Strážci - Watchmen

Mohlo to být i horší, což o to. Vtěsnat megalomanskou Mooreovu předlohu do divácky přijatelného a zároveň kasovně úspěšného filmu je úkol hodný dr. Mannhattana, ne tak klipaře Snydera. Při úžasné titulkové sekvenci zřejmě vypotřeboval všechnu svoji kreaci a umění zkratky (je v ní představena celá historie vigilantů s kongeniálním hudebním podkresem Boba Dylana). Ale pak už to jen upadá... Mnohé je nevyřčeno, postavy jen letmě načrtnuty (hlavní padouch má všehovšudy 3 scény) a proto nepůsobí závěrečný klimax, jak by měl. Herci se rozhodně snaží, Earle Haley se stane bezesporu kultem (jako Joker, třebaže je nesrovnávám) a i kritizovaný Matthew Goode mi do té role sedl jak ulitý... Ještě k tomu závěru: v komixu je šíleně překombinován, zde je to opravdu jediný světlý bod, kdy se film od adaptace vzdaluje a přitom jí neubližuje... Ale stejně nevím, jestli mám být rád, že vidím své oblíbené dílo rozpohybované obrázek od obrázku bez nějaké přidané hodnoty s minimem myšlenek nebo zklamán, že to - možná, třeba - šlo udělat o trošku líp. (S TDK nesrovnávat, Batman má za sebou sedmdesátiletou mytologii, kterou mohli Nolanovi upravovat a pohrávat si s ní, tady nic takového není) (06.03.2009)

Nejsem nějaký velký fanda komixů ani komixových filmů a už vůbec ne jejich znalec. Ale hned po úvodní akční scéně (podbarvené nádhernou poetickou písní Unforgettable) a následující velmi netradiční titulkové sekvenci, která nás provede (lehce upravenými) novodobými dějinami USA a jejich Strážců (podbarvené Dylanovým Times They Are A-Changing) mi bylo jasné, že se dívám na něco výjimečného. Kromě velmi netradiční (na komixový nebo akční film) dějové struktury a hudebního doprovodu (kromě dobových písní mě ohromě zaujala sekvence podbarvená Philipem Glassem) mě zaujalo celkové zpracování a kamera, používání zpomalených sekvencí tak, že mi to vůbec nevadilo, celá vizuální atmosféra a zvuk, syrovost ale i poetika... A po asi dvou hodinách užívání si Strážců mi došlo, proč se mi to vlastně tak líbí - vlastně po celý film chybí záporak, velkej padouch, prostě někdo, komu by hrdinové chtěli nakopat zadek, ale ona chybí vlastně i nějaká ta "krásně" kladná postava. Všichni Strážci mají svou minulost, která opravdu není zrovna zářivá, takže to do toho, co si obvykle představíme pod pojmem "komix" má opravdu hodně daleko. Takže přestože jsem komix nečetla (a řadím se tím do potenciálně velmi špatné cílové skupina, podle Tetsua), film mě nadchnul. Je jiný, složitý, filozofický, přitom akční ale pořád zábavný! (11.03.2009)

