Bathory

Čachtický hrad stojící dolomitovém kopci nad obcí Višňová jsme navštívili roku 2010 a po dlouhých letech se nám tak splnil jeden z našich snů, kdy jsme toužili stanout na tomto tajuplném místě. Auto jsme zaparkovali půl kilometru od hradu a vydali se vstříc hradu. Krásný pohled na zříceninu se nám naskytl, když jsme přišli blíže k hradu a potom jsme již vstoupili první branou do hradu, následovala druhá brána a vstup na nádvoří. Zde nás přivítal pán, ze kterého se vyklubal spisovatel věnující se fenoménu Čachtické paní. Andrej Štiavnický nám pověděl o historii hradu i Alžbětě Báthory – zaníceně vyprávěl nejméně půl hodiny. Poté jsme si prošli sami tuto krásnou zříceninu a když jsme se vrátili zpět k bráně , koupili jsme si od spisovatele 3 knihy s jeho vlastním věnováním za 30 euro. Spisovatel nám vyprávěl právě i o filmu, který režisér Juraj Jakubisko natočil o dva roky dříve, čímž oživil zájem i o samotný hrad, který se poté konečně dočkal nejnutnějších oprav a začalo se na něm vybírat vstupné. Andrej Štiavnický rozhodně nesouhlasil s názorem pana Jakubiska, který vylíčil Alžbětu Báthoryovou jako nevinnou oběť spiknutí, které ji mělo připravit o obrovský majetek, jenž vlastnila zejména v Sedmihradsku, dnešním území Rumunska. Režisér prohlásil : Mimořádná osobnost Alžběty Báthory zaměstnává historiky už po staletí. Ještě dnes, bezmála čtyři sta let po její smrti se pohledy na její život a vinu rozcházejí. V Guinnessově knize rekordů je uváděna jako největší vražedkyně v dějinách lidstva. Po přečtení publikovaných děl a prostudování historických materiálů jsem dospěl k odlišnému závěru. Podle mne byla tato renesanční, inteligentní a vzdělaná žena obětí těch, kteří prahli po jejím majetku. Film je příběhem o Alžbětě a její nenaplněné lásce k slavnému italskému malíři Caravaggiovi, o manželském poutu nejmocnějších uherských rodů Báthory a Nádasdy a o intrikách palatína Juraje Thurza. Spisovatel se však dušoval, že jako autor knih o této údajné masové vražedkyni prostudoval v archívech velké množství dobových dokumentů a byl jednoznačně o vraždění této šlechtičny přesvědčen. Jenže my jsme film z roku 2008 neviděli a teprve o několik měsíců později jsme si jej koupili rovnou na blu-ray disku a samozřejmě jsme se na něj podívali. Hned na začátku nás uchvátila počítačová animace, díky níž hrad nabyl své krásy ze 16. století. Samotný děj jsme nějak moc neřešili a o i když jsme byli v té době doma spíše přesvědčeni o vině Báthoryové, film jsme si náležitě užili a docela se nám líbil. Musím ocenit krásné kostýmy, působivé exteriéry, mnoho scén bylo natočených v zimě, což určitě nebylo pro štáb jednoduché a film získal několik ocenění na evropských festivalech. Uplynulo několik let a abych mohl napsat zasvěcený komentář, případně upravit původní ohodnocení filmu třemi hvězdami, rozhodli jsme se na něj podívat znova. Jenže ouha, disk nefungoval ani v našem přehrávači ani v jiném a tak jsem musel film shánět znovu. Podařilo se mi to po měsíci na Slovensku, kde jsem jej koupil za poměrně velké peníze, ale co už, v životě jsem utratil více peněz za jiné hlouposti. Když modrá krabička doputovala k nám do Olomouce, pochopitelně jsme se na něj podívali podruhé. Prvotní překvapení bylo sice pryč, ale za ty léta se mi z hlavy vypařilo spoustu detailů a tak jsem si průběh děje docela užíval. Režisér rozdělil snímek na tři části, přičemž v každé hrál důležitou roli vždy někdo jiný, nicméně ve středu událostí se nacházela pokaždé Alžběta Báthoryová, kterou naprosto dokonale ztvárnila Anna Friel. Role domnělé vražedkyně jí podle mne velice sedla a pokud bych si měl paní baronku z Čachtic nějak představovat, vypadala by právě jako Anna, včetně její postavy, trpkého úsměvu a hrudníku. V první části filmu jsme se přenesli do doby na přelomu 16. a 17. století, kdy Evropa válčila s Turky a Uhry byly tehdy jakýmsi nárazníkovým pásmem, přes které muslimové nesměli projít. V těchto válkách