Pouta

Tfuj tajxl. (26.05.2016)

Pouta pro mě určitě nejsou jedním z nejlepších českých filmů poslední let,nicméně disponují natolik tísnivou a nepříjemnou atmosférou a výbornými hereckými výkony,že v hodnocení nemůžu jít níž...70% (26.11.2017)

Ostudně pozdě si doháním vzdělání. A teda musím říct, že jsem překvapen. Čekal jsem české Životy těch druhých, ale dostal jsem poetickou sondu do rozpadu lidské duše. Je to zarážející, jak se Pouta snaží tvářit jako přesný historický film o fungování StB, ale ve skutečnosti jsou lyrická balada o smutku ze života, která si moc nedělá starosti s tím, jestli ji divák pobere. Režie skvělá, výprava skvělá, Ondřej Malý skvělý. (05.02.2022)

Šeď, ubíjející nuda, deprese. Hlavní antihrdina, který slouží sytému a začíná ho to nudit. Jeho šedá nevýznamná existence, která se skládá jen ze slídění cizích osudů a jeho osobní život je vyhaslý, je vzteklý a neváhá využít svého postavení. Najde si však novou oběť, do které se zamiluje. Herecký výraz Ondřeje Malého je minimalstický, ale ve správnou dobu dokáže zařvat. Film je také vzpomínkou té doby, kdy každý měl doma stejný telefon, stejnou kuchyňskou linku a stejnou škodovku ( stejné hovno ). Pěkné deatily z té doby ( kohoutky u baterie, kofola ve sklenici, polívka na stojáka s rohlíkem ). Ta doba je pryč, ale všichni si na ten šedý svět rádi vzpomínáme. (05.02.2010)

Po loňském Protektorovi je tady další nadprůměrný český film, který je nadprůměrný i ve světové kinematografii. Jako paradox mi docela příjde, že i když se jedná o 'perfektní' film, tak se odehrává v tak hnusné době/prostředí. Hlavní postava Antonín (Tondo? - Jmenuju se Antonín, ku.va, tak mi tak taky říkejte.) není kladná postava, což je taky originální, a je to fakt svině. Není to tak jednoduché, není to bezcitná svině, ale inteligentní člověk zneužit a dosazen do téhle pozice. Po uta se odrážejí od perfektního příběhu, který je sice docela 'krátký' na těch 146 minut, ale o to více vyniká mrazivá atmosféra, kterou ještě podtrhuje až 'elektro' (podobně jako u Protektoru) soundtrack. A ten závěrečný song od WWWeček, Pecka. Takže must-see, a českému filmu se blýská na lepší časy. (2009 - Pouta, Protektor, 3 sezóny v pekle) (2010 - Kuky se vrací, Mamas & Papas,...) (23.03.2010)

Herecky dobrý, ale druhá projekce se mi táhla jak smaženej sýr.Když na konci přijde finále, vyšumí to hezky do ztracena, jako ta poslední scéna.60%.lepší průměr. (18.01.2011)

Ondřej Malý jako bezpáteřní kripl, pro kterého jsou ostatní jen loutky, které rozhýbává, aby unikl nudě a šedi. Při scéně s Kristínou Farkašovou mi běhal mráz po zádech. V ničem jsem je ještě neviděla, příjemné osvěžení. (13.03.2011)

Síla propasti, která nepohlcuje člověka, ale kterou se člověk stává, když si uvědomí svoji osamělost ve vyjmutí z veškerenstva, byť jen dočasného. Co je mezi náplní a nicotou? Hranice obsahu propasti - tvar zvenku, forma zevnitř. Slepice ve vejci, které v sobě nese. Bůh, který sní schizofrenii svého bdění. Sám a sám ve všech a se všemi. Co je existence jedince? Slast, která bolí, děs, který fascinuje, smutek, který šlechtí, údiv, který posiluje, hněv, který osvobozuje. Každý člověk je ušlechtilý milující tvor, každý člověk je kruté nízké zvíře, každý člověk je nadřazený i podřízený - záleží jen na hloubce propasti, které je schopen dosáhnout. To jen nelidé nic necítí. ___ Hluboké odshora dolů a odzdola nahoru. (01.08.2011)