Snyder má sice olbřímí talent, ale naprosto nechápu proč svou kariéru buduje na tom, aby okopíroval (ukradl?) práci někoho jiného. Nejdříve Romero, poté Miller a nyní Moore. Ten to odskákal nejhůře, protože předtím si dal Snyder aspoň tu práci dát do svých "remaků" něco vlastní invence, úhel pohledu, prostě něco z něj (a pak to má aspoň nějaký smysl). Ovšem po něčem takovém tady není ani stopy. Když budu mít doma reprodukci Rembrandtovy Noční hlídky "made by Ikea", tak se přece nebudu chlubit tím, jaký je ten plagiátor originální a vizionářský umělec. Mohu třeba uznat, že si s tím dal piplavou práci, a že něco musí umět, protože kdejaký fušér by to nedokázal, ale originál je prostě originál. A kdyby vzal Snyder full HD kameru, pustil jako podkres CD s provařenými hity a p-o-m-a-l-u nasnímal předlohu, tak to vyšlo na stejno. Sakra Zacku, zkus taky konečně již někdy NĚCO SVÉHO! Předem díky. Předchozí spílání se týká Snydera a pouze Snydera, nikoli tedy Watchmenů (ehm, není to dvojité množné číslo?) jako takových. Jak jsem psal - je to naprosto shodné s předlohou, která je dokonalá, takže logicky i jejich celuloidová verze "jedna k jedné" musí být dokonalá. Tedy až na to, že je svým způsobem zhola zbytečná, protože ilustrace k ilustrované předloze je adaptací zbytečnou. Ale přesto dokonalou. No, to se už trochu točím v kruhu. Takže proč dokonalá? Protože Strážci jsou jako Rorschachův test. Můžete v nich vidět nudu, historii lidstva, cool scény, kozy, rádoby cool scény, žádné akční scény, penisy, explicitní násilí, honění si vlastního ega, laciný vizuál, ohromující vizuál, příliš dlouhou stopáž, příliš krátkou stopáž či přesah, který by vystačil na most přes La Manchský kanál. Prostě co chcete. Akorát nevím jestli mám ponechat to plné hodnocení či dát odpad! Oboje tomu plně sedne. Chtěl jsem dát i tři, ale kompromis tady není řešením. To by mi Rorschach dal co proto. (09.03.2009)

Největší překvapení za poslední roky. Snydera tak úplně nemám rád (300 potvrdí) a komiks neznám, čili se zdálo být zaděláno na prvotřídní čelní srážku. Jenže po absolvování tří hodin a třiceti pěti minut ve světě Watchmen jen v úžasu smekám. Smekám před tím, jakou narativní strukturu si Snyder vyvolil, jak upřednostnil bohatou mytologii před přímočarou zápletkou, smekám před hloubkou jednotlivých postav, smekám před naprosto geniálními kompozicemi (Hollisův poslední souboj, v němž se mu promítají slavné údery jeho života, Rorschachovo obrácení v masku v doupěti pedofila), smekám před tím, jak pro mě nestravitelný fetišismus a efektaření transformoval Snyder v neskutečně koherentní a esteticky vybroušený celek (titulková sekvence radikálně valchuje, nemám slov), smekám před začleněním čistě komiksové vložky Black Freighter, která fantasticky souzní s celkovým laděním filmu... smekám, i když je tam tam pár zbytečných záběrů, pár vyšinutých vazeb a zbytečných onanií. Smekám před filmem, který řadím vedle Nolanových Batmanů mezi tři nejlepší komiksárny, které kdy spatřily stříbrné plátno. Ani nevím, jestli být smutný, že jsem to neviděl v kině, protože ty bezmála 4 hodiny u televize byly téměř duchovním zážitkem čirého vytržení z post-moderní mytologie... (22.03.2011)

Od Temného rytíře neuplynul ani rok a zástupy lidí najednou křičely, že jsou Watchmen na komiksové poměry až příliš seriózní a tím pádem směšní. Na straně druhé se ale Batmanovy nastolené vizuální linie drží natolik pevně, že je Snyderovo dílo najednou na vážné drama příliš barevné. A předsudky se kromě puritánské části společnosti začaly dotýkat i běžného diváka, který najednou nedokáže překousnout pár neurážejících "modrých" záběrů. A uniká tak potěšení z brilantní adaptace, mistrovské režie a hereckých výkonů, které neruší, ale naopak přesně naplňují jednotlivé charaktery a bezchybně tak ruší všechny dosavadní superhrdinské škatulky. Strážci jsou v mých očích veledílem, které paradoxně předběhlo dobu. Jsou moderně a i přes svou štědrou stopáž velmi zručně natočení, ale jejich vzpomínková melancholie v žánru své místo ještě nemá. O to snáze se ale můžou stát nedotknutelnou modlou pro všechny, kteří je přijmou. (12.03.2009)