Resident Evil: Afterlife

Nejpomalejší akční film od Tělo na tělo... puštěno standardní rychlostí by to mělo tak třetinovou stopáž, vypadalo by to o dost míň onanisticky a možná bychom neměli tolik času zkoumat scénář z infantilní mysli osmiletého videoherního maniaka. Přestřelky otupují, holkám to nesluší, zombie jsou jen šedou bručící kulisou a všechny ty nájezdy a oblety bez nápadu, natažené slow-motionem do bolestivých délek... kdybych mohl, utekl bych po první scéně, která je ještě hloupější než Ultraviolet puštěná pozpátku. Anderson na hanbu! (11.09.2010)

Přestylyzované a ve výsledku směšné v tom nejnegativnějším smyslu. Anderson si bere sérii zpátky pod svá křídla a tím ji přesně podle mého očekávání vrací do vod unylého béčka. Věčně zpomalená akce cituje všechny díly Matrixu, herci svými výkony doslova ubíjejí (překvapivě i naprosto vyčpělá Milla) a děj se posouvá jen díky nesmyslnému chování postav či do očí bijícím logickým kiksům. Nesnesitelný jako první dva díly ale Afterlife není. Jeho průhlednost a prvoplánovost ho totiž předurčuje k relativně svižnému příběhu a pár fajn akčním momentům. Ve všem ostatním ale očekávaná tragédie. (26.11.2010)

Nejprve je třeba říct si, čím vlastně je a není čtvrtý Resident Evil. Resident Evil V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NENÍ zombie horor, minimálně takový, na jaké jsme zvyklý. Osobně se zdráhám použít i slovo horor, ale řekněme, že má pár propriet (něco málo), takže budiž. Mnohem více je to hodinu a půl dlouhé technologické demo k videohře. Videoherní estetika je zřejmá, přiznaná a dobře pochopená (hodně z toho cítím Silent Hill), dějová gradace pomocí absolutně nelogických a nadsazených bossů zde funguje a akce, ačkoliv občas SILNĚ připomíná Matrix (což je v zásadě v pořádku, protože Matrix JE videoherní a sourozenci Wachowští jsou na videohrách odkojení), má jisté kvality. Obecně je znát, že se Anderson stále nepoučil z vlastních chyb. Postavy zabíjí nezajímavě, náhle, zbytečně a ne moc krvavě (tu sexy modelku mu fakt neodpustím), nedovede budovat napětí, a občasné lekačky fungují především díky domnělému nabourání divákovy osobní zóny skrze 3D. Dokáže ale maskovat malý rozpočet (směšných 60 milionů) takovým způsobem, že si divák vlastně vůbec nestihne uvědomit, že se film odehrává asi na 4 lokacích (z toho jedna je komplet digitální) a kromě pár scén se zombies (kterých je tu překvapivě málo) a pak kromě konce vlastně není na place nikdy víc jak 4 postavy (a dohromady jich je okolo 10ti, většina pochopitelně po pár scénách zařve). Vizuál má v malíčku, ŠPIČKOVÉ 3D jakbysmet a nakonec dovede kombinovat hudbu a vizuál takovým způsobem, že je vlastně hrozně zábavné prostě se na to jenom koukat. Takže co je Resident Evil: Afterlife? Je to skvěle funkční rockový videoklip, který si bere něco málo z videoherní estetiky a něco málo z motivů klasických zombie filmů, tyto čistě audio-vizuální prvky pak doplňuje o experiment v podobě propojení s 3D atrakcí. A jako takový je znamenitý. Dá-li se tomu ještě říkat film, to už je druhá věc... P.S.:Všechny holky jsou sexy, Sienna Guillory na konci jim všem vede, pětce se vlastně vůbec nebráním a za naprosto geniální odkaz na Akiru mám vlastně docela silné nutkání přihodit tu čtvrtou hvězdu. UPDATE: A nakonec... Proč ne? (24.09.2010)

Neškodná volovina, ktorá nestojí za tie návaly nenávisti. Sú tam pasáže, ktoré ma naozaj bavili (bizar-cheesy súboj s tým hovädom so sekeromlatom), a keby medzi smiešnym Matrixom v úvode a akčným vyvrcholením, ktoré sa naštartuje cca po hodine filmu, bola ešte aspoň jedna poriadna strieľačka, pokojne by som jednu hviezdu pridal. Takto znesiteľných 5/10... (08.10.2010)

Se sérií Resident Evil je to tak: Jednička je hloupá, hraje si na cosi víc a je špatně natočená, dvojka je taky hloupá, ale na nic si nehraje a vypadá o něco lépe, trojka je povedená skoro po všech stránkách... A čtyřka... Je na tom stejně jako číslo dvě. Zánik režírovaný Russelem Mulcahym zkrátka nastavil laťku sakra vysoko a nevím, jak kdo, ale já jsem očekával, že Afterlife bude ještě větší (což neznamená lepší). Nebyl. Dost jsem se vlastně divil, jak komorní podívaná to je. Triky a vizuál sice velice dobré, ovšem to ostatní... Brrr. Začátek s klony nudný, pointa s Aljaškou očekávaná, postavy z losangelské věznice na zabití... A kde je nějaká velká scéna? A proč byl konec naprosto odfláknutý? Andersonovi se tohle zkrátka nepodařilo. Když vykrádá Matrix, dělá to jak nejvíc okatě může (srovnání s vykrádáním všeho možného, viděným v předchozím dílu, které ovšem mělo šťávu a šmrnc, je žalostné), dochází mu nápady.... Jenže co naplat, další díl stejně bude. A já se na něj asi zase podívám. Snad se ale za kameru postaví někdo jiný. (12.11.2011)