Ústředním tématem je moc, kterou v době normalizace (?) státní bezpečnost bezpochyby symbolizuje. Film ve své předlouhé stopáži nabízí mnoho momentů, kdy se tato ideová převaha nad soupeřem promítá, a Antonín je sice ze všech agentů ten nejlepší, ale v momentě, kdy se mu v hlavě usadí brouk jedné dívky, se kterou si užívá disident, nic ho nemůže zastavit, aby svou moc a převahu nepředvedl i v oblasti milostných vztahů. On ji určitě dostane, pokud prostřednictvím své moci zlikviduje všechno, co mu bude stát cestě. Problém je, že tak trochu mu v tom pomáhá psychická nevyrovnanost. On všechny svazuje pouty a sám může vše. Závěr dává krásnou odpověď na to, o co usiluje, odhaluje jestli je jeho moc opodstatněná, nebo jestli kolem sebe dělá čím dál menší kruh, který ho sváže. Ondřej Malý ztvárňuje velmi výraznou postavu českého filmu - něco mezi Plainviewem a Chigurhem, ale samozřejmě stále v rámci české umírněnosti. Dlouhou dobu má na čele jizvu ve tvaru podobném "v", jež mu jednoduše propůjčuje ještě výraznější zjev, ale nakonec nemá valné opodstatnění. Určitý problém je i s jeho motivací - proč si vybral právě tuto dívku? Jestli to byla náhoda, určitá forma zamilování, i když spíš jednoduše touha mít vládu nad vším. Mimo to bych ale podotkl, že film je až příliš napěchován vyšperkovanými hláškami a literárně smrdícími prohlášeními, že je dost těžké sledovat všechny významy, které kolem sebe autoři trousí, a určit, které z nich jsou přitom skutečně důležité v Antonínově pouti. Když se zároveň pokouší o striktně civilní a autentickou vizi tehdejší doby. Film má ovšem perfektní práci s kamerou, která bohatě využívá klouzavé záběry, kterými postupně odhaluje situaci na scéně a v záběru, podobně jako se pomalu propracováváme k onomu odhalení moci. (23.01.2010)

Verdikt: „Já před váma utíkat nebudu.“ A vy neutíkejte před tímto filmem, stejně si Vás jednou najde, stejně jako Vaše minulost. (30.01.2010)

Jak kdyby postavám, ne hercům, někdo řekl: Postav se a hraj a ať je to reálné.A jak kdyby postavy hrály divadýlko, až na skvělého Antonína, kterému věříte i odkašlání.Pozornost byla přitom odváděna tak trochu jiným pojetím, netypickým pro český film. Něco mě rušilo, možná ten apel, který měl být vyvolán jak po vizuální a hudební stránce, tak po stránce psychlogie postav. Lepší je jít po jedné cestě, než přeskakovat z jedné na druhou a vytvářet mezery. Ale tragikomických předrevolučních filmů bylo dost, takže ve výsledku plus. Slušných 70 % Projekce CSFD, Brno, Art. (30.01.2010)

"Nevíš co mluvíš, ale mluvíš hodně!" Myslím že Antonín, by si zasloužil přední místo u našich KSČ (ne že bych je podporoval). Příběh mi sice připadal trochu zdlouhavý a místy nudný, ale když se dostavil Antonín, tak bylo o zábavu postaráno. (28.02.2010)

954. hodnocený film: Myslím si, ne, jsem přesvědčen, že tohle je nejlepší český film za spoustu let nazpět, který byl asi natočen. Určitě se může pyšnit takto skvělým hodnocením, které tu má, protože podle mě dokázal krásně vystihnout duch doby, ve které jsme žili a temnotu, do které náš stát spadl. Ještě dneska jsou tu vidět pozůstatky a já jen s úžasem sledoval to tehdejší komoušký vybavení kanceláří i bytů, které byly jako podle kopíráku. Určitě mě napadla jistá podobnost s filmem "Životy těch druhých", kde si roli sviňáka střihnul agent štázy, který také sháněl cokoli kompromitujícího na nepohodlný lidi. 5* si jistě tedy zaslouží a můžu jenom doporučit. 5* (05.01.2011)

Jsem absolutní milovník filmových témat týkajících se socialismu, ale Pouta mne opravdu nezaujala. Příliš dlouhá stopáž snímku spíše uškodila dle mého názoru. Více jak dvě hodiny sledujeme psychicky narušeného příslušníka SNB, jak se snaží zničit svého soka, získat dívku, která se mu líbí a nebojí se u toho pálit mosty. Vlastně je mu jedno, jestli vyhodí z bytu manželku, nebo zabije kolegu. Celé mě to nudilo a ztrácela jsem pozornost. A to je asi to nejhorší, co se divákovi při sledování filmu může stát. Za mne opravdu slabé 3 hvězdy. (18.03.2018)

