poster

Kniha přežití

  • USA

    The Book of Eli

  • Slovensko

    Kniha prežitia

  • Austrálie

    The Book of Eli

Akční / Drama / Dobrodružný / Thriller

USA, 2010, 113 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dever
    ****

    Soundtrack Atticus Ross: 1. Panoramic ,2. Outland ,3. The Journey ,4. Amen ,5. The Convoy ,6. Solara Violated ,7. Safe ,8. Human ,9. Meant to be Shared ,10. The Passenger ,11. Den of Vice ,12. Gattling ,13. Blind Faith ,13. Convoy Destruct ,14. Movement ,15. Carnegie's Demise ,16. The Purpose ,(14.6.2011)

  • JFL
    **

    Béčková parafráze na "Cestu" Cormaca McCarthyho (tedy knihu, ne její filmovou adaptaci). Vše, co McCarthy vyjadřoval mezi řádky, je zde konstatováno s doslovnou jalovostí (od žánrové paralely s westernovými příběhy přes vytržení z letargie konzumní společnosti po motiv víry). Zatímco "Cesta" je ve svém přesahu obecná a nadčasová, zde se veškeré významy zplošťují na jednu konkrétní a především tradicionalistickou rovinu. Ačkoli se jedná o původní scénář, byl film příznačně propagován na Comic-Conu v San Diegu. Svým pojetím odpovídá americkým mainstreamovým komiksům, které také své publikum lákají na vycizelované obrázky a snaží se působit oduševněle skrze prvoplánové spoje s uznávanými díly západní kultury. Postapokalyptický svět je v "Knize života" jen kauzálně nepropojené leporelo, kde s každou stránkou scénáře vyskočí nějaký výjev a s další se zase ztrácí (stejně jako v "Terminator: Salvation"). Ale co na tom; ženy jsou tu krásné a nablýskaný styl pomáhá zakrýt fakt, že akční scény jsou koncipované s mizernou choreografií a za málo peněz. Škoda, že film není upřímný a sanží se působit jako něco víc; mohl to být dobrý přímočarý brak. Více v recenzi na Aktuálně.cz.(11.1.2010)

  • Cervenak
    ***

    Neštvalo ma to, práve naopak. Denzel je cool, akčné scény ma bavili, dialógy zostali bez väčších porcií stupidity, postapo výprava a atmosféra slušná, westernové odkazy (jeden zloduch si píska Morriconeho) potešili. Kresťanská zápletka nie je ani tak blbá, či vtieravá, len nešikovne podaná (zľahka cez hranu), takže diváci, ktorých táto téma provokuje, film automaticky odmietnu. Záverečný zvrat som vedel vopred, takže mi neprišiel nelogický, pretože nám je počas celého filmu mnohými náznakmi predhadzovaný pred oči. Skrátka, zďaleka nie taký zlý film, ako vám niektorí budú tvrdiť.(26.1.2010)

  • verbal
    *

    Sotva se Jean-Paul Dvojka odebral k Řediteli, narazil si Torquemada tiáru frajersky do čela, svolal meeting Vatikánského knižního klubu a sprcal je na tři doby za nedostatečnou propagaci Firemního almanachu. A voilá, katolické "Bojiště země" je na světě.... Dvouhodinová reklama na Bibli přínosná, jako zákaz použivání kondomů v Africe a zábavná jako celibát.(11.5.2010)

  • Shadwell
    ****

    Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové?(26.12.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace