Resident Evil: Afterlife

Po výborné trojce pokles o několik úrovní níž. Paul W. S. Anderson chtěl natočit neskutečně cool film plný akce a pomrkávání na fanoušky, místo toho ovšem vzniknul téměř až neskutečně blbý film. To by u Andersona ještě nebyla žádná novinka, vždyť první Resident nebo Rallye smrti byly vlastně taky stupidní filmy, ale dalo se na to koukat, protože se to nebralo zas tak vážně. Tady už to ale Anderson ale vážně bere. Příběh je stupidní vykrádačka pátého dílu herní série. Akce nemá drajv, je nezáživná a už druhá ze zásoby miliónů zpomalovaček začíná přinejlepším nudit, v horším případě lézt na nervy. A je celkem zajímavé, že i když se ve filmu pořád něco děje, tak je to nehorázná nuda. To se jen tak někomu nepovede. Anderson navíc nepotěší ani herní fanoušky, protože z hlavního záporáka Weskera udělal naprostýho idiota a některé postavy či zombíky ze hry přivádí na plátno tak idiotským způsobem, že to snad ani není možný. Prostě se na tom plátně ta postava objeví a hotovo, proč někomu vysvětlovat, kde se tam vzala. Sudé díly prostě v této sérii nevycházejí a společně s katastrofální Apokalypsou se Afterlife řadí do podprůměru herních adaptací. Po třetím dílu a Andersonově předchozí Rallye smrti je to ale velká škoda. (11.10.2010)

Překvapivě dobré i ve dvojrozměrném podání. Anderson se svým místy meditativním pojetím blíží nálepce "béčkového artu", protože řada kompozic (například z "Aljašky") je jednoduše krásných a velmi pomalé tempo vyprávění umožňuje zaměřovat pozornost na obrazy a kochat se jimi. Záběry v Resident Evil: Afterlife totiž nejsou primárně zprostředkovateli narativně důležitých informací, ale mnohem víc opojným průzkumem uzavřených i otevřených prostorů obklopujících postavy. Tomu samozřejmě napomáhají fetišistické zpomalovačky a nadměrné využívání celků a velkých celků. Vzhledem k tomu, že videohry jsou oproti filmu definovány především prostorem (hráč tráví čas objevováním nových lokací a opakovaně jimi prochází), zatímco film je omezen jasně definovanou stopáží (tedy časem, v kterém musí divákovi říci všechno podstatné), chápu tento krok v rámci videoherních adaptací jako jednoznačně kladný. Nemá moc smysl mluvit o "videoherní absurditě scénáře", když těžiště filmu je někde úplně jinde. Byl bych opatrný i s tvrzeními ohledně "fetišizování Milly", která je už od prvního dílu - a postupně čím dál víc - spíše androgynní postavou, která v mnohém odpovídá videoherním avatarům, do nichž je možné se volně projektovat. Kromě vzezření Alice hraje roli její ztráta paměti (první díl) a v Afterlife nepochybně i armáda jejích klonů, která značí schopnost avatarů opakovaně vstát z mrtvých, "respawnovat" se na jiném místě a na několik pokusů dokončit misi (dohrát hru). (08.05.2013)

