Moneyball

[imdb: 7.8/10] | me: Dobre napísaný, režírovaný a zahraný film, ktorý sa nedrží zaužívaných stôp športových filmov, kde sa prezentuje super koncept ako sa stať z nuly superborcom. Zobrazuje príbeh rozvinutia odvážnej myšlienky, ktorá zmenila pohľad na tvorbu baseballových tímov ako takých pútavým a dynamickým spôsobom. Je to príbeh o vlastnej (vopred odpísanej a zatracovanej) ceste, príbeh o pevnej vôli a snahe zmeniť zabehnuté dogmy zasadený veľmi šikovne a nápadito do prostredia baseballu. Je to kus dobrej filmariny. There are rich teams and there are poor teams, then there's fifty-feet of crap, and then there's us. (04.01.2012)

Velmi inteligentní a chytře zrežírované. Bez zbytečné velkohubosti a uměle vyšponovaných emocí. Trochu řízlé Any Given Sunday, avšak zdaleka ne tak kontroverzní. Je nutné říci, ze i Moneyball ale stojí na hercích. Především pak na Pittovi (zraje jako víno) a mladém Jonah Hillovi (výtečný potenciál). Chyběla mi tu dravost a tah na bránu, ale není to o tom, že by tam něco takovéhleho tvůrci pozapomněli, jen to prostě nebyla součást plánu. Nestandartní sportovní film. (29.01.2012)

Rok poté, co svět tleskal Sorkinovu scénáři za Social Network, přišel další příběh plný bleskových dialogů, odborných termínů a stlačení očividných emocí na minimum. Facebook se sice s baseballem srovnává těžko, ale přesto mi tato vypočítavost a v autorově případě pak v takhle krátké době až sázka na jistotu shazuje Moneyball už z principu. A jakkoli se na technicky precizně vyprofilované prostředí dívá skoro samo a občasná rodinná scénka umí zafungovat, nedostal jsem toho dost. Rozumím dosahování výjimečnosti a touze po zapomenutém snu, ale film zůstal na polovině cesty mezi vyznáním lásky ke sportovním statistikám a ukázce toho, že být generální manažer není žádná legrace. Přesných 70% zejména za jeden ze životních výkonů Brada Pitta. (22.02.2012)

,,KAŽDÝ, KDO BUDUJE TÝM A POUŽIJE SVŮJ VLASTNÍ MODEL JE DINOSAURUS“....... /// Jsou dobrý týmy, špatný týmy, pak tuny sraček a za nima Oakland Athletics. Prací manažera je tu neutrácet prachy (který stejně nejsou). A pak to přijde – šikula z Yale, kterej skloubí bejsbol, ekonomiku a díky jednoduché (?) rovnici i statistiku. No a díky Bredoušovým manažerským schopnostem sestaví tým šampiónů z lidí, který ostatní podceňujou. Jsou věci, kterým rozumí jen lidi od baseballu. A tak tomu zůstane i na konci tohodle filmu. Baví mě sledovat práci manažera. I ta atmosféra je parádní, protože já mám rád sportovní filmy! Ale je to moc dlouhý ... a tak natahovanej ,,bejsboláckej“ konec, ale i chybějící větší emoční ,,šok“ zbytečně v mejch (krásnejch) očích ubírají na hvězdě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Michaela Lewise číst nebudu. 2.) V mým těle je skrytej manažerskej duch. 3.) Ani po přečtení všech komentářů ještě nevím, kdo vyhrál (jako první) 20 zápasů v řadě. 4.) Thx za titule ,,SoulM@te“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (14.12.2011)

Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Zvítězí přístup humanistický, ekonomický, nebo kompromisní? Odpověď není jednoznačná ani po závěrečných minutách, jichž mohlo být, pravda, méně (a jež zápletku posunují trochu jiným směrem). Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co zosobňuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští. Je to zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení. 80% (30.11.2011)