Ponurý dům

Dickens se vším, co k němu patří. Po první polovině jsem byl trochu na rozpacích z pomalu se vlekoucího děje a zdánlivé absence napětí a zápletek. Jak se však později ukázalo, autoři seriálu si jen připravovali půdu pro excelentní druhou polovinu a zvláště závěr. I v tom, jako v téměř všem ostatním, respektovali Dickensův literární pohled na svět. Kdyby byl Dickens filmař, myslím, že by seriál natočil skoro stejně. Se stejnou dávkou realismu a romantiky se stejným optimistickým závěrem, v němž ovšem nebylo opomenuto, že zlo, ať již v podobě starého, zdánlivě zapomenutého hříchu, anebo v podobě chorobé touhy po penězích, skončilo nedobře. Přenádherná kamera a výprava to všechno ještě umocňují. (24.07.2010)

Tak tento BBC seriál mě přikoval do křesla od prvních okamžiků a už nepustil. A to jsem k němu ze začátku přistupovala se značnými předsudky, zejména kvůli jedné z hlavních postav: Gillian Andersonové. Neuměla jsem si ji představit jinak než jako agentku Scullyovou ze seriálu Akta X. A najednou měla hrát zásadní a přímo osudovou roli v jednom z klasických Dickensových románů. Ale její lady Dedlocková byla tak přesvědčivá a strhující, že dokonale vystihla tragický osud této rozporuplné ženy, jejíž životní bezvýchodnost Dickens naznačil již v samotném jejím jméně (deadlock – mrtvý bod, bezvýchodná situace). Vynikající byl také výkon Anny Maxwell Martinové, která za ztvárnění Esther Summersonové získala ocenění herečky roku 2006 (BAFTA TV awards) a která si jednu velice pěknou, i když menší roli střihla v dalším vynikajícím BBC dramatu – North and South. A pro mě neméně ohromujícím překvapením byl Burn Gordman v roli pana Guppyho. Tento maličký, snaživý, na pohled lehce odpuzující, ale přitom pitoreskně krásný človíček vás baví každým okamžikem a vy nevíte, jestli mu máte fandit, aby po těch jeho nekonečných slovních kotrmelcích získal srdce své vyvolené, nebo budete dál stranit tomu sice šarmantnímu, ale lehce konvenčnímu doktůrkovi, jehož srdce plane pro tu samou…. (26.01.2009)

8/8 Klasický román Charlese Dickense z let 1852-1853 milovali již tací jako Chesterton nebo King. Toto je nejnovější adaptace, jež se stala určitým předělem mezi BBC seriály směřujícími k oslavám Dickensova 200. výročí narození. Následoval Oliver Twist, Malá Dorritka, Nadějné vyhlídky a Záhada Edwina Drooda. Obsazení je silné, Carey Mulligan je nádherně křehká a Gillian Anderson výtečná ve svém utrpení, které musí v sobě dusit. Jen si myslím, že 4 nebo 5 epizod by úplně stačilo, 8 je je skutečně příliš. I když to kritické téma o vleklé justici, která ničí celé rodiny po celé generace, je samozřejmě výborné. #bbc (25.04.2019)

15 epizod se ze začátku zdálo až příliš, bála jsem se zbytečné roztahanosti. Nakonec mi to uteklo poměrně rychle. Bleak house je opravdu bleak - příjemně tmavý a ponurý. Pro rozmanité charaktery byli vybráni výborní herci, jejich postavy byly milé, důstojné i odpudivné (nechyběly samozřejmě ani komické a naivní, naštěstí to bylo v únosné míře) A pak tady máme pana Tulkinhorna, postava občas až děsivá - dlouhé záběry v polostínu jsou pro charismatického Charlese Dance jak stvořené. Celá miniserie je povedené zpracování krásného i smutného příběhu. (11.08.2013)

Napínavé, dramatické, smutné, britské. Oni to v tý Anglii vážně umí, točit knižní předlohy. Cítila jsem puch z městských špinavých částí Londýna, s odporem se dívala na pana Smallweeda, trpěla s Esther při její nemoci a trápení duše a srdce, plakala s Adou, prostě jsem si to užila. Oproti Little Dorrit Bleak House nepostrádal akci a dramata. Až jsem pomalu přestávala věřit tomu, že by to vůbec někdy mohlo skončit dobře. Herecké výkony milé, prostředí takové, jaké mělo být, kostýmy hezké. ..já bych chtěla taky takový malý Bleak House.. (22.03.2011)