Star Trek: Do temnoty

A zcela nevesmírným volným pádem se Star Trek řítí volným pádem do... temnoty. Britský tandem Cumberbatch-Pegg může napínat postroje do zemdlení, ale k čemu to, když zbytek spřežení není schopen tahu ani pokud je likvidován přechodně a po částech, takže zbytek by něco uvléct mohl, a sáně beznadějně uvízly v závěji navršené pluhem pana Lindelofa. Záporáci se do jednoho řídí zásadou, že dělat věci jednoduše je blbost, když to jde složitě, klaďasové se snaží vynahradit neexistující vztahy mezi postavami převracením původního příběhu, dospívání Jima Kirka v chlapa mělo evidentně takový úspěch, že se tady musí jet znovu od začátku a nedostatek logiky, který by původní Mr. Spock vyřešil vulkánským nervovým hmatem na všech tvůrcích, zastupuje kouzelná krev (jen jsem zvědavá, zda odčaruje i to, že se hrdinům jen tak mimochodem povedlo rozpoutat válku s Klingony, ačkoli v závěru o tom nepadlo ani slovo). Vesmírné prostředí není omluvou pro emocionální vakuum, které není narušeno ani tím, že tolik brečících chlapů jsem v jednom filmu jaktěživa neviděla. A to jsem myslela, že víc než to, že si dneska spletli mou matku asi po osmisté s mou sestrou a poprvé s mou mladší sestrou, mě už dneska nic naštvat nemůže... (06.06.2013)

Když by člověk hodně chtěl, mohl by říct, že Abrams vytvořil mnohovrstevnatě sofistikované oživení "Star Treku", kde umocnil a aktualizoval všechny aspekty klasického seriálu, tedy nejen jeho idealismus a étos, ale také jeho campovost. Spíš je ovšem na místě si přiznat, že druhý nový "Star Trek" má podstatné problémy, které pak dávají vyniknout jeho nechtěně směšným prvkům v čele s děsivým přehráváním všech hlavních zúčastněných. Achillovou patou filmu se stává scénář, který je celý vystavěný kolem jednoho velkého zvratu vážícímu se k odhalení jména hlavního záporáka a z toho následně odvozených variací na ikonické momenty klasických "Star Trek" filmů. Jenže kromě těchto prvků film nenabízí nic jiného, co by upoutalo diváckou pozornost a umocnilo tak efektnost těchto momentů. Jestliže v nových "Star Wars" Abrams zaštítil vznik skvělé fanfikce, která nápaditě variovala, převracela, aktualizovala a obohacovala kánon, "Star Trek: Do temnoty" je ukázkovým příkladem lajdácké fanfikce, která jen nekoncepčně variuje svůj vzor, ale při tom do něj nevnáší nic nového, ale ani samostatně funkčního. Můžeme teoreticky děkovat, že "Star Trek" se tak paradoxně stal odstrašujícím příkladem, ze kterého se u Disneyů poučili a tak Abramsovi svěřili jen první díl nových pokračování. Právě druhý "Star Trek" totiž ukázal, že Abrams je skvělý ve vytváření nových a chytrých variací starých světů, ale bohužel už pak napodruhé neví, co si s nimi počít. (16.12.2016)

Kdyby mě J. J. Abrams vzal na dvouhodinovou prohlídku vesmíru, užila bych si nejnovější přírůstek do Star Trekovské série asi více. Sotva se totiž na plátně objevily měsíce kroužící kolem planet a vesmírné lodě propadající se skrz mraky, byla jsem ochotná prohlašovat, že realističtější, vizuálně úchvatnější podobu vesmíru jsem v blockbusteru ještě neviděla. K mé smůle však byly tyto momenty (pochopitelně) zatlačeny do pozadí příběhovou linií, která mi (nepochopitelně) přišla pocitově chladná i v těch nejvypjatějších, nejdojemnějších momentech. Být Spock, řeknu, že Star Trek Into Darkness bude z racionálního hlediska trhák. Jako obyčejný člověk, který se neřadí k oddaným fanouškům série, bych si nicméně přála, aby nebyl tak předvídatelný a aby mě alespoň nějak emocionálně zasáhl. (13.05.2013)

Opět velmi dobrý film, kde všechno klape jak má. Chris Pine je super a perfektně zvládá vážnou i komediální rovinu. Dokonce tak dobře, že mě štvalo že stejný prostor musí dostávat i nezáživný Spock. Jediné co mi tam chybělo byl nějaký drsnější konec. Na to, že hlavní záporák má být nejnebezpečnější nepřítel s jakým se kdy posádka Enterprise střetla, tak dostal na kasu docela rychle. (16.06.2013)