se proslavil manžel Alžběty jménem Ferenc Nádasdy, jehož si zahrál Vincent Regan a postupně se z něj stal legendární černý bej. I když se oběma narodilo několik dětí, za těch 10 let válek doma takřka nebyl a paní se na hradě v Čachticích musela postarat sama o sebe i o poddané na svém ohromném panství. Společnost jí dělal zajatý malíř Merisi Caravaggio alias Hans Matheson, který namaloval její portrét a baronka se do něj postupně zamilovala, neboť byl úplným opakem obrazu svého manžela - slušný, klidný, milý a zdvořilý. Relativně poklidné okamžiky na Čachticích rozvířilo jen občasné nalezené nějaké zabité dívky, z čehož síly nabírající katolická církev začala nenápadně obviňovat protestantskou baronku. Proto byli na území Uher vysláni kardinálem dva mniši, které si zahráli čeští herci Jiří Mádl a Boleslav Polívka. Právě tyto dvě postavy mi do děje vůbec neseděli - ze začátku sbírali důkazy proti Báthoryové, později v poslední části filmu jí naopak pomáhali před dopadením a uvězněním. Navíc starší mnich byl jakýmsi vynálezcem ve stylu Leonarda Da Vinciho, ale objevy elektrického osvětlení, padáku či kolečkových bruslí v tomto historickém filmu z konce 16. století působily přinejmenším trapně. Před koncem první části baronka jednoho dne odjela na návštěvu i s italským malířem, kterého se po krátkém návratu z války Nádasdy chtěl zbavit a tak jeho přítel a spolubojovník Juraj Thurzo v podání skvěle odporného Karla Rodena otrávil pohár s vínem, který dal malíři vypít. Alžběta však byla rychlejší, vytrhla mu sklenici z ruky a část obsahu vypila. Alžběta stála na pokraji smrti a malíř putoval do vězení. Na její záchranu byla povolána vědma a kořenářka Darvulie, kterou si zahrála Deana Horváthová, oblíbenkyně Juraja Jakubiska. Začala tak druhá část filmu, ve které hrála důležitou roli právě čarodějnice, která baronku dokázala pomocí různých lektvarů zachránit a poté jí i nadále léky podávala, čímž v dobré víře ovlivňovala barončino chování i její vzhled. Šlechtična se koupala v bylinkách, které vodu zbarvovalo do červena a zachovávalo její mladiství vzhled, což si lidé tehdejší doby vysvětlovali po svém a považovali baronku za upírku či vražedkyni. Mezitím italský malíř po svém uvěznění zmizel kdo ví kam a Thurzo neustával ve svém intrikánském chování. Události postupně začínaly nabírat na dramatičnosti a nakonec se mezi baronkou a Thurzem rozvinula upřímná nenávist, což vedlo k dalším podlým činům. Mrtvoly začaly přibývat, chování baronky bylo podivné a vše směřovalo do třetí a závěrečné části, ve které Darvulie zemřela ve vězení. Došlo i na opětovné setkání Alžběty s Caravaggiem, byla to však jen krátká a potažmo snad jediná příjemná událost ve zbytku jejího života. Thurzovi byla totiž věnována právě závěrečná část a když se stal nejdůležitějším pobočníkem krále Matyáše, kterého si střihl slavný italský herec Franco Nero, rozvinul palatín intriky naplno. Za pomoci svých věrných přisluhovačů i některých příbuzných Báthoryovců dokázal uvést podezření ze spáchání několika desítek zabití, kterých se měla Alžběta dopustit na svém hradě. Podle legendy mučila své služky i dívky z okolí hradu a po jejich zabití se koupala v jejich krvi. První informativní vyšetřování začalo v březnu 1610. Zanedlouho poté, co ji palatin Juraj Turzo 29. prosince 1610 přistihl při činu v Čachticích, byl započat dne 2. ledna 1611 soudní proces v Bytčanském hradu s pomocníky Alžběty Báthoryové. Samotná baronka nakonec před soudem nikdy nestála, jelikož zemřela v domácím vězení na hradě Čachtice. I po shlédnutí filmu tak v našich hlavách koluje otázka : Byla legendární uherská hraběnka Erzsébet (Alžběta) Báthoryová (1560–1614) opravdu největší vražedkyní všech dob nebo ženou, která se pro své bohatství a šarm stala terčem politicko-mocenských intrik? Určitě se to asi nikdy nedozvíme, ale vy se dozvíte mé hodnocení snímku Bathory, který ode mne získal tři čachtické hvězdy ***. (30.04.2019) (méně) (více)