Expres

Dojemně americkej životopisnej film, kterej se nějak moc neodlišuje od všech těch americkejch životopisnejch filmů. Našli si prostě někoho (nejlíp černocha, kterej něco dokázal v době rasovejch předsudků) a jeli podle klasické osnovy. Podkreslili to často dojemnou hudbou, která taky ničím nevynikala, a nechali negra, ať si žije svůj filmovej životopis. Vysoká frekvence slova negro je vždy zárukou, že publikum bude černochovi držet palce. Mě americkej fotbal neříká nic moc, maximálně tak že ti vylízanci, co to hrajou, jsou asi tak trošku huga, ale určitě vím, že to nebylo lepší než třeba Vítězové a poražení nebo Poslední skaut, který teda nejsou životopisný, ani podle pravdy, ale jsou to určitě chytlavější snímky o americkým fotbalu. (04.04.2009)

Jedná se o (v určitých ohledech) přeslazený a historicky nepřesný životopisný film o ohromném talentu amerického fotbalu Ernestu Davisovi, který v době otevřené nenávisti proti afro-američanům dokázal získat Heismanovu(?) trofej pro nejužitečnějšího hráče univerzitního fotbalu. U nás americký fotbal téměř nikdo nezná a já nejsem výjimkou, přesto se ve filmu ukáže několik dalších legendárních jmen fotbalu - Jim Brown, Floyd Little nebo trenér Ben Schwartzwalder(?). Z hlediska historických nepřesností je zápas v Západní Virginii (Mountaineers) úplně vymyšlený a žádné takové projevy rasismu tam údajně neprobíhali (ve filmu ho na zemi mlátí hráči, lidi po nich řvou, hází bordel atd), naopak nejtěžší zápas (ze sportovního hlediska) byl proti rivalům z Pennu, což ve filmu zfoukli nějakým rychlým záběrem a jasnou výhrou o 30 bodů (což ve skutečnosti bylo o 2 body). Naopak to v Texasu se mi to zdálo reálné, akorát scéna po zápase, jak v rámci solidarity šli do černošskýho baru ... tak takhle to vážně nebylo :)) Je škoda, že Ernest Davis zemřel na leukémii v tak mladém věku, protože určitě mohl přepsat dějiny ještě dál.. Po opakovaném shlédnutí měním rating ze 4* na 5*. (27.07.2014)

Hodně to připomíná Vzpomínku na Titány. Jak by také ne, když je film v podstatě úplně o tom samém, jenomže teď je to z pohledu hráče. Opět sledujeme příběh o složitém prosazování afroameričana ve fotbale v době rasové nesnášenlivosti (obzvláště na jihu USA), kdy nestačil jenom talent a touha po vítězství, ale museli jste mít i správnou barvu kůže. Mám rád sportovní filmy založené na skutečných příbězích, v poslední době se ale v kině setkáváme převážně jenom s fotbalisty, což samo o sobě není úplně špatné, ale dochází k tomu, že filmy si navzájem silně konkurují a vy si prostě chtě nechtě říkáte, že tohle jste už někdy někde viděli. (10.10.2010)

Výborné sportovní drama podle skutečného příběhu jednoho z nejlepších hráčů historie amerického fotbalu Ernieho Davise. Ale není to zdaleka jen sportovní drama, ale současně i drama rasové. Mám rád filmy podle skutečných událostí, sportovní obzvláště a i když americký fotbal není zrovna mým šálkem čaje, tenhle snímek mne plně zaujal od začátku až do konce. Příběh byl strhující, sportovní scény více než realistické, výkony hlavních hereckých představitelů nezapomenutelné, akorát z toho tehdejšího rasismu bylo člověku poněkud šoufl. Přiznám se, že jsem neznal tehdejší nepsané pravidlo, že černoch s míčem za zadní (skórující) lajnu v některých oblastech absolutně nepatří. (19.08.2018)

Tento športový film mi prišiel vcelku nudný a neoriginálny. Ďalší z rady filmov o rasovom probléme v 60.tych rokoch. Videl som ich už toľko, že pokiaľ sa nejedná o vyložene kvalitný film, tak ma film proste unudí. I keď športové filmy mám celkom rád, americký futbal ma nikdy nebral. Je to pomalý a neustále prerušovaný šport, rovnako ako baseball. Okrem Dennisa Quaida, ktorého mám celkom rád, nieje vo filme žiadna známa tvár a to je ďalší problém, pretože to Dennis sám ťahať nezvládal. Film má navyše o niečo viac než dve hodiny a to už je riadne utrpenie. Takúto stopáž si zaslúžia len kvalitné snímky. (17.02.2015)