Jelikož RE 4 je tak nekonzistentní pitomej blábol, pamatuju si jen pár postřehů. Milla je tady neskutečně krásná (a stále nalíčená). Pořád jí baví mluvit s vážnou tváří do kamery. Když najde špinavou a odrbanou Ali Later, sváže jí a letí s ní letadlem, Ali se i tak dokáže za letu nalíčit, a to bez použití rukou a líčidel. Anderson tentokrát vykrádá tak sprostě, až mě to udivilo. Zpomalovací záběry naprosto u všeho, stačí jen když postava někomu něco hodí a hned zpomalovačka, to je neskutečnej pruďák. Absolutně chybí příběh. Chvíli se letí letadlem, chvíli chodí po baráku, pak se prokopou kamsi do všeovládajícího domu a to je celá zápletka. Za vším asi stál nějakej neustále se resuscitující pablb, kterej jako chvat používá hod slunečníma brejlema na dálku. Psi, co se jim rozevíraj hlavy (něco na způsob reaperů z Bladea), vypadaj jak kaktusy a nejsou strašidelný. Chlap s vizáží strážce Matrixu, co mu z huby lezou chapadla, vypadá jako totální dement. Rozlišení HD dává vyniknout mizerný kvalitě mizernejch triků o to víc. Největší šanci na přežití mají krásní lidé. Škaredý lidé jsou zrádci a zlouni. Trapně hláškující cool vazoun v žádným případě nenahradí charizma Odeda Fehra. Tenhle film snad ani nepotřeboval zombíky, a to jsou hlavním téma série. Tady jako by snad vůbec nebyli. Je to pět minut a už si z filmu nepamatuju skoro nic. U titulků použili jako v případě druhýho dílu písničku Outsider od Perfect circle a to bylo jediný pozitivum celýho filmu. A bere-li se béčko jak hrom tak smrtelně vážně, bude ta úporná snaha o absolutní coolovost jenom strašně směšná. Do budoucna jedině první nebo třetí díl. Jasně nejhorší RE ever. Už Paule na tohle téma nic netoč, prosím! (29.10.2011)

„Jednoducho povedané, spoločnosť Umbrella si berie späť svoj majetok. Nepodarila si sa. Sťahujeme ťa z obehu.“ Ono sa mi nezdá, že ak svet padol, stále existujú podnikatelia z Umbrelly, ktorí sa snažia ovládnuť svet, ktorý vlastne netreba ovládať, keďže nikto neprežil. Ale logika do série Resident Evil nepatrila už v roku 2002 a ak vám to nebude vadiť ani tentoraz a k šťastiu vám postačí výborná, brutálna a prehľadná akcia, mali by ste byť spokojní. Mne osobne sa prvý diel páčil na 4*, druhý bol takmer bez zombies, čo bola drzosť za 2*. Tretí diel predstavoval nečakaný návrat k atmosférickej jazde za 3*, ale hoci sa i štvorka zaobíde takmer bez zombies (čo je na zombíčinu "trochu" mimo), príliš som nemal čas si to uvedomovať, pretože také dobré akčné scény som v roku 2010 nevidel ani v The Expendables a to je vážne čo povedať. Pravda, s hereckými výkonmi je to horšie (Milla Jovovich začína starnúť a je to vidieť), ale Paulovi W.S. Andersonovi sa podarilo vystrúhať solídnu atmosféru s niekoľkými ťažšie zabudnuteľnými scénami (prevažne akčného charakteru). Spokojné 3* (ale v deji už sa fakt neorientujem). (02.11.2010)

Lobotomizující film, spáčilovsky demementní komentář, který opodstatňuje výsledné hodnocení: nadprůměrný představitel kinematografie atrakcí, který by si za ne3D verzi zasloužil o minimálně tři hvězdy méně, jelikož je vše uzpůsobeno předvádění 3D. Jako sled atrakcí, které navíc baví svou sebereferenčností (házení brýlí do publika, pomrkávající pohledy postav po vržení obřího kladiva), má film jen dva výrazné nedostatky: jednak obsahuje prostřední upovídanou pasáž; jednak patřičně negraduje, protože final-boss je slabší a končí se cliff-hangerem (přesněji boat-hangerem). Jinak uznávám, že vidět dvourozměrnou verzi, musel bych dát za pravdu těm, kteří jsou naštváni hlavně ze dvou důvodů: jednak za to, že Anderson považuje hráče videoher za puberťáky, kteří slintají nad fetišizovanou Milou a vyžadují se pouze atrakcí; jednak zcela nefunkční a svým stylem na rozdíl od Sommersových blockbusterů minimálně opojnou remediací (videohry X film - prostorové řešení a postupy v něm). UGP (ultimátní provinilé potěšení). (26.09.2010)