Stejně jako Toman, stejně jako Bez vědomí - co se týče technického zpracování, herců, režie..., tak není co vytknout. Ale ta stopáž to spolehlivě zabíjí, protože dějově to bylo tak na hodinu a půl. Takhle je tu hodně povídání, ježdění autem a tak, což celý jinak moc zajímavý film strašně sráží. 70% (11.09.2020)

Kvalitní, drsná psychologická hra. Patrně nejlepší český film roku 2009. (K) (16.02.2010)

Cesta do hlubin estébákovy duše aneb definitivní přesvědčení mé osoby o ideální budoucnosti české kinematografie. Proč definitivní? Pouta jsou za poslední dva roky již čtvrtým českým filmem (předtím Tobruk, Normal a Protektor), které vsadily na neotřelá témata a žánry plus neznámá herecká jména, solidně nahrazující poměrně často prosazované herce. (Už jsem se zmínil právě u Protektora a zopakuji to znovu - nic proti nim, část z nich řadím do své osobní špičky, změna je ale život.) Radim Špaček se svým zatím nejlepším režisérským počinem dominuje právě tématem - porevoluční retrospektivní pohledy se v některých případech dívaly na normalizaci až moc vlídně (především tandem Hřebejk - Jarchovský), tento film je naopak mrazivým thrillerem, u kterého jsem si hned několikrát oddechl, že jsem se narodil až 29 měsíců po zasazení základního kamene listopadového převratu. Zásluhu na tom má společný jmenovatel většiny komentářů - Ondřej Malý, kterého o Lva připraví snad jen podobný skrytý talent. U mě osobně vzbudil charakter Rusnáka takové emoce, že došlo ke klasické záměně reality a filmu, což v tomto případě znamená běsnění a touhu "uštědřit tomu slouhovi režimu políček". (Když jsem u té podobnosti s realitou - mě se tato vize dob minulých zamlouvá právě díky výslechovým scénám - Bluntman se mnou asi nebude souhlasit, ale pálení cigaretou není úplně od věcí, byť klidně jen jako metafora, stačí si vzpomenout na jména jako Třešňák, Patočka nebo Wonka.) Zbytek herců je taktéž velmi dobrý, jen u Ivy Pazderkové jsem nemohl (vlastní chybou, samozřejmě) zapomenout na proslulou komediální kreaci v pořadu "Na stojáka". Občas sice zaskočí alibistické přecházení mezi artem a "běžným" filmem (civilní atmosféra téměř i bez hudby vs. metaforické pasáže), nicméně rozprouděné hormony nějaké zbytné filosofování zašlapávají do země, především pokud netrpíte předsudky vůči stopáži (doporučuji na délku 140 min. nemyslet a ono se to vyplatí, snímek je totiž velmi svižný) a po skončení projekce se projdete, dejme tomu nočním centrem Brna - jeho nadměrná krása dostávají podobně jako po shlédnutí Protektora, kdy jsem také řešil problém s duševní přítomností, nový a o nic méně sympatický rozměr. 90% (24.11.2010)

beneluxus, kterej jen v zaveru zacne trochu onanovat sam nad sebou a utopi se ve zbytecnejch replikach. Jinak ale psychoparadicka, jakou jsem uz dlouho nevidel. A Ondrej Maly... potlesk. (16.12.2010)

Málokterý film dokáže navodit představu té šedivé komunistické, post-totalitní éry tak strašně tíživě a marně, až se po jeho shlédnutí cítíte unavení a zhuntovaní jako by jste tam byli. Ondřej Malý je mimochodem obrovský herec a pro mě velký objev. (22.02.2011)

Hlavny "hrdina" je poriadny typek, po ktorom bazia vsetky "rezim-ismy". Nuda a zivotna frustracia je jednoznacne nosnym pilierom celej jeho postavy a svoju sivu existenciu si snazi osvetlit aspon snahou ziskat nieco, co vie, ze aj tak nikdy nebude mat. Herecky velmi vdacna a narocna rola, ktoru sa podarilo Ondrejovi Malemu podchytit velmi dobre a v tomto smere nemam absolutne ziadne vyhrady. Problem som vsak mal predovsetkym s prenasledovanym Martinom Fingerom, mnou nepochopenym a neuchopitelnym hudobnym podmazom a v podstate aj vyznenim filmu, ktory mi v konecnom dosledku nedal nic. Oproti takym Kawasakiho ruziam mi predovsetkym chybal "ten" moralny presah, ktory by som od takehoto filmu ocakaval. Malého "Antonin" je proste egomaniacka negativisticka svina a ludia, ktori ho stretnu si to vyzeru...koniec. (04.04.2011)