou beze slov, ale plné napětí (většinou ne sexuálního).___ Film přímo hmatatelně zobrazuje nesnesitelnost třeba dobře míněného soucitu, vášnivou touhu po svobodě i nesmělé pokusy o osamostatnění. Vadily mi ale občasné patetické monology, které spíš šustily papírem, než by připomínaly dialog dvou skoro-puberťáků. /29. 2. 2011/___ Ještě mne napadlo, že zdraví lidé kolem dvojice hlavních hrdinů se většinou nechtějí chovat špatně, jenom prostě nevědí, jak se obracet na dva kluky na vozíku a brát je přitom po psychické stránce jako každého jiného, jen se zřetelem na tělesné postižení. Že to není samozřejmé a možná ani jednoduché až legračně názorně vystihuje produkční počin televize Cool, která film Tančím v nitru zařadila do dramaturgické řady filmů se tituly jako Tyranosaurus - zkáza Aztéků, Vetřelec kontra predátor a něco jako Nebezpečná chapadla. Čili mimoděk coolovští dramaturgové dali najevo, že lidé na vozíčku patří k věcem odlišným, prapodivným, nehezkým až zrůdným a smrtelně nebezpečným. Možná jsem s touhle úvahou zašla moc daleko, ale Cool to fakt dala do jednoho týdne v rámci Filmů od pondělí do čtvrtku. Docela hnusný, byť možná jen podvědomý postoj, což? /1. 3. 2011/ (01.03.2011)

Tolik beznaděje. Představa, že bych si nemoh dojít ani na WC.... VELICE kvalitní film, ale stačí mi ho vidět jednou. 85% (07.07.2010)

For Me 82% (08.08.2008)

Za poslednich 30 minut musim dat plne hodnoceni. Na konci sem jen ziral do prazdna a premyslel. Btw Nipper: v Anglii maji prece volant na druhe strane :) (29.09.2008)

Rory O'Shea. Uvězněn ve svém těle je rebelem toužícím po svobodě. A při sobeckých snahách získat tuto svobodu osvobodí druhého člověka. Lehounce komediální film navzdory citově-vyděračskému závěru zvedne náladu. Vynikající James McAvoy a Steven Robertson. Rory O'Shea is here! (16.07.2008)

dival jsme se na to s filmovejma barbarama ktery na konci filmu rekli posledni pul rok sem videl sentimewntalni sracky ale tohle je jeste horsi.... ja se mbyl nadsen hezky citlivy film velice dobry McAvoy (05.06.2008)

Neuvěřitelně působivé drama o lidech, kterým nebyl osud příliš nakloněn a přesto, že dýchají ten samý vzduch jako my, ostatní smrtelníci, stále narážejí na nejrůznější bariéry a předsudky. A možná i díky tomu pak umí projevit lásku, ocenit přátelství a uznat vděčnost daleko lépe než většina "normálních" lidí. "- Rory O'Shea was here. - Rory O'Shea is here." 85% (27.10.2008)

Úžasný film, přesně podle mýho vkusu. Příběh dvou kamarádů na vozíku mě fakt dojal. Výborný obasazení, hudba, co k tomu dodat ... (14.03.2007)

Jaké přídavné jméno pro tenhle film? Jednoznačně SILNÝ. Tohle je strašně silný příběh, který dojme snad každého, kdo není úplně bezcitnej. Ovšem na druhou stranu to není film, u kterého byste smutně brečeli a odcházeli v depresích. Spíše si uvědomíte (ač to zní jako ohrané klišé, tak je to prostě pravda), že můžete být rádi za to, co máte. A že zvládnout se dá hodně věcí, i když se můžou zdát sebevíc těžké. Tenhle snímek je nejen upřímný, ale obsahuje i nádherné herecké výkony, skvělou režii a krásnou hudbu. V podstatě mu nemám, co vytknout, snad jen ta snaha dojmout za každou cenu tu byla trochu znát, ale na druhou stranu to opravdu není žádný takový ten "americký doják", ale kvalitní, civilní drama, kde se netlačí na pilu. Čistých 5* to asi není, ale v tomhle případě si rád přidám. 90%. (24.01.2011)

V jedné epizodě seriálu "Extras" Kate Winslet vysvětluje, že pokud chce člověk dostat oskara, musí hrát ve filmu o holokaustu, nebo eventuelně "kripla"... viz. Daniel Day Lewis v "Moje levá noha"... Na filmy o postižených lidech už si bohužel zvykám a bojím se, že i v této oblasti příjde čas klišé. "Uvnitř tančím" je přes to jak jsem začal dobrý film, herecky dokonce brilantní - jeho "poloměr průniku" někam až do mého srdce nebo hlavy ale není dostatečný. Možná si ke mně příjde (nebo přijede) později, možná ne - můj první dojem je takový, že jsem viděl docela kvalitní evropský snímeček, který je na ČSFD velice nadhodnocen... 7,5/10 (06.08.2008)

velmi silný tragikomický příběh o dvojici kamarádů na vozíku (Rory je komplet ochrnutý /až na dva prsty pravé ruky, jimiž ovládá vozík/ a Michael má mozkovou obrnu), kteří se rozhodnou opustit ústav a zkusit žít na vlastní pěst.. po famózním začátku film ale postupně trochu ztrácí tempo, takže "jen" 4* (06.10.2008)

Jsou filmy, které více či méně zapůsobí na diváka, kterému tak jejich poselství utkví v pamětí na hodně dlouho. Při sledování tohoto filmu se mi vynořovaly jisté otázky z minulosti, které sice neměly s filmem nic moc společného nicméně .. byly tady a zejména kvůli tomuto působení mě toto drama o oslavě nespoutané lidské duše, která překračuje bariery (fyzické, psychické i sociální) a to doslova, naprosto dostalo. (28.06.2009)

"Můžete mi podat ruku nebo políbit prdel, ale nečekejte, že vám to oplatím !!" ;) (12.09.2013)