Ztracen ve vesmíru

Myslím, že by mi stačilo tak cca. 10 dní, aby se Houston neozval a hráblo by mi. Jsme sociální tvorové, když je někdo sám a nestýká se s ostatními, tak má pokřivený vnímání reality. Líbí se mi ta posloupnost když chlap začne hnít, nejdřív se přestane holit, pak mýt, uklízet. Běžně myslí na kundičky chvilku, pak už stále-"Tobě nevadí, že nejsme skutečný?"- Závěr je předvídatelný, ale i tak z toho mrazí .. (10.04.2015)

Meditativní obrazová podívaná mající blízko k 2001:vesmírná odyssea. Výborně zvolená je hudba, která připomene tu Vangelise, tam Zeď od Pink Floyd, čemuž napomáhají rovněž válečné výjevy. Kubrick začal v pravěku, Eubank v občanské válce Severu proti Jihu. Z hledání smyslu života a touze po kontaktu se stává film určený k snění a přemítání. Hlavní hrdina je jako Robinson, který však marně čeká na Pátka. Nejkrásnější je závěr. (27.08.2012)

No nevím. Kromě úchvatné muziky toho tenhle film divákovi moc nenabídne. Tedy normálnímu divákovi. Sofistikovaně smýšlející intelektuál jistě ve filmu objeví řadu uměleckých jinotajů, které tento snímek asi opravdu obsahuje, nám omezeným tupcům se je ale nepodařilo dešifrovat. První polovina filmu má alespoň rámcově nějaký děj, potom se začne umělecky přitvrzovat, takže druhá část je už jen pro vyvolené (a trpělivé) diváky. Osobně si kladu za čest, že jsem u filmu vydržel až do konce, čímž jsem svou uměleckou kvótu pro tento kvartál bezezbytku vyčerpal. (01.01.2012)

Snaha se počítá, ale sama o sobě nestačí... 1) 29letý William Eubank si ve své režisérské celovečerní prvotině (napsal si i scénář, dělal kameramana i výpravu) určil vysoký cíl - vytvořit meditativní film s burcujícím posláním. Část diváků nesporně oslovil. Já patřím k té druhé skupině. 2) Spoiler. Instantní moudra jakoby vypadla z Fontány. Does it bother you we're not real? Sdělnější Moon si méně hraje na umění. Pointa kopírovaná z Vesmírné odyssey úrovně originálu nedosahuje. Ani srovnání s Kontaktem neobstojí. 3) Spoiler. Film připouští různé výklady toho, co divák vidí. Zpočátku je vše jasné. Nukleární válka na Zemi, přerušení spojení, izolace. Otázkou pak je účast mimozemské civilizace, která se, pravda, nabízí, ale není nezbytná. K tomu Eubank: What if some day we do wipe ourselves out without leaving anything behind? The ship can be a crazy time capsule containing all of these stories about being human. We´re leaving behind like a mark or grave site or something to say we existed. Stejně tak není jasné, jestli se sebevražda Millerovi podařila anebo ne, povaha Archy i NOAH - the National Organization of Archival History (anglicky Noah = Noe) atd. 4) Různé výklady, které závisí spíš na vlastní fantasii, než na vnímání filmu, pak vedou k tomu, že divák ztrácí touhu hledat a nacházet řešení. Je vlastně jedno, jak "děj" vnímám a vysvětluji, jde přece o pocity. Z tohoto hlediska je film úspěšný - skutečně jsem měl pocit nudy téměř po celou dobu. Vydržel jsem, protože jsem byl zvědavý, jestli to skončí, jak si myslím. Skončilo. 5) Nejvíc proti srsti mi šla typicky americká paralela s občanskou válkou. Zpočátku jsem nevěděl, o co jde, a když jsem pochopil, tak se mi to nelíbilo. Uvítal bych civilnější projev bez patosu - téma je sdostatek nosné, aby nepotřebovalo berličky plakátového amerického vlastenectví. 6) Eubankovi se podařilo dosáhnout vizuální podívané, která snese srovnání i s filmy s řádově vyšším rozpočtem (zde 500 000 USD). Nicméně však tento Justin Bieber wet dream (Procreate na IMDb) je spíš vhodný pro půlhodinovou povídku. 7) Líbí se mi postřehy komentátorů Cyrighta, honajze nebo DavidaS. (09.01.2013